Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Malá velká inventura 2019 (No. 6)

    Šestý den festivalu Malá inventura mě zanesl na mysliveckou romanci Lov a politickou satiru Pravda o 17/11První představení pro mě znamenalo nejen příjemně strávenou hodinu, ale zároveň milé setkání se dvěma zajímavými soubory, jejichž inscenace nepostrádá jasnou vizi, naplněnou skrze vynalézavou a zábavnou formu. Cestou domů z druhé produkce jsem se zase užírala pomyšlením, že ono bizarně vyhlížející televizní vysílaní plné politicky zfanatizovaných figurek přisluhujících režimu bude možná za nějakou dobu tvrdou celospolečenskou realitou…

    V inscenaci Holektivu a žonglérského dua Bratři v tricku lov neznamená jen oblíbenou mysliveckou kratochvíli, ale také milostné „uhánění“ potencionálního partnera. Foto Pavel Ovsík

    Uskupení Holektiv (Andrea Vykysalá, Eva Stará a Karolína Křížková) se spojilo se žonglérským duem Bratři v tricku (Adam Jarchovský Václav Jílek) a vytvořilo hravou inscenaci na pomezí nového cirkusu, tance a divadla s názvem Lov. Název je to ale v případě této inscenace dvojznačný. S lovem se zde totiž nesetkáváme jen ve smyslu oblíbené myslivecké kratochvíle, ale také coby milostného „uhánění“ potencionálního partnera. Právě na této dualitě stojí celá inscenace – a nutno podotknout, že s ní nakládá velmi zábavným způsobem.

    Jarchovský a Jílek zde představují nejen myslivce v tradičních uniformách, ale také muže, kteří loví a líčí pasti na své ženské protějšky. Vykysalá, Stará a Křížková, oděné do světle růžových, vzdušných šatů, zase hrají jak různé druhy lesní zvěře, na něž „pánové lesa“ číhají na posedech, tak i milostné cíle svých mužských protějšků. Dívky ve svých výstupech kombinují různé akrobatické prvky s fyzickým divadlem a tancem. Muži zase primárně žonglují.

    Lov je hravou inscenací na pomezí nového cirkusu, tance a divadla, jež s významovou dualitou názvu nakládá velmi zábavným způsobem. Foto Pavel Ovsík

    Velmi zajímavé je na inscenaci to, jak účinkující jemně přecházejí z jedné své role do druhé. V jedné ze scén například myslivci zavřou dívky, které zrovna představují lesní zvěř, do ohrady tvořené žebříkem. Do výběhu dívky sice ještě vbíhají po čtyřech, uvnitř se ale napřímí a stávají se z nich ženy, které chtějí udělat dojem na muže a navzájem se různě krášlí. Jejich rituál přitom probíhá zajímavou formou – skrze silovou akrobacii.

    Ženy tu obecně nejsou vylíčeny pouze jako ty, které se lovit nechávají, nýbrž i jako ty, které loví. Příznačnou je z tohoto pohledu scéna, v níž jedna z dívek tančí s myslivcem a velmi sofistikovaně mu svými ladnými pohyby uloupí zbraň. Před námi se tedy neodehrává jen scéna s lovcem a kořistí, jež se mu snaží upláchnout, ale také dynamický obraz boje mužského elementu s ženským, který mnohdy přesně ví, jak na svůj protějšek zapůsobit, a dosáhnout tak svého.

    V inscenaci se zároveň dostává do popředí i téma zvířeckosti v každém z nás. Animální rysy v chování zástupců lidského pokolení se nejvíce vyjevují v závěrečné scéně hostiny na mysliveckém bále. Dívky a muži postávají u prostřeného stolu, kde zběsile pojídají imaginární zvěřinové pochoutky a do toho se na sebe navzájem začínají lačně vrhat. Jejich milostný chtíč ale začíná připomínat spíše nekontrolovatelné výpady divoké zvěře.

    Inscenace Pravda o 17/11 souboru 11:55 je politickou satirou, zasazenou do jakéhosi televizního studia v nedaleké budoucnosti, kdy Čechy zcela ovládá hnutí ANO a u moci je stále Miloš Zeman. Foto Ondřej Kudyn

    Velmi zajímavou formu si pro inscenaci Pravda o 17/11 zvolil i soubor 11:55, složený z absolventů jednoho ročníku z Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.  Inscenace je politickou satirou, zasazenou do jakéhosi televizního studia v nedaleké budoucnosti, kdy Čechy zcela ovládá hnutí ANO a u moci je stále Miloš Zeman. Svoboda slova je omezena, všude bují korupce a televiznímu vysílání vládnou pouze propagandistické pořady.

    Diváci v inscenaci plní úlohu televizního publika, které se natáčení přímo účastní a zároveň sleduje některé z pořadů. Před diváky se rozkládá menší televizní studio, uprostřed něhož je rozestavěno několik křesel. Po pravé straně jeviště je kamera a na stěně zelené pozadí, před nímž většina moderátorů televize hlásí zprávy, nebo moderuje své pořady. Za křesly se nachází bílé plátno, na nějž jsou naživo promítány jednotlivé pořady. V živém vysílání ale za moderátory na promítacím plátně nevidíme pozadí zelené, nýbrž různé, počítačem uměle dosazené. Velmi trefné ukázka toho, jak lehce lze s pravdivostí jednotlivých informací manipulovat skrze média.

    Téma dezinformací je vůbec jakousi červenou nití, vinoucí se skrze celou inscenaci. Konkrétněji se poté vztahuje k problematice Sametové revoluce. Kromě denních zpráv může tedy divák zhlédnout kupříkladu režimu poplatný seriál pro děti, v němž „hodný strýček“ malému chlapci vysvětluje, jak špatně byl interpretován listopad 1989, jelikož obětmi ve skutečnosti nebyli studenti, ale ona druhá strana. Přímo na křeslech před diváky se poté odehrává také televizní politická debata, kterou moderuje Jaromír Soukup (Martin Dědoch zcela přesně imituje jeho dikci a gesta). Soukup si sice do studia pozve zástupce různých politických stran, prostor k vyjádření ale dává nejdříve svým oblíbencům z SPD nebo hnutí ANO. Jakmile se však vyjádří reprezentant pravicové politické strany (Bořek Joura), Soukup se ho snaží vyprovokovat a ostatní proti němu všemožně štvát. V několika scénách jsou také vyzdvižena hanlivá označení, kterými někteří občané hanlivě častují příznivce politiky Václava Havla. Slovo havloid, pražská kavárna, nebo pravdoláskař zazní během inscenace několikrát. Jak to, že slovo pravdoláskař má negativní konotace, když vzniklo ze dvou tak ušlechtilých slov, jako jsou pravda a láska? Proč začínáme popírat hodnoty, za něž jsme před třiceti lety bojovali? Nestálo by za to si je připomenout?

    Na křeslech před diváky se odehrává televizní politická debata, do níž zavítá mimo jiné Andrej Babiš (Michal Bednář). Foto Ondřej Kudyn

    Během představení se ve mně střídalo pobavení z mnohdy sarkastického a humorného podání jednotlivých výstupů s hrozivou představou toho, že už vlastně v trochu podobném státě žijeme. Kupříkladu s neumětelstvím egoistického, avšak zároveň velmi nebezpečného populisty Jaromíra Soukupa se v televizi setkávám denně. A se snahou dezinterpretovat pro zavedení demokracie iniciační období Sametové revoluce se bohužel také dostávám do kontaktu stále častěji.

    V závěru představení herci vystoupili ze svých rolí televizních účinkujících a jeden po druhém divákům sdělili, jak se staví k Sametové revoluci, ale i k současné politické situaci. Nementorovali, ani přehnaně nemoralizovali, což pro mě značně podpořilo sílu vyznění inscenace. Před sebou jsem totiž viděla skupinku lidí v produktivním věku, jimž bude zanedlouho třicet a kteří zcela pregnantně přiznávají svou hrůzu ze současného stavu české společnosti, v níž touhu po demokratických hodnotách postupně nahrazuje rasová nesnášenlivost, příchylnost k populismu a neschopnost kriticky nahlížet informace z médií.

    Bratři v tricku a Holektiv: Lov. Interpretace: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará, Adam Jarchovský a Václav Jelínek, koncept a režie: Veronika Poldauf Riedlbauchová, hudba: Julie Lupačová, výprava: Marianna Stránská, světelný design: Ondřej Kyncl, producent: ART Prometheus, Michaela Holbíková. Účinkují: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará, Adam Jarchovský a Václav Jelínek. Premiéra 11. a 12. 4. 2018 v La Fabrice.

    11:55: Pravda o 17/11. Scénář: Jan Tošovský, Petra Tejnorová a kolektiv 11:55, režie: Petra Tejnorová, dramaturgie: Jan Tošovský, hudba: Jan Čtvrtník, světelný design: Tomáš Morávek, scéna a kostýmy: Adriana Černá, video-design: Dominik Žižka, produkce: Karolína Soukupová, Lucie Špačková, Ludmila Veřtátová. Hrají: Michal Bednář, Bořek Joura, Martin Dědoch, Daniela Šišková, Tereza Volánková a Jan Hofman. Premiéra 27. 3. 2018 v NoD.

    ///

    Více na i-DN:

    Když zvěř se stane z lovce

    Malá inventura


    Komentáře k článku: Malá velká inventura 2019 (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,