Od posledních novinek z Rexteamu v rozhovoru s Věroslavem Cvrčkem jun. na stránkách eWRC.cz uteklo již hodně vody a proto se pojďme podívat, co nového. Když jsme si totiž povídali naposledy, tak za sebou jezdec ještě neměl sezónu 2015 s Octavií WRC, s níž vybojoval titul v MČR ve třídě 13, ani na kontě nebyly starty s poslední mladoboleslavskou zbraní v podobě Fabie R5 či loňské představení s její předchůdkyní – Fabií S2000.

Poslední zpráva na eWRC ve spojitosti s týmem byla o tom, že do něj nastoupila svou službu Fabia R5, avšak jí jen již konec nejen v Besedicích, ale po nehodě i úplně. Jak na těch pár startů s erpětkou vzpomínáš a kde to bylo dle tebe nejlepší?

S Fabií R5 jsem celkem odjel tři soutěže, ale bohužel vůbec žádný test. Podle toho také vypadaly výsledky. Na první soutěži na Šumavě jsem se z časových důvodů mohl s autem seznámit až na shakedownu. Tam nám ale odešla vodní pumpa. Díky podpoře Škody Motorsport přímo na místě jsme vůbec odstartovali do soutěže, kterou jsme pojali tréninkově za účelem dojet a neriskovat. Výsledek tomu odpovídal. Ke konci léta jsme za podpory L Racingu odstartovali na Rally Lubeník a Košice. Lubeník byl v příjemném tempu a výsledek byl super. Těsně jsme bojovali s Honzou Sýkorou a měli jsme do jeho havárie malinko navrch oproti Šumavě, kde nám naprosto ujel. O stejně velký kus lepší byla Rally Košice, kde jsme od začátku jeli vepředu a tradičně jsme stupňovali tempo. Na dvou RZ jsme porazili Pavla Valouška a Grzyba. V druhé etapě jsme jeli opravdu tak, že jsem i já byl spokojený, Novas už křičel a my si vybojovali druhé místo absolutně ve Slovenském mistrovství.

V roce 2017 se vůz vydal k novému majiteli co Španělska, co vedlo k rozhodnutí o prodeji speciálu?

Auto už mělo odjetou jednu sezonu, pronajímali jsme ho na jeden závod Belgického mistráku jako testovací závod a poté na Ypres. V závěru roku odjel dvě akce Martin Koči. Cena jetých aut na trhu byla celkem vysoká, proto jsme ho nainzerovali a pro případ prodeje jsme měli objednané nové auto ze Škody Motorsport. Auto jsme nakonec prodali do Španělska. Ale pro sezonu 2017 se poměrně přesytil trh s Fabiemi R5 a tak jsme další nekupovali. Věnovali jsme se celou sezonu kompletnímu slovenskému a polskému mistrovství závodů do vrchu, přípravě Porsche 911 na Safari Rally a hlavně budování nového týmového zázemí. Novému majiteli Fabie jsme pomáhali řešit opravu po opravdu velké havárii.

Z Pyrenejského poloostrova, tentokrát z Portugalska, však v březnu dorazil staronový stroj v podobě Fabie S2000, která má zajímavý rodokmen, když ji dříve pilotoval i mladší bratr Thierry Neuvilla – Yannick. Proč padlo rozhodnutí pořídit znova tento vůz?

Fabii Super 2000 mám moc rád a sháněl jsem takové auto delší dobu. Je to skvělý závoďák. Na rozdíl od R5 je každý díl speciální, závodní a nádherný. I jízda s ním je zážitek, a to i pro diváky. Navíc toto auto neřídil jen Yannick Neuville, ale hlavně v roce 2014 bylo jedním z posledních vyrobených továrních aut a jel s ním Sepp Wiegand. Poté s ním soukromě získal Freddy Loix belgický titul 2015. Nám navíc vyhovuje, že na kopcových speciálech používáme podvozek z Fabie Super 2000. Takže nám stačí mít jeden typ náhradních dílů.

Ale šlo o celkem rychlou akci, jedno březnové úterý večer jsem před spaním koukal na inzeráty aut, objevil jsem toto. Ve středu dopoledne jsem je kontaktoval, řešil, co a jak a navečer už jsem se dvěma kamarády – našimi mechaniky byl na cestě do Portugalska s vlekem. V pátek brzo ráno jsme byli na místě. Začali kontrolovat auto, rozebrali jsme tam převodovku a diferenciál, zkoušeli náhradní řízení, měřili geometrii a samozřejmě zkušební jízda. Odpoledne jsme auto koupili a chtěli jsme vyrazit, opět bez spaní, domů, ale protože jsme museli do Porta vyzvednout náhradní díly, což nás zdrželo, tak jsme v Portu přespali. Cesta se ale zkomplikovala v portugalských kopcích, kde nám odešlo relé na ventilátor chlazení a hřál se motor. Tak jsme z dálničního oplocení ustřihli dva dráty a jako izolaci na to nasadili silikonovou Samco hadičku, která byla na S2000 na odvzdušnění nádobky s brzdou kapalinou. To jsme připojili přímo na baterii a když skončily kopce, tak jsme to odpojili. Domů jsme se vrátili v neděli večer. Bylo to pět dnů silných zážitků s jedinou nocí v posteli a najetých 5500 km.

S Fabií jsi loni stihnul odjel dvě soutěže – Tatry a Bohemii, jak se tyto podniky povedly?

Když jsme auto koupili, bylo po repasi, hlavně motor byl po veliké repasi v Orece v lednu 2018, což nám sami potvrdili. My ho hlavně předělali ze šotolinové verze na asfaltovou, nastavili diferenciály a další drobné úpravy. Rally Tatry jsme jeli jen jako test, byla to z termínových důvodů jediná možnost odjet závod před Bohemkou. Auto fungovalo dobře, ale místní tratě byly na naše auto příliš rychlé, i když jsme lehce naháněli jeden polský Hyundai R5. Ale hlavně jsem jel po 15 měsících soutěž, což bylo fajn a po pěti letech na vodě, což se také hodilo. Před Bohemkou jsme tradičně věnovali maximum přípravě, ale netradičně jsme testovali, což opravdu dokazovalo, že chceme jet naplno. Od začátku jsme jeli v klidu, ale slušné časy. Desítky kamarádů, známých a příbuzných opět udělaly neskutečnou atmosféru na přejezdu hlavní silnice v Koberovech. S nadsázkou se dá říct, že celá Bohemka je pro nás tato RZ a tento těžký úsek. Vždy se na to moc těším, ale je to i celkem svazující. Všichni ode mě očekávají něco speciálního a zvykli si na to, že to tam pošlu o trochu víc než ostatní. Ale ve startovním poli jsou všichni na takové úrovni, že to není tak snadné nějak zazářit. A mám jednu, maximálně dvě šance za rok.

Tentokrát se mi to celkem povedlo v obou průjezdech. Bylo skvělé, že spousta těch lidí přišla do následujícího servisu. Tam nás navštívil i John Haugland s manželkou. I ostatní RZ jsme si strašně užívali, jeli jsme bez jediného problému, bez krizovky, časy byly dobré a jízda se pořád zlepšovala, ale rezervy tam byly velké. Časy jsme porovnávali s Mírou Jakešem, který jel na stejném autě a díky jeho formě to bylo dobré měřítko. A nebylo to vůbec zlé, sice by jsme ho neporazili, ale protože jsme jednu RZ dojeli 1 s za ním a jednu 2 s, takže jsme věřili, že přijde RZ, kde ho porazíme. Ale ke konci RZ 6 se mi zdálo, že motor ztrácí výkon, to jsem si spojil s tím, že je teplo a atmosferický motor trochu vadne. Ale za cílem RZ se z motoru ozvala rána, že bylo hned jasné, že je konec. Ještě než přijeli mechanici jsem sundal kryt rozvodů a kontroloval svíčky a hned jsem věděl, že na třetím válci se stalo něco moc špatného. Stalo se to asi kilometr a půl od naší dílny, kudy skoro každý den jezdím a vždy si vzpomenu na to, jak jsme se během úžasného závodu s Novasem bavili, co zlepšit na další RZ a během okamžiku se bez zavinění vše úplně zhroutilo.

Můžeš, pokud to lze, srovnat obě Fabie, tedy S2000 a R5?

Obě auta jsou nejlepší ve svých kategoriích. Před pár lety byly obě auta celkem vyrovnané. Na Fabii R5 v posledních letech proběhl takový vývoj, že je neporovnatelně rychlejší než Fabie S2000, ale je už o krok dál než ostatní R5. Na jízdu je Fabie R5 trochu zvláštní, přestože jede velmi rychle, není to takové výrazné jako u S2000.

Kromě soutěží jsi ty i celý Rexteam aktivní i na kopcích, kde jsi se letos stal v Mistrovství Slovenska v závodech do vrchu absolutním mistrem. Můžeš našim čtenářům, kteří jsou zejména fanoušky soutěží přiblížit, jaká je na tamních kopcích konkurence, atmosféra a vůbec, jak se na Slovensku do vrchu závodí?

Závodí se hodně rychle a vyrovnaně. Třeba v Dobšiné jsem na sedmi kilometrovém kopci měl průměrnou rychlost 151 km/h a maximální 243 km/h. A v součtu dvou jízd jsem porazil Igora Drotára o 0,2 s. Kromě Igora Drotára pravidelně startuje na kopcích i Jožko Béreš (starší i mladší) a Tomáš Ondrej, takže je tam kompletní slovenská rally špička. A myslím, že hlavně díky nim chodí na slovenské kopce hodně diváků. S letošním novým autem jsem vyhrál hned první závod v Rakouském Rechbergu. Poté v polské Zaluži jsem si jel v sobotním závodě pro vítězství, ale během druhé jízdy se porouchala převodovka tak, že praskl pojistný kroužek a kolo stálého převodu se vysunulo ze záběru. Porucha vůbec nesouvisela s výkonem, stalo se mi to na v zatáčce, která se jela na omezovač pátý rychlostní stupeň, takže jsem stále ubíral plyn a udržoval otáčky na hranici omezovače. Kolo se vysunulo odstředivou silou. Když jsem zastavil a vystoupil, tak kolem mě projel Karel Trněný, kterému ve stejném místě na Fabii WRC praskl kardan a rozbil hydraulické hadice a auto začalo hořet. Takže celkem akční chvíle.

Protože zrovna na tomto závodě startoval s naší druhou RS2000 polský jezdec, neměli jsme rezervní převodovku a můj taťka s dalším mechanikem musel jet 700 km domů to opravovat. Mamka ve 2 hodiny ráno přivezla našeho technika převodovek z autokrosového závodu v Nové Pace, který rozebral celou převodovku a pomohl vše opravit. S převodovkou se vrátili v neděli kolem poledne, těsně před první závodní jízdou, namontovali jsme ji do auta, první jízdu jsem zajel druhý čas. Ale ve druhé jsem zabojoval, hlavně pro mechaniky a vyhráli jsme. Další závod na Jahodné u Košic jsem v první jízdě projel jednu zatáčku na špatný převodový stupeň a i přes traťový rekord ve druhé jízdě jsem byl až třetí celkově. V součtu o 0,101 s (na 10 km) za Tomášem Ondrejem, který o 0,011 s porazil Igora Drotára. V neděli jsem si už vítězství pohlídal, zlepšil traťový rekord o 2 s a celkově zvítězil o 3,6 s.

Na dalších závodech v Ožďanech jsem vyhrál všechny čtyři závodní jízdy víkendu a dvakrát zlepšil traťový rekord. To samé i na Pezinské Babě, kde sice Igor Drotár odstoupil už v sobotním tréninku, ale rozhodně to nebylo jednoduché. Musel jsem jet pro jasné vítězství, maximálně pošetřit auto, ale zase nezklamat diváky. Na Dobšiné to bylo opět napínavé. Ve druhé jízdě jsem potřeboval stáhnout kolem 2 s, což nebylo moc reálné, ale zkusil jsem to. V zatáčkách, kde jsem nejel za hranou, jsem jel určitě na hraně. Jednou jsem si škrtnul blatníkem o svodidlo a jednou blatníkem i diskem. Nakonec do dopadlo i díky Igorově chybě, což dokazuje, že jsme jeli oba naplno. Igor běžně nechybuje. Já měl ale obrovské štěstí, protože po projetí cílem mi z motoru vyletěla voda a okamžitě stál. Podle dat se teplota začala zvedat za poslední zatáčkou a na cílové čáře měla již 100 °C a než jsem zastavil (100 m) byla už 120 °C. Zjistili jsme, že prasknul blok motoru. Jardovi Vančíkovi se povedlo během tří dnů postavit nový motor, včetně vývoje nových dílů, aby se to už neopakovalo. Motor jsme montovali ve čtvrtek v noci v Katowicích u Lukasze z 4turbo, který nám v pátek ladil nový motor a o víkendu s autem závodil Polák Kluza v Limanové. Další týden se mi opět podařilo vyhrát všechny 4 závodní jízdy víkendu a dvakrát zlepšit traťový rekord na technickém kopci Jankov Vršok u Bánovců nad Bebravou. Tam již vypadal zisk titulu velmi nadějně.

Povedlo se mi ho získat při závodě v Ústí nad Orlicí již během sobotního závodu. K zisku mi stačilo páté místo. Já si ale v první jízdě vyjel celkem velký náskok a proto jsem jel druhou jízdu rychle, ale bez rizika. Do poslední zatáčky se ale chodí dívat většina závodníků, kteří již jsou v cíli a když jsem tam přijížděl já, bylo jich tam už docela hodně, tak jsem si řekl, že pro mistrovský titul si nehodí jen tak nějak přivrkat, tak jsem to tam nasadil lehkým smykem, trochu delším, že jsem se dostal až do trávy. Ano, všem se to líbilo. Tento průjezd je zaznamenán i v našem videu ze sezony. Vyhrál jsem i tuto jízdu i nedělní závod. Do posledního závodu ve Zvolenu už jsme jet nemuseli, ale měli jsme připravený nějaký vývoj, který během běžných závodů není možně zkoušet a udělat testování s kopcovým autem je mnohem složitější než s rally autem. Takže jsme jeli i do Zvolenu, kde jsme vyhráli všechny jízdy a udělali traťový rekord. Nakonec jsme vyhráli 14 závodů z 16 a posledních 12 závodů jsme vyhráli v řadě. Opravdu senzační sezona, obrovská podpora rodiny, Rexteamu a hlavně L Racingu, za který už třetí sezonu startujeme. Toto byla první kompletní sezona a hned mistrovská a navíc s novým autem

Tímto se dostáváme k technice. V Rexteamu dnes existují již dva kopcové speciály Škoda Fabia RS 2000. O prvním jsme kdysi přinesli článek a letošní titul jsi vybojoval za volantem evoluční verze toho speciálu. Lze oba porovnat a vypíchnout, kde se nejvíce liší? A platí i pro EVO, že vychází ze soutěžního speciálu?

I nová evoluce vychází ze soutěžní Fabie Super 2000, ale v tomto případě již není možná jednoduchá cesta zpět do originální soutěžní verze. U první Fabie jsme se kromě karbonové střechy ničeho důležitého na karoserii nedotkli, všechny plechy zůstaly v původním stavu. Oproti tomu nová evoluce nemá zadní dveře a místo toho je tam kompletní karbonová bočnice. Velký vývoj byl vyrobit nové tvary blatníků. Jeden špičkový designer nám již během léta 2017 navrhl podobu Fabie ve stylu nových vozů WRC. Během zimy jsme si podle toho vytvořili modely ze speciální plastelíny. Podle nich nám pan Pujman udělal formy a karbonové výrobky. Další velký vývoj byl s elektronikou. Původní verze používá elektroniku z Octavie WRC, která je funkční, ale vývoj jde dál.

Nové auto má řídící jednotku a všechny senzory z Fabie R5. Speciální elektronickou škrtící klapku a elektronický plynový pedál. Některé senzory jsou z Fabie Super 2000. Kompletní kabeláže jsme si dělali sami v týmu. Stejně tak jsme si dělali nové výfukové potrubí, které nevede dozadu, ale do pravého boku. Auto je o 50 kg lehčí a i díky aerodynamickému kitu většinou přesně o 1 s/km rychlejší. Motor je stejný, výkonově podobný. Stejně tak transmise a podvozek. Samozřejmě, že po každé jízdě měřím teploty pneumatik a další parametry, podle kterých různě dolaďujeme auto přímo na závodech, nebo v rámci přípravy na další závody. Ze začátku sezony byly souboje velmi napínavé, protože i Igor nasadil na sezonu vylepšené auto a aero kit, ale během sezony jsem si na auto více a více zvykal a bylo už dostatečně vyladěné, že posledních 6 závodů jsem zvítězil s větším náskokem než na začátku sezony.

Toto je na závodech do vrchu skvělé, že nejsme svazováni žádnými homologacemi a máme možnost každý díl zkonstruovat tak, jak ho vymyslíme. To nás všechny posouvá při konstrukčních, technologických a materiálových znalostech. Prakticky nejsme omezeni ani váhovým limitem, nyní jsme na 930 kg, což je pro auto s pohonem všech kol slušné. Bylo fantastické získat slovenský kopcový titul na české trati (Ústí nad Orlicí) pro slovenský tým na českém autě v roce stého výročí založení Československa. Celkem bych si přál, kdyby nějaký závod do vrchu jel někdo z českých soutěžáků, jako třeba Vašek Pech, Roman Kresta. Zajímaly by mě jejich časy a hlavně dojmy.

Ve vašem týmu se však staráte i o historické Porsche 911 určené na maratony pro klasické vozy. Jak si tento speciál vede a kde jsme jej mohli v poslední době vidět či uvidíme?

V roce 2016 jsme kompletně zajišťovali start švýcarské posádky Joseph Huber – Yves Huber na Australské soutěži Classic Outback Trial. V sezoně 2017 to byla East African Safari Classic Rally, kde stejná posádka vyjela skvělé 12. místo absolutně. Od roku 2017 jsme opravovali další Porsche po havárii na East African Safari Rally 2013. Auto tehdy šlo již na první zkoušce přes střechu, ale pokračovalo, pak odešel motor, který se vyměnil a opět pokračovali. Auto dojelo do cíle v příšerném stavu, bylo tam mnoho dalších problémů, jako upadlý sloupek řízení. Majitel si ho nejprve takto chtěl nechat do sbírky, včetně nánosů bláta úplně všude. Když se rozhodl, že by se chtěl ještě svézt, tak nám auto v tomto stavu předal. My museli auto celé rozebrat, každý díl vyčistit, opravit. Z karoserie kompletně sundat barvu, vyměnit střechu a další díly. A poté znovu vše složit.

V srpnu jsme měli dvoudenní testování v německém Lausitzu na šotolině, kde jsme otestovali toto nově složené auto, i oranžové, které bylo také hodně zrepasované po Safari rally. Následovala Balkan Classic rally v Bulharsku, kam jsme obě auta odvezli a s šesti našimi mechaniky zajišťovali servis během soutěže. Josef Jobst dokázal vyhrát jednu zkoušku (97 km) na bílém Porsche a několikrát zajel pódiový čas a celkově dojel 6. a Joseph Huber na oranžovém sedmý. Obě auta nyní připravujeme a repasujeme na další závody.

Závěrem si nemohu odpustit otázku směrem k Octaviím WRC. Pro mě osobně srdcovka, nejkrásnější WRC, co kdy bylo, tak se musím zeptat, objevují se ještě někde vozy v akci nebo neplánuješ zase někdy Octavii představit soutěžním fanouškům jako v sezóně 2015?

Octavie máme stále dvě a to neplánujeme měnit, jedna je naprosto připravená na start a druhá by byla za chvíli také. Jsou to senzační auta, zažili jsme s nimi mnoho sportovních úspěchů a zážitků a díky pronájmu obou Octavií jsme posunuli tým i jeho zázemí celkem dopředu. V tuto chvíli je problém nedostatku některých dílů. Spoustu součástek jsme si již dříve museli vyrábět, díky tomu se nám podařilo mezi lety 2011 a 2014 dokončit 112 závodů bez poruchy. Ale výroba těchto dílů je celkem nákladná a proto pro pronájem v tuto chvíli je to nevýhodné. Provoz takového auta vyjde na mnohem více než R5, kde navíc koupím každý díl ve Škoda Motorsport a za půl hodiny jsem s ním zpět na dílně. Určitě přijde správná doba, kdy Octavie zase vyrazí na nějaké akce pro historiky nebo legendy. Celou sezonu neplánuji, ale občasný start bych rád přivítal. Nechybělo mnoho a startovali jsme s Octavií Rally Bohemia 2017. Nakonec vzhledem k časovému zaneprázdnění jsme start odvolali.

No a tímto se dostáváme k úplnému závěru, lze nastínit, jaké jsou tvé jezdecké či obecně týmové plány pro sezónu 2019?

Zatím probíhají jednání s našimi partnery. Máme dvě špičkové Fabie pro závody do vrchu a jednu soutěžní S2000. Pro tým L Racing se pokusím obhájit slovenský kopcový titul. Ale stejně tak mě lákají soutěže. Pojedu s novým spolujezdcem a pravděpodobně začneme Valaškou. V ideálním případě bych chtěl odstartovat co nejvíce soutěží MČR a MSR. Chtěli bychom opět pořídit vůz R5, v té nejnovější verzi, takže si asi počkáme do léta a do té doby pojedeme s Fabií Super 2000.