Čerstvá držitelka ceny Anděl 2018 v kategorii jazz není na naší hudební scéně žádným nováčkem. Její zpěv a hru na violoncello bezpečně poznáme z projektu Tara Fuki, kapel Tugriki či Vertigo. Zajímavá spolupráce z poslední doby bylo trio s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou, které nedávno navštívilo kluby napříč republikou a nutno dodat, že s velkým úspěchem. A nelze opomenout projekt Strom stínu & Bucinatores Orchestra, s nímž koncertně vystupovala.
Loni se Dorota Barová odhodlala k vydání své sólové desky, na kterou přetavila své dvacetileté hudební zkušenosti. Výsledkem je skvostná deska Iluzja. Album obsahuje křehké a hudebně přitažlivé skladby podmanivě zpívané v polštině.
Ve studiu jí pomáhali kytarista Miroslav Chyška (Illustratosphere, J.A.R., Sexy Dancers) a baskytarista Jakub Vejnar (Muff), v jedné skladbě pak hostuje klavíristka Beata Hlavenková. Při poslechu vzniklých nahrávek nemůžete pochybovat, že letošní cena, kterou za svou Iluzju Dorota Barová získala, jí náleží zcela po právu.
Co vás na hudbě přitahuje?
Hlavně její svoboda, nespoutanost, jak umí uzdravit, jak je terapeutická... je to prostě nejlepší přítelkyně.
Máte nějakou vizi, za kterou směřujete, nebo necháváte hudbu ze sebe jen impulsívně plynout?
Záleží na okolnostech, ale většinou to nechávám na hudbě, jestli ke mně pošle píseň, nebo ne. Když to tzv. vázne, tak pak s ní vedu takový dialog o mé představě :-). Většinou se domluvíme :-)
Co vás poslední dobou nejvíce zaujalo? Co doporučujete k poslechu?
Teď mám v uších často zpěvačku SOMI, její album Petite Afrique, taky Beccu Stevens a její poslední desku Regina, no a vše od Joni Mitchell a Billa Frisella, bez těchle dvou se neobejdu :-).
