Prásk. Těsně jsem uhnul. Kolem hlavy mi proletěl míč a hlasitě se odrazil od stěny za mnou. Také druhému míči jsem se vyhnul. Při manévru mě ale trefil třetí. Jdu si sednout. Tahle vybíjená je jiná, než jakou znám z tělocviku. Dodgeball je kvůli pěti balonům docela chaos. Ale zároveň zábava, protože nevíte, odkud to přijde.
Americká „vybika“ do Evropy přišla zhruba před devíti lety a oblibu si získala i díky stejnojmenné komedii s Benem Stillerem. Pravidla hry jsou trochu jiná, než znáte ze základní školy. Hrají dva týmy o šesti lidech. Ve hře je pět míčů, a navíc je dodgeball o dost kolektivnější sport. „Většinou vyhrává tým, který dobře spolupracuje, například všichni najednou hází na jednoho protihráče,“ vysvětluje mi Martin Černík, který hraje za Prague Crocodiles. Právě jejich tréninku jsem se zúčastnil.
Černík před dodgeballem nedělal nikdy žádný sport. Jako malý ale měl rád vybíjenou, a proto se před lety rozhodl založit v Praze vlastní klub.
Kromě trefování míčem existuje ještě další způsob, jak protihráče vybít. „Když se dá catch (chytne míč od soupeře – pozn. redakce), vybiješ tím daného soupeře a ještě se ti vrátí spoluhráč. Můžeš tak zvrátit celou hru. Třeba zbyl jsi jako poslední hráč proti třem, dáš catch a všechno je jinak,“ vysvětluje Černík a pokračuje: „Když dá člověk catch, je to krásný pocit, něco jako když dáš ve fotbale gól.“
Mně se všemi oslavovaný catch ani jednou během hry nepovedl, zato mojí slabou ránu hned několikrát protihráč chytil a tím mě dost potupil.
Dodgeball je v poslední době natolik populární, že se hraje i v neformálním prostředí, na písku či na sněhu nebo v kostýmech. Oficiální turnaje mají tři kategorie – ženy, muži a mix.
Nábor
|
