Jakmile si objedná kapučíno a začne mluvit, kavárna zbystří, protože ho nelze přeslechnout. Vitalitu by mohl ve dvaašedesáti rozdávat. Vyřizuje telefonáty, klepe prsty do stolku a vypráví: „Google mi spočítal, že jsem loni kvůli fotbalu obletěl třikrát celou zeměkouli.“
Zrovna se chystal domů do Záhřebu. Čtvrteční odvetu Evropské ligy proti Plzni přece nevynechá.
Plzeň drží náskok 2:1, postoupí?
Větší šanci má Dinamo, hraje doma, stadion Maksimir bude plný. Navíc já nemůžu říct Plzeň, když Dinamo je klub mého srdce.
Plzeň berete jako nepřítele?
Určitě ne. Nesmírně si Plzně vážím za to, co dělá pro český fotbal. Viktorka má jméno. Na fotbalové mapě ji nepřehlédnete. Klobouk dolů! Třikrát v Lize mistrů? Bravo!
Milan Martinovič
No vidíte. Zatímco Plzeň si na postupy zvykla, Dinamo nehrálo jarní pohárovou fázi 48 let let. Proč?
V Dinamu je prioritou byznys. Dobrý kšeft. V Chorvatsku má největší jméno a nejlepší sponzory, přesto z toho nevyžije. Musí pracovat tak, aby si na sebe vydělalo. A daří se. Za posledních pět let prodalo hráče za 150 milionů eur! Chápete?
Nepředstavitelný balík. Navíc často prodává velmi mladé kluky.
To je strategie šéfa Zdravka Mamiče, což je jeden z nejlepších fotbalových manažerů v Evropě. Má jasnou vizi, jak vytvořit tým, jak se věnovat mládeži. Má intuici, jak udělat obchod. Řeknu vám, jak prodával Luku Modriče do Tottenhamu. Já za ním přišel v lednu 2008, že mám Valencii. Zdravko, nabízejí patnáct milionů eur, víc nedostaneš, povídám mu. A on? Milane, ještě ne. Za půl roku ho prodáme za dvacet. Měl recht. Tottenham ještě přihodil.
Nechtěl jsem vám skákat do řeči, ale Mamič je podle soudu gauner. Dostal 6,5 roku za zpronevěru, teď žije v Bosně, jejíž pas využívá.
Zdravko je strašně chytrý frajer s obrovskou sociální inteligencí, Dinamo je jeho dítě. I před prvním zápasem s Plzní jsme si volali. Všechno prožívá, byť na dálku. Kdyby se vrátil domů, musel by do vězení. Kdo dostane v Chorvatsku trest nad pět let, musí jít sedět a teprve pak se případně odvolávat. Víte, dokud rozsudek nebude pravomocný, věřím, že je Zdravko nevinný.
Fotbalisté Dinama Záhřeb slaví úvodní gól utkání v Plzni.
Upřímně, pořád šéfuje Dinamu?
Oficiálně ne, ale vliv má.
V Bosně mu prostřelili nohu. Prý vyřizování mafiánských účtů.
Nevím, co za tím bylo. Zdravko má každopádně plno nepřátel, je úspěšný, bohatý a byl až příliš vidět.
Taky má, kulantně řečeno, velmi ostré lokty.
Bez toho nic nedokážete. Jako na hřišti. Kdo je hodný, neprosadí se.
Co dokázal Mamič?
Postavil v Dinamu pyramidu úspěchu. Má velkou zásluhu na tom, kam se dostala chorvatská reprezentace. On pomohl stvořit Modriče, Eduarda, Čorluku, Lovrena, Mandžukiče a mnoho dalších. Vybral si je, věřil jim, podporoval je a pak je poslal do světa, takže vydělal. Ale na začátku neměl žádnou jistotu, že kšeft dopadne. Mohli se zranit, mohli se nešťastně zamilovat, ztratit důvěru trenéra.
Nějaký příběh byste zase měl?
Znovu Modrič. V osmnácti ho poslal do Mostaru. Na hostování. Luka se vrátil jako nejlepší hráč bosenské ligy a Mamič oznámil: Ještě nejsi připravený na Dinamo, půjdeš do Zaprešiče. To je ten jeho instinkt. Jen blázen by tipnul, že za něj v létě 2008 dostane tolik peněz.
Luka Modrič po svém přestupu do Tottenhamu.
Jedenadvacet milionů eur. Víc stál až deset let poté Pjaca, když šel do Juventusu.
A mezitím přestoupil Mandžukič do Wolfsburgu, Brozovič a Kovačič do Interu, Simunovič do Celtiku, Vršaljko do Janova, Halilovič do Barcelony. Když v lednu 2010 prodával Lovrena, dostal nabídku na sedm milionů. Lyonu vzkázal, ať se spojí s jeho sekretářem, až to budou myslet vážně. Takže prodal za devět.
Co přestup, to raketa, že?
Předloni šel Rog do Neapole za třináct, loni Benkovič do Leicesteru za čtrnáct milionů eur.
Existuje návod? Proč se k těm cifrám české kluby ani nepřiblíží?
Hodně záleží na národním týmu, který ovlivňuje cenu. My máme excelentní reprezentaci, loni jsme se dostali do finále mistrovství světa. Víte, když někdo hraje ve dvaceti letech za Dinamo, bývá zpravidla i hráčem reprezentace. A to je pak přímá úměra. Na to Mamič sází.
Na co ještě?
Na individualitu. V akademii Dinama se od patnácti systematicky pracuje na zlepšování jednotlivců. Zlepšuj nedostatky a ještě víc zlepšuj, v čem jsi silný. Převzetí míče, vyražení, klička, kolmá přihrávka. Tady v Česku se lpí na taktice a kolektivní práci. Jsou to odlišné školy.
Jakou roli v tom hraje podnebí? Mentalita?
Chorvati jsou větší hračičky. Jsme od moře, jinak chápeme svět, umíme se víc bavit. A balon je náš život. Lhostejno, jestli je ve vodě, nad sítí, pod košem, na trávníku. Ale tím proboha neříkám, že by se u vás pracovalo hůř. To vůbec! Česká liga je ohromně náročná. Chcete zase příklad?
Sem s ním.
Přivedl jsem hráče, Ilija Nestorovski.
Ilija Nestorovski v dresu Slovácka a o pár let později v reprezentačním dresu Makedonie.
Makedonec, kopal ve Slovácku.
Rok 2010, bylo mu dvacet. Stál šedesát tisíc eur, ne málo. Měl talent, výborná levačka. Ale musel si zvyknout, naučit se. Ve druhém zápase proti Slavii dal gól a asistoval, pak se vyměnil trenér a šmitec. Tři roky chodil po hostováních, tak jsem na Slovácku řekl: O. K., podepište mi smlouvu, že je volný, a když se prodá dál, vrátím vám peníze.
Teď Nestorovski dělá kapitána v Palermu i v reprezentaci.
Vrátil se do Zaprešiče a za 90 zápasů dal 69 gólů! Proč? Zvykl si na tvrdou českou ligu, kde mu obránci neustále viseli na zádech. I na tréninku. Když se přizpůsobíte tady, je pro vás snazší uspět v techničtější soutěži, kde se hraje otevřeněji.
A pointa?
Prodali jsme ho skoro za dva miliony eur do Palerma, takže Slovácko dostalo svých šedesát tisíc. Ti se divili.
Já taky.
Jakmile sem přijde fotbalista s cizím pasem, hned se od něj čekají zázraky, jenže adaptace na českou ligu není žádná sranda.
Ale Sparta to s cizinci přehnala.
To jo. Dala obrovskou pravomoc frajerovi, který stejně divnou revoluci vyzkoušel v Panathinaikosu Atény. (Trenér) Stramaccioni tam přivedl skoro dvacet nových hráčů a po roce se pakoval. Zatímco Panathinkaikos kvůli tomu div nezbankrotoval, Sparta má štěstí, že majitel Křetínský každou ztrátu zalepí. Česká liga je vážně specifická, to si cizinci neuvědomují. Kdo ji podceňuje, dělá chybu.
Milan Martinovič s chorvatským reprezentačním trenérem Zlatkem Daličem.
To míříte na zpackané sparťanské nákupy? Janko, Mavuba, Ben Chaim? Velká jména a nic.
Já třeba hodně sleduju izraelskou ligu, která je otevřená, pro diváky. Uděláš dvě kličky, jsi hrdina. Dáš gól, nosí tě na rukou. Ben Chaim tam byl král, ale je to fotbal v jiné dimenzi.
I Dinamo Záhřeb se pohybuje v jiné dimenzi, když si může pořídit hráče z Barcelony...
Dobře vím, jak se pracuje v akademii La Masia. Barcelona tam má moře talentů, patnáctiletých, šestnáctiletých. Ti kluci jsou extrémně šikovní, ale nikdo neví, co z nich vyroste, protože Messi je jen jeden. Ani Dani Olmo nevěděl, a tak se jeho táta ohlásil na vedení: Klukovi je šestnáct, povíte nám, jaké s ním máte plány?
Odpověděli nepřesvědčivě?
To tedy ano. Olmův manažer Andy Barra navrhl, ať to zkusí v Dinamu. Zatímco z La Masie se do áčka Barcelony protlačí jeden kluk z milionu, Dinamo každý talent piplá.
Alen Halilovič šel opačnou cestou. V sedmnácti do Barcelony.
A teď hostuje v Lutychu. Halilovič měl odmalička visačku extra hráče, v šestnácti dával góly v lize, jenže mu to stouplo do hlavy. Neměl charakter, aby uspěl ve velkém klubu.
Co Modrič, hvězda Realu Madrid?
Zlatý kluk. Skromný, poctivý, milý, rodinný. V sedmnácti ho odmítl Hajduk Split, že prý je moc mrňavý. Nevzdal se a makal.
Luka Modrič se Zlatým míčem.
V prosinci jste mu přímo na slavnosti gratuloval ke Zlatému míči.
Nádherná chvíle, moc jsem mu to přál. Za to, co dokázal. I za to, jaký je. Geniální hráč s velkým srdcem.
Vy zastupujete přes dvacet hráčů a nejste tolik vidět. Tušíte, kdy se vám podaří do Česka přivést druhého Ašanina?
Máte pravdu, Sladjan byl můj největší úspěch. Přišel jako neznámý ze Zaprešiče a za dva roky se stal hvězdou Slavie, Osobností roku.
Mohl dostat české občanství?
Víc se o tom mluvilo, než dělalo. Když jsme ho společně s panem Paskou prodali do Mönchengladbachu, utichly i spekulace. Možná škoda pro českou reprezentaci. Aša byl charakter, poctivec, pracant.
Co další vaše trefa?
Vybavíte si obránce Križanace?
Chorvat. Kopal za Jablonec, za Spartu, ale přišel mi zbrklý.
Trenérům asi taky. Po dvou letech jsme bouchli do stolu: Tak dost! Vyplatili jsme ho ze smlouvy, domluvili angažmá v Zabrze a v roce 2005 přestoupil do Zenitu Petrohrad. Vyhrál Pohár UEFA, Superpohár, dvakrát ruskou ligu, dělal v Zenitu kapitána, do reprezentace se dostal.
Dušan Melichárek
Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.
Takové příběhy fotbal připravuje. Třeba brankář Melichárek. Minulý týden seděl na lavičce Malmö, které hrálo proti Chelsea. Druholigovému Brnu se nehodil, tak šel do Evropské ligy. V pětatřiceti letech.
Bizarní.
Dušana jsem objevil kdysi, když chytal za béčko Slovácka. Volal mi kamarád ze Švédska, že by ocenil mladého gólmana, tak jsem to zkusil: Dušane, měl bys zájem? Nejdřív šel do Mjällby, pak do Malmö, udělal si jméno. A když teď Malmö znovu potřebovalo pomoc, hodil se jim jako zkušený náhradník.
Kdy vy jste vlastně pochopil, co vás bude živit?
Ve zkratce? Chtěl jsem dělat advokacii, zajímalo mě trestní právo, ale náhoda - nikoli válka - mě přivedla do Prahy. Protože jsem k fotbalu tíhl, šel jsem se podívat na Letnou. Sparta porazila Dunajskou Stredu 2:0, únor 1992, hrozná zima byla. Ve Spartě dělal ředitele pan Nehoda, tak se zajímal, čím bych mohl pomoct. Slovo dalo slovo, přidal se do toho manažer Paska, domluvil se přestup Karola Praženici z Dukly do Hajduku a já pochopil, že ta práce má smysl.
