Je Karlovarsko s ohledem na druhy ryb v něčem zvláštní?
Náš region není ničím exotický. Středoevropská rybí fauna je zkrátka taková obyčejná. Přesto jsou místní ryby téměř všechny něčím krásné a existuje i několik regionálních zajímavostí a příběhů.
Jako například?
V roce 1842 vydal August Maria Glückselig vlastivědnou knížku Der Elbogner Kreis, kde popisuje poměry v tehdejším Loketském kraji. Je tam i krátká stať o fauně včetně seznamu všech druhů ryb, které zde tehdy zaznamenali. Uváděn je například i dnes vzácný a chráněný piskoř pruhovaný. Nicméně od roku 1842 až do roku 2014 tady tuto rybu nikdo nenašel, nikdo ji nechytil nebo ji alespoň nezmiňuje. Mysleli jsem si, že se třeba Glückselig jen spletl, že je to zkrátka omyl. Ovšem v roce 2014 piskoře najednou našli ve slepých ramenech řeky Ohře u Kynšperka. Takže i v tak malém kraji můžete rybu ztratit na 172 let.
Z čeho jste kromě zmíněné knihy při porovnání nových a vymizelých druhů vycházeli?
Existuje ještě práce profesora kadaňského gymnázia Wenzela F. Howorky z roku 1888. Není příliš známá a byla samozřejmě publikována německy. Howorka prošel pěšky Ohři od pramene až po ústí do Litoměřic a sepisoval si, s jakými druhy ryb se setkal. Něco zjistil sám ale hodně vždy vyslýchal místní rybáře. V našem regionu se mu tehdy podařilo zaznamenat celkem 25 druhů ryb a mihulí.
A později?
Během 20. století se žádný souvislý výzkum neprováděl. K dispozici jsou jen jednotlivé studie, například o rybí osádce vodní nádrže Jesenice, o rybách Střely, nebo výsledky průzkumu Ohře v Jakubově, ale nic souvislého, co by shrnovalo celý kraj. Další pokus o kompletní soupis druhů ryb, které se v našich vodách vyskytují, jsme udělali vlastně až my.
Jan Matějů
|
Jak se za tu dobu fauna karlovarských vod proměnila?
Největší změnou je výskyt geograficky nepůvodních druhů, které se sem dostaly lidskou činností. Jedná se o 13 z celkem 42 námi zjištěných druhů ryb – tedy téměř třetina! Některé druhy tu byly vysazeny cíleně jako hospodářské, například pstruh duhový nebo amur bílý, některé se k nám však dostaly omylem.
Omylem?
Například z jihovýchodní Asie byl do Evropy cíleně dovezen tolstolobik bílý, což je velká kaprovitá ryba, která se chová pro chutné maso. Jenomže spolu s tolstolobiky se sem dostaly také jikry střevličky východní. To je malinká rybička, která se neuvěřitelně rychle množí. Jarní generace může už na podzim mít další potomky. Díky rychlosti množení je svou konkurencí schopna naprosto převálcovat původní faunu v rybnících. Domácí ryby, které se nejsou schopny tak rychle množit, mohou být zcela vytlačeny. Navíc střevlička přenáší různé nemoci, které jsou nebezpečné například pro úhoře či slunky.
Takže původních ryb ubývá?
Některých skutečně ano. Třeba slunka obecná byla ještě řekněme před 30 lety v každém návesním rybníku. Nyní téměř zmizela. Lidskou činností také nejspíše vymizela drobná rybka ouklejka pruhovaná. Howorka ve své práci v roce 1888 zmiňuje, že je k nalezení ve všech říčkách a potocích. Během 20. století se ale zcela vytratila. Neví se přesně proč, ale nejspíše kvůli znečištění vody. Naposledy je v našem kraji uváděna ve Střele v práci z roku 1934. Ale ani tam už není.
Objevili jste i ryby nové?
Když jsme jezdili fotit ryby, tak jsme skutečně objevili jednu novou, o jejímž výskytu v kraji jsme nevěděli. Je to slunečnice pestrá, ryba původem ze Severní Ameriky, která se jako okrasná chová v jezírkách, dá se občas koupit i v hobby marketech. Našli jsme ji v Ohři v Chebu pod jezem u železničního viaduktu. Nejspíš je tam někdo vypustil a ony se uchytily.
Jak konkrétně vody zkoumáte?
Howorka byl závislý na tom, jaké dostal zprávy od rybářů a co se kde chytlo do síťky. My to dnes máme jednodušší, protože obvykle používáme tzv. elektrický agregát. Ten nám umožní ryby omráčit elektrickým proudem a snadno vylovit. Je to mnohem efektivnější. Během necelé hodiny jsme tak na Ohři nachytali i kolem dvaceti druhů ryb.
Co se pak s rybami stane?
Většinou si jen zaznamenáme, o jaké jde druhy a jak jsou početné a obratem je vypouštíme. Jakmile přestane působit proud, tak se rychle vzpamatují. Obvykle rybu nezdržíme déle než minutu. Samozřejmě chodí s námi i rybářská stráž – bez rybářů, kteří mají ve vodách právo hospodařit, by to nešlo. Bez součinnosti s Českým rybářským svazem bychom naši publikaci nenapsali.
Mění skladbu rybích druhů i samotní rybáři? Například lovem ryb „načerno“?
To se bohužel určitě ještě stává, ale je to spíš hospodářský problém. Z pohledu ochrany přírody bývá horší, když ryby někdo načerno vysadí. Tím se vracíme k problému s nepůvodními invazivními druhy. Existuje například karas stříbřitý, který se od našeho původního karase velmi těžko rozeznává. A někteří lidé prokazují přírodě medvědí službu tím, že s prominutím do každé louže vysadí karásky. Jenomže abyste bezpečně věděli, že máte našeho karase obecného, a ne karase stříbřitého, museli byste mu rozříznout břicho. Znak, kterým je lze spolehlivě rozeznat, je totiž barva vnitřní stěny břišní dutiny. Karas stříbřitý se tak v dobré víře dostává i na ta nejobskurnější místa – například do zaplaveného tankového okopu doprostřed Vojenského újezdu Hradiště. No a dřív běžný karas obecný je dnes i kvůli tomu kriticky ohrožený. Karas stříbřitý jej totiž zvládne z lokality vytlačit během několika málo let. Někdy stačí vysadit jen jediného jedince. Jak to karas stříbřitý dokáže, by bylo na delší povídání, ale zájemci najdou vysvětlení v naší knížce.
Ke karasu obecnému si dovolím ještě jednu poznámku. Když jsme ho chtěli vyfotit do knížky, měli jsme tipy asi na osm lokalit a našli jsme ho pouze na jedné. Na ostatních byl karas stříbřitý.
Kolik škody napáchala suchá léta?
Vyschl nám například starý lom ve Vojenském újezdu Hradiště, což je veliká škoda. Žili tam karasi obecní – zcela čistá populace. Dokonce se tam braly genetické vzorky pro akademii věd. A tato lokalita už prostě není.
Proč publikace vlastně vznikla?
Knihy týkající se přírody našeho regionu už vyšly. Jako první vznikly památné stromy, dále například zvláště chráněné druhy rostlin a také publikace o obojživelnících a plazech, na které jsem se podílel. Přemýšleli jsme, co dál. Sedli jsme si s kolegou Milošem Holubem z Agentury ochrany přírody a krajiny a zjistili, že o rybí fauně kraje také leccos víme a že snad máme dostatek údajů z řek či rybníků, abychom se do toho mohli pustit.
Pro koho je vaše kniha určena?
Naším cílem bylo ukázat každému, koho trochu zajímá příroda, rozmanitý podvodní život. Pod vodu není vidět, ale přesto, nebo právě proto, stojí za to se pod hladinu podívat. Každá ryba, i obyčejná bělice, je nějakým způsobem zajímavá, například rozmnožováním. Střevle obecné nebo podoustve říční jsou během páření překrásně barevné, úhoři musí za třením až do Sargasového moře a třeba samci sumců pečlivě hlídají a opečovávají hnízdo s jikrami. Hodně lidí zná naši vodu jen z vrchu, když ji třeba v létě sjíždí na kánoích. Málokoho napadne vzít si potápěčské brýle a podívat se pod hladinu. I v Ohři je možné vidět spoustu zajímavých věcí a nemusíte ani jezdit k moři.
Kde jsou vidět ryby i bez potápění?
Můžete projít přes Vary, zastavit se na některé z lávek nad Teplou a chvíli koukat. Uvidíte některé ryby a věci z jejich života. Například u hotelu Thermal jsou velké parmy, tloušti nebo pstruzi. Jinak jsou vidět spíše v lomech a jezerech, rybníky bývají poslední dobou dost zelené. Hezký lom, kde při troše štěstí můžete pozorovat třeba okouny, je u Jindřichovic. Zajímavé jsou i některé zatopené jámy po kaolinových lomech.
Jaké největší ryby jsou v kraji k vidění?
Největší ryby v kraji jsou sumci. Největší úlovek byl na Březové – vážil přes 45 kilo a měřil 192 centimetrů. Našli by se i nějací velcí pstruzi. Nejsou to ale největší české ryby, na Jižní Moravě, kde je tepleji, jsou ryby daleko větší.
