Lékaři mu tehdy oznámili výrazně lepší zprávy než o pár dnů dřív, kdy Ježek po pádu z horského kola skončil na jednotce intenzivní péče s podezřením na vážnější zranění v oblasti páteře. To se však nakonec nepotvrdilo. Přestože jeden obratel na rozhraní krční a hrudní páteře lehce poškozený má, co je to proti ortéze a dvouměsíční pauze, která by brněnskému jezdci mohla těžce poznamenat sezonu.
„Začal jsem pobytem na jipce, za tři dny jdu domů s měkkým límcem,“ oddechl si Ježek. „O žádné z tří testování nepřijdu,“ ulevil si.
V garáži s motorkami je dokonce už nyní, ale ve španělské Valencii figuruje pouze jako jezdecký kouč mladého závodníka Filipa Řeháčka, účastníka juniorského mistrovství světa ve třídě Moto3.
Přece jen, zase taková sranda ten let přes řídítka do lesa taky nebyl.
Přes řídítka rovnou na krk
Pokud se někdo cyklistice jako doplňkovému sportu věnuje opravdu fanaticky, pak je to Ondřej Ježek. Na silničním kole dokáže vyšlapat řadu kopců známých ze slavného Gira d’Italia, pravidelně stoupá do nadmořské výšky.
Jenže z kola se i padá.
„Tohle byl kolem a kolem docela lehký pád. Šel jsem přes řídítka, ale asi v polovině pádu mi nevycvakly nohy z pedálů. Zasekl jsem se a sletěl přímo na krk. Pořád to dost bolí, zhmoždění bylo značné,“ vylíčil, co ho potkalo.
Na Ježkův závodní program to ale nebude mít takový dopad nejen proto, že z nehody vyvázl lépe, než mohl. Bez problémů naváže na vytyčený program i díky tomu, že se nastálo nechal zaměstnat ve specifickém mistrovství světa, které se řídí jiným rozvrhem než ostatní šampionáty.
Sezona začala už loni
Mistrovství světa vytrvalostních motocyklů se chce odlišit nejen délkou závodů, které se jezdí na osm nebo na čtyřiadvacet hodin. Také sezonu si rozvrhuje jinak; začíná se na podzim a končí se následující kalendářní rok v létě.
Proto má momentálně Ježek, který je v jednom týmu Mercury Racing s dalším brněnským jezdcem Karlem Hanikou, stejně jako fotbalisté klasickou zimní pauzu. Probíhající sezonu odstartoval loni 10. místem na legendární 24hodinovce Bol d’Or a na jaře se vrátí na okruhy až v dubnu v Le Mans.
Času na doléčení zranění má tedy Ježek dost.
Poté, co loňský rok začal na superbiku, nebere stabilní začlenění do vytrvalostního mistrovství jako podřadné zaměstnání. „Vždycky jsem to chtěl jezdit a loni to tak vyplynulo. Dostal jsem místo a dohodli jsme se na spolupráci. Od závodu po Le Mans bychom měli mít nové BMW, těšíme se na kvalitní techniku. Náš deficit za nejlepšími by to mělo smazat,“ očekává Ježek.
Lepší na BMW než na ocase
Na Masarykově okruhu se tento šampionát nejede, a tak budou Ježek s Hanikou českým fanouškům nejblíž v květnu na Slovakia Ringu, okruhu kousek od Bratislavy.
„Je to šampionát ve fázi budování a na vzestupu. Tři jezdci na jedné motorce, každý devětkrát jede skoro hodinu, na hranici sil, do vyčerpání. Trochu drasťárna, ale to dnes láká, ne?“ usmívá se Ježek.
Vytrvalostní motocykly jsou podle jeho mínění atraktivní i pro Haniku, jehož ambice sahaly spíš do mistrovství světa Moto2 nebo Moto3 než na Slovakia Ring.
Loni to taky zkoušel na superbiku, až se potkal na jedné motorce s Ježkem. „Než by jezdil na ocase, na motorce, která na to nemá, což tak bylo, dává pozice placeného jezdce endurance rozhodně smysl. I když je mladší a vytrvalostní závody jsou spíš pro starší, taky to není pravidlo. Než si kazit jméno na superbiku, je pro Karla lepší patřit mezi nejrychlejší jezdce tady. Když to trochu přeženu, mezi námi je za hvězdu,“ říká o svém kolegovi.
