Roztroušenou sklerózou sny nekončí, dokázal si vozíčkář poutí do Santiaga

  11:12
Trpí roztroušenou sklerózou, která ho před sedmi lety připoutala na invalidní vozík. Nechtěl se agresivní nemoci odevzdat, místo toho se rozhodl vydat na tzv. Svatojakubskou pouť do proslulého španělského poutního místa Santiago de Compostela s prosbou o zpomalení průběhu choroby.

Jan Dušek na jednom z ikonických poutních míst svatojakubské cesty, u návrší, na kterém se tyčí památný mytický kříž. | foto: Tomáš Lénárd

Svůj záměr naplnil a jako první český vozíčkář ujel po svatojakubské cestě přes 600 kilometrů.

S putováním a zážitky během cesty, na kterou Jan Dušek ze Dvora Králové vyrazil předloni v doprovodu svého devítiletého syna, několika přátel a filmové kamery, se teď mohou seznámit návštěvníci Lorety v Rumburku, kde je až do 30. března k vidění výstava fotografií s názvem Camino na kolečkách.

„Došel jsem k závěru, že ani pro vozíčkáře nic není nemožné. Když něco chci, tak jdu a udělám to,“ říká Dušek, který během cesty oslavil sedmatřicáté narozeniny, že poselstvím jeho pouti zároveň bylo inspirovat i další handicapované, ukázat jim, že na vozíku život nekončí a že i na něm si mohou plnit sny.

Santiago de Compostela je jedním z nejvýznamnějších křesťanských poutních míst. Starobylá poutní stezka končí u zdejší katedrály, v níž mají být podle tradice uloženy ostatky sv. Jakuba Většího. Každoročně se sem vydávají tisíce poutníků z celého světa.

Několik desítek fotografií přibližuje Duškovu cestu z města Logroňo, které je od Santiaga vzdálené přibližně 640 kilometrů.

Snímky zachycují krajinu, kterou se svými přáteli projížděl, ale i těžkosti cesty, kdy se potýkali s vysilujícími vedry, prudkými lijáky nebo kamenitým, blátivým či jinak těžko sjízdným terénem. A také setkání s dalšími poutníky, kteří mířili do stejného cíle, a lidmi, kteří je na cestě povzbuzují a pomáhají jim.

„Potkal jsem poutníky z celého světa, mimochodem i jednoho Brazilce, který se shodou okolností jmenoval Dusek. Jeho otec žil v Praze. Zajímavé bylo i setkání s německým mladíkem, který šel svatojakubskou cestu, aby se zbavil závislosti na kokainu. Hodně často jsem se setkával s tím, že poutníci šli do Santiaga, aby si vyčistili hlavu,“ popsal některá setkání Dušek.

Když dorazil před katedrálu v Santiagu, čekal ho nejprve šrumec, kdy k němu přicházeli další poutníci, klepali mu uznale na ruku a gratulovali mu. Pak se nechal unést velkolepostí monumentální stavby a hodinu před ní seděl a rozjímal.

„Myslel jsem na svého tátu a dědu, jejichž fotografie jsem vzal s sebou. Oba jsou už po smrti. Děda zemřel ve věku 94 let v dubnu. Přemýšlel jsem o svém životě, co budu dělat dál. Hledám své limity. Napadlo mě, že bych se ještě mohl podívat třeba k magickému autobusu (vrak autobusu předělaný na přístřešek pro lovce, známý z filmu Útěk do divočiny – pozn. red.) nebo na Aljašku,“ uvedl Dušek po návratu.