Útočný letoun F-117A Nighthawk (Noční jestřáb) je neviditelná pýcha amerického letectva a technický zázrak, který byl sestřelen pouhé tři dny po zahájení bombardování Svazové republiky Jugoslávie, 27. března 1999, u vesnice Buđanovci. Tento letoun je jedinou potvrzenou ztrátou letadla NATO vyrobeného podle technologie stealth. (Foto: Afmil)

Plukovník jugoslávské protivzdušné obrany Zoltán Dani velel 3. divizi 250. raketové brigády protivzdušné obrany v době agrese NATO proti Jugoslávii. Příslušníci jeho oddílu, který sestřelil americký zázračný letoun, se stali národními hrdiny Srbska.

Plukovník ve výslužbě v rozhovoru pro Sputnik vysvětlil, že v roce 1999 používala jeho jednotka na odhalení a sledování vzdušných cílů radiolokační systémy metrového rozsahu.

„Radary metrového rozsahu dokážou rychleji zaregistrovat letouny s technologií stealth, takže se nám ho podařilo včas objevit a maximálně pustit do naší zóny dosahu. Když se přiblížil na vzdálenost 15 metrů, rozkázal jsem střelci Senadu Muminovičovi, aby stiskl tlačítko, a raketa byla vystřelena,“ vzpomíná Zoltán Dani.

F-117 se „proslavil“ v roce 1991 nálety na Irák za války v Perském zálivu. Stal se symbolem vojenské síly díky moderním technologiím, jež mu umožnily zůstat „neviditelným“ pro všechny radiolokační systémy. Jenže se ukázalo, že pro srbské radary to neplatí.

Zdroj Sputniku sdělil, že tenkrát měli ve výzbroji sovětskou techniku, raketové systémy S-125M Něva, které dodávali Jugoslávii na začátku osmdesátých let. Vyrobeny ale byly ještě v šedesátých letech.

„Velmi důležité je, že jsme měli tuto techniku v bojovém stavu, připravenou k nasazení v reálných bojových podmínkách. Umožnilo to dosáhnout neuvěřitelného úspěchu – sestřelení F-117,“ řekl Dani.

Málokdo ví o tom, že této noci vojáci 3. divize 250. raketové brigády protivzdušné obrany Jugoslávie nevěděli nic o tom, jak se jim směna vydařila. Dani vzpomíná, že nejdůležitějším pro ně bylo vypnout po zásahu cíle všechny přístroje, aby je nepřítel nestihl objevit.

„Blahopřáli jsme si samozřejmě, ale to je vše. Pocit byl stejně příjemný, jako bychom vstřelili branku ve velmi důležitém utkání. Ale ráno přišel důstojník z vyššího velení a zeptal se, jestli vůbec víme, co jsme sestřelili. Řekl jsem: ‚Nemám ponětí, jakýsi cíl.‘ A pak nám řekl, že to byl F-117,“ sdělil Sputniku.

Tento úspěch dal Srbům velkou zásobu optimismu, dodal síly, aby kladli odpor agresi. Média přinášela fotografie obyvatel osady Buđanovci, kteří tančí na křídlech sestřeleného letounu, a vznikla nezapomenutelná fráze: „Omlouváme se, nevěděli jsme, že je neviditelný.“ Dani zdůrazňuje, že tento elán nepocházel z jakýchsi hmotných věcí, ale z něčeho naprosto jiného, co v zemích NATO může pochopit jen málokdo.

„Hlavní je, aby v týmu vládly dobré a důvěrné vztahy mezi velením a bezprostředními vykonavateli. Morálku a vlasteneckou motivaci jsme měli vždy na vysoké úrovni, obyčejní lidé s námi vždy rádi spolupracovali, pomáhali, jak mohli. Pamatuji si, jak jsme se měli opevnit ve velmi složitém terénu u Ogaru, nedokázali nám dopravit příděl, ale místní obyvatelé z vesnice nám přinesli celé koše jídla. Bylo to opravdu nádherné!“ vzpomíná Dani.

Zoltán Dani tvrdí, že se dokonce po 78 dnech bombardování nikdo nehodlal vzdát: „Plánovali, že to zvládnou asi za 7 dní. Po padesátém dni začala protijugoslávská kampaň slábnout. Ukázalo se, že všechno je jinak, než si představovali. Do konce operace létali pouze američtí a britští piloti. Myslím, že kdyby tato intervence pokračovala, vznikly by v NATO vážné problémy, jež by mohly být začátkem rozpadu Aliance. Lidé by si začali klást otázku, proč je všechno tohle nutné, když naše aliance neslouží k tomu, k čemu byla určena?“

Dani sdělil, že NATO podniklo ve dnech 27. března - 1. května 1999 průzkum území Západního Sremu, kde se nachází vesnice Buđanovci (pozn. Srem je oblast na středním toku Dunaje). Nemohli pochopit, co mohlo sestřelit jejich letadlo.

„Byli přesvědčeni, že to prostě není možné. Všichni piloti bojových letounů mají přístroje GPS, aby je mohli najít. Pilot tohoto F-117 ale GPS neměl,“ tvrdí Dani.

Za kniplem sestřeleného Nočního jestřába byl Američan Dale Zelko. Za účelem jeho záchrany byla zahájena největší pátrací operace od dob války ve Vietnamu. Po 12 letech natočil režisér Željko Mirković celé dva filmy o osudu Zoltána Daniho a Dalea Zelka:  The 21st Second v roce 2009 a  The Second Meeting v roce 2013. O filmu The Second Meeting  se hodně psalo jako o optimistickém snímku pojednávajícím o přátelství a usmíření.

Samotný Zoltán Dani říká, že přistoupil na tuto neobvyklou schůzku s nedávným nepřítelem díky knize patriarchy Pavla o odpuštění (pozn. má zřejmě na mysli sbírku kázání a životopis srbského patriarchy Pavla, jež byla vydána pod názvem Buďme lidi ( Budimo ljudi) po jeho smrti v roce 2009).

„Zelko mi říkal, že šest měsíců před zahájením bombardování měli soustředění na základně v Novém Mexiku, kde byli kromě tréninku podrobeni psychologickému zpracování. Promítali jim filmy, ve kterých byla situace v Jugoslávii vylíčena v nejhorší podobě. Skutečně si mysleli, že přišli, aby nám přinesli svobodu. Když pak Zelko dorazil do Srbska na natáčení, řekl: ‚Zdá se mi, že nás oklamali‘,“ vzpomíná Dani.

Ani Zelko, ani Dani dnes už v armádě neslouží. Plukovník protivzdušné obrany ve výslužbě má část sestřeleného amerického letadla u sebe doma. Nehledě na to, že mu nabízeli za tyto „artefakty“ dobré peníze, říká, že by ho nikdy nenapadlo je prodat.

Natasa Milosavljevic