FRANTIŠEK UHER

Tak už to chodí, že kdo míří všelijak krabatými stezkami, nachází mnoho odhozeného i zralé jahody. Kdo sbírá obrazy, občas se napálí a pověsí si v pokoji padělek. Kdo čte básně, občas koupí – a prohloupí. Nikoli, když nakoupí u Faltusů!

Jiří Faltus svým vrozeným šarmem a bystrozrakým důvtipem varuje stručným aforismem ženy: Mnoho sňatkových podvodníků může být falešných. A pozor, nemusí se vždy jednat o podvodníky sňatkové, setkáváme se s nimi i na literárních lánech. Nebo spíše úhorech.

Nic takového ovšem nehrozí, vezmeme-li do ruky dvě Faltusovy nejnovější knížky. Zůstaňme u zásad. Se zatvrzelostí sobě vlastní píše básně pro děti. Úsměvné, přímočaré, nápadité a vtipné. Dovolme si malé odbočení. Jednotlivé sporty si vychovávají budoucí aktéry již od předškolního věku, jen v poezii tomu tak není. Prolistujme Mateřídoušku, Sluníčko, řadu dalších dětských časopisů, básničku v nich nenajdeme! To je ovšem stará vesta, můžeme o tom nešvaru mluvit, můžeme na to poukazovat, a to je tak všechno… Ale něco přece můžeme – psát poezii pro děti. Jiří Faltus tak činí (a dobře činí) ve sbírce KAMPAK, ŠNEČKU? (Alfa-Omega, 2018, 36 str., s vlastními ilustracemi). Dočteme se o sáňkujícím sněhulákovi, měsíci v noční košili, kapřících ve škole, o zajíci, který tuší, poznáme ho podle uší. Faltusova básnická invence vyvěrá z čistého dna studánky. Možná z té Sládkovy, křišťálové.

Faltus básník a Faltus aforista jedno jsou. S vrozenou skromností jako kdyby stál v pozadí, ve stínu svých vlastní tvorby. Čteme a žasneme, jaká kouzla se dají dělat s naší přebohatou mateřštinou, kolik úsměvů zakrývá jako lehounký průhledný mušelín myšlenky hlubší úrodného údolí, ohlazeného, ale pádného oblázku, eruptivnější sopky, která nás znenadání žhavě zaskočí.

Tak nás Faltus dokáže zaskočit nápaditostí, mozolnatým pohlazením i ostrým paprskem jasu v souboru aforismů s názvem U VYKUTÁLENÉHO STOLU (Alfa-Omega, 2018, s vlastními ilustracemi). Ať se to někomu líbí či nelíbí, jeho aforistický luk vysílá šípy do středu terče – a tím jsme my, čtenáři. Naši známí, známí našich známých, jakož i mnozí, které známe, ačkoli bychom je raději neznali a rádi bychom se bez nich obešli.

Mnohé Faltusovy postřehy nám mluví z duše: Bude dobře, teprve až začnou stávkovat politici, Pro ochranu osobních údajů má povoleno nosit zbraň nebo – nabráno z jiného kotlíku – Až vymřou pamětníci, začnou si konečně vymýšlet ostatní nebo Je-li rozum v koncích, je nejlépe začít s psaním projevů. Věřme, že Faltus s psaním projevů hned tak nezačne. Nejraději nikdy.

Samostatnou kapitolou jsou jeho kresby, vyvěrající z osobitého, vysoce inteligentního smyslu pro humor a nadsázku. Zdánlivě jednoduché kreslené vtipy (většinou beze slov), které podněcují fantazii, tu nutí k zamyšlení, tu jsou produktem hravosti, tu obsahují lyrický náboj – s neúprosnou platností potvrzují, že autor je původní literární profesí básník.