ČNSO a Steven Mercurio: Sarkasmus i projasněné naděje Šostakovičovy Deváté

Šestiminutovou Předehru H 345 napsal Bohuslav Martinů roku 1953. Žil tehdy  v Nice, přemýšlel především nad operami a tuto drobnost komponoval na objednávku newyorské Mannesovy hudební školy ve stylu concerta grossa, tedy rozpravy tutti a menší skupiny nástrojů. Steven Mercurio zvýraznil svižný tep skladby, v málo propracovaných detailech se ovšem vytrácela proporčnost dialogu, ani drobné zpěvné názvuky domoviny neměly očekávanou výraznost.

Hornistka Zuzana Rzounková učarovala už v posledním koncertu ČNSO svým imponujícím podílem v Mahlerově Symfonii č. 5. Tentokrát vystoupila jako sólistka Koncertu pro lesní roh a orchestr „The Gothic“ současného amerického skladatele Kerry Turnera (*1960). Dílo zná důvěrně, jeho evropskou premiéru uskutečnila se svým domovským orchestrem FOK už před třemi lety, navíc je s autorem skladby kolegyní z oboru a u nás dokonce pořádali společné kurzy lesního rohu v Broumově. Kerry Turner má k Česku vřelý vztah, je totiž medailistou 39. ročníku soutěže Pražského jara. Sólovou hornu doslova hýčká v dobře líbivé hudbě a doprovodných kombinacích s harfou či smyčci, melodie lesního rohu nechává efektně doznívat, dohrát a zvýraznit dalšími dechovými nástroji. Druhá věta má baladické napětí, pochodové spojení horny s bicími budí dokonce dějovou obraznost. Mistrná hra Zuzany Rzounkové přednáší tóny v měkce lahodné škále i naplno výrazné halali a spolu v souhře s orchestrem výborně vystihli přitažlivě ležérní, skoro filmový styl skladby.

Dmitrij Šostakovič napsal Symfonii č. 9 op. 70 v roce 1945 a charakterizoval ji víceméně propagačně: „převládá průzračná, jasná, radostná nálada.“ K zdánlivě bezstarostnému  muzicírování se dopracoval poté, co zavrhl prvý monumentální náčrtek v očekávané návaznosti na 9. symfonii Beethovenovu. Ražba díla nasvědčuje skladatelově příklonu k dobovému trendu neoklasicismu. Nebyl by to Šostakovič, aby ta radostná nálada neměla tóny satiry, hned úvodem pískané v rychlých pikolových pasážích s akordickými doprovody až sarkastických trombonů.

Celá symfonie o pěti částech (poslední tři se hrají attaca) akcentuje dechové nástroje nejen v alarmujícím motivu pozounů s tubou, ale též v mnoha sólových výstupech. To není milostná lyrika, to je smutný nářek fagotu a flétny se smyčcovými vzdechy, značící plíživé kroky neštěstí. Sóloví hráči se v dokonalé revue všech nástrojů představili skvělou výrazovou hrou, snad jen pikola byla zbytečně ostrá. Nebyl by to Šostakovič, aby do svižného finale, ohlášeného trubkovou fanfárou, nedal i projasnění naděje. To vše zprostředkoval ČNSO s energickým Maestrem Mercuriem naplno, aniž by ubral na výmluvném sarkasmu poválečných dnů.

Steven Mercurio (*1953) – muž taktovky a koncertů největších hvězd, muž kompozice, kterému jednu z jeho kompozic premiéroval sám Zubin Mehta s Newyorskou filharmonií, je dirigent spolupracující rád s Českým národním symfonickým orchestrem – berme to jako dobrou vizitku orchestru.

Český národní symfonický orchestr
Steven Mercurio – dirigent 
Zuzana Rzounková – lesní roh
Smetanova síň Obecního domu, 19. března 2019

Bohuslav Martinů: Předehra pro orchestr
Kerry Turner: Koncert pro lesní roh a orchestr „The Gothic“
Dmitrij Šostakovič:  Symfonie č. 9, op. 70