Jak se z vás stal obránce?
Trenér mi v průběhu zápasu řekl, že nastoupím na beku. Tak jsem to vzal jako fakt. V dnešním hokeji nerozhoduje, na jaké pozici hrajete, protože během utkání se obránce s útočníkem často protočí. Byla to ale pro mě nová zkušenost.
Nemusel jste si pořád opakovat, abyste příliš nevyrážel dopředu?
Někdy mě to trochu tahalo dopředu, ale postupem času jsem si zvykl a bylo to fajn.
Jenže třetí zápas za sebou jste doma ztratili. Čím to je?
Šancí jsme měli dostatek. I střel. A škoda, že jsme nevyužili nějakou přesilovku. Chodili jsme i tvrdě do branky, ale nevyšlo to.
Bylo to dobrou brněnskou obranou, anebo je to tím, že se vám nedaří v koncovce?
Bojujeme, bojujeme, ale stále tomu něco chybí. Myslím si, že už maličko. Když ale budeme dál bojovat, tak vítězství zase přijdou. Nevěšíme hlavu. Jsme stále pozitivně naladěni a jedeme do Litvínova bodovat.
Chvíli jste hrál i s mladíky Adamem Raškou a Jonášem Peterkem, který měl extraligovou premiéru. Jací jsou?
Jsou to šikovní chlapci. Mají budoucnost před sebou a my starší je musíme potáhnout a namotivovat, aby výkonnostně šli nahoru. Ti kluci se neztratí, jsou velice šikovní.
Říkal jste, že nevěšíte hlavy, ale nyní ze tří domácích zápasů v řadě nemáte ani bod a dali jste v nich jen tři góly. Co s tím?
To je pravda. Stále si něco říkáme. Ale věřím tomu, a vím, že za chvíli ta nepříznivá série skončí a budeme na vítězné vlně.
