Je pravda, že nedává smysl používat výrazu "extrémismus"?

22. 3. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Pražský imám Leonid Kušnarenko, přistěhovalec z Oděsy zvolený především hlasy přistěhovalců z Ruské federace, natočil velice kontroverzní video. Na titulní stránce deníku MfD se díky němu ocitlo vyjádření, že "muslimové by se měli ozbrojovat". Proti výzvě se okamžitě postavila pražská muslimská obec i předseda Ústředí muslimských obcí v ČR Muneeb Hassan Alrawi, který kvůli Kušnarenkově nápadu dokonce kontaktoval policii - a případ již také analyzuje Národní centrála proti organizovanému zločinu ZDE ZDE.


Nezávislí experti, ale i zprávy Bezpečnostní informační služby, po léta konstatují, že česká muslimská komunita je vděčná za relativně klidné soužití s majoritou a rozhodně se nijak neradikalizuje.

Imám Kušnarenko, mimo jiné obdivovatel ruských bojových sportů, proputinské polovojenské skupiny Noční vlci či politika Jaroslava Foldyny, však dosavadnímu relativnímu klidu učinil přítrž. Reálný zájem českých muslimů přitom sledoval ze všeho nejméně. Těm jde evidentně především o to, aby pokojné soužití s většinovou společností pokračovalo a nikdo je zbytečně nenarušoval.

Vřelé kontakty pražského imáma s nepopiratelně islamofobním Foldynou ZDE samozřejmě vedou k otázce, před kým vlastně by se čeští muslimové měli se zbraní v ruce bránit - pokud ne právě před Kušnarenkovými "kamarády" z širšího okruhu obdivovatelů největšího českého islamofoba Miloše Zemana. Ruská islamofobní propaganda šířená v ČR s cílem dosáhnout systematicky chybného hodnocení klíčových bezpečnostních hrozeb na straně široké veřejnosti i decizní sféry Kušnarenkovi zjevně také nijak nevadí.

Smysl to ovšem dává, jakmile si uvědomíte, že podobně "nesmiřitelně", jako dnes čeští islamofobové a "čeští" militantní islamisté, se k sobě kdysi chovali třeba Klaus se Zemanem - nejlepší spojenci - nebo, vezmeme-li mezinárodní kontext, ultrapravice a ultralevice, v době americké prezidentské kampaně v roce 2016 svorně šířící dezinformace a nenávist vůči Hillary Clintonové spolu s bagatelizací reálných hrozeb představovaných Donaldem Trumpem. V ulicích francouzských měst každou sobotu násilně útočí pravicoví i levicoví radikálové - pod společnou nálepkou "žlutých vest". V Itálii společně vládnou pravicoví populisté z Ligy (finančně podporované Kremlem) spolu s levicovými populisty z Hnutí pěti hvězd (po léta masivně šířícího ruské dezinformace). Představa, že ti, jejichž vlastní propagandy či ideologie se na povrchu nesmiřitelně popírají, nemají navzájem nic společného, je zjevně chybná a empiricky neudržitelná.

Za prvé, ruské destabilizační operace na Západě podporují rozštěpení společnosti a zničení konsensuální politiky všemi možnými způsoby. Pokud jde o USA, klidně se zaměří současně na pravicové radikály kolem NRA, levičáckou asadistku Tulsi Gabbardovou - a pokud možno ještě i na nějakého politicky tupého černošského aktivistu, který dokáže nesmiřitelným štvaním proti sobě mobilizovat vystrašené bělochy.

Za druhé, není pravda, že by ideologicky a propagandisticky protichůdné pošuky věcně nic nespojovalo.

Ve skutečnosti totiž není žádný problém přehledně operacionalizovat pojem "extrémismus".

Z perspektivy českých poměrů platí, že kdo vystupuje s požadavky odporujícími Listině základních práv a svobod, předkládá návrhy odporující současnému znění ústavy jiným způsobem než jako standardní pokusy o změnu základního zákona, nebo prosazuje a oslavuje politické násilí, může být za extrémistu označován naprosto oprávněně.

A souhrnný pojem označující všechny "antisystémové elementy" využívané při ruských destabilizačních operacích potřebujeme pro správné pochopení toho, co se kolem nás děje, doslova jako sůl.

0
Vytisknout
11041

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2019