Velká selhání a prohry vzpěračů SSSR
Selhání – konec nadějí
V každém druhu sportu se běžně přihodí dvě věci – sportovec je poražen soupeřem (lepší varianta), nebo se kvůli porušení pravidel, a to je hlavně případ nulového základního pokusu ve vzpírání (a powerliftingu), vyloučí ze soutěže sám. Ve vzpírání, kde jsou závodníci omezení váhovými limity (váhové kategorie), časovými limity mezi pokusy nebo počtem pokusů, docházelo a dochází ke všem třem možnostem. 1. Závodník neshodil váhu do své kategorie a musel soutěžit v kategorii vyšší. 2. Závodník propásl délku pauzy mezi pokusy a o daný pokus tím přišel. 3. Nebo závodník nezapsal platný pokus v některé disciplíně a byl diskvalifikován jak výkonnostně, tak co se týče umístění. Vyjít ze soutěže, na jakou se borec připravoval měsíce a jejíž kvalita znamenala titul mistra vlasti, kontinentu a celého světa, po případě věnec olympijského šampióna, s nulovým výsledkem, znamenalo v SSSR ostudu a selhání, pohanu, malér s dalekosáhlými důsledky a někdy též politickou skvrnu v životopisu.
Podívejme se na několik historicky významných případů, kdy k takové situaci došlo. Budou to duel V. Kurencova s H. Zdražilou na OH 1964, snad vůbec nejvícekrát diskutovaná prohra J. Vlasova s L. Žabotinským tamtéž, triumf O. Zaremby nad I. Nikitinem a osudové výpadky D. Rigerta a V. Alexejeva na OH 1980. Texty většinou pocházejí z ruských elektronických pramenů.
HRY OLYMPIÁDY 1964, TOKYO, Viktor Kurencov vs. Hans Zdražila
Selhání Zadražila a jeho medaile
22-letý voják z Chabarovska se v červnu 1964 stal mistrem Evropy (437,5 kg), Zdražila byl s odstupem druhý. O jeho (Kurencově) úspěchu na hrách v Tokyu nikdo nepochyboval. A jak soutěž ve střední váze běžela, věci se změnily. Když Zdražila vytlačil 130 kg, mohl snad uvažovat o zlatě, protože v trhu a nadhozu byl skvělý. Kurencov ovšem zapsal 135 kg a Japonec Ohuči 140 kg. Byl nadmíru vzrušený a to byl první varovný signál. V trhu Kurencov neměl na víc, jak na 130 kg. Zdražila trhnul 135 kg, pak požádal o světový rekord 137,5 kg a nádherným stylem do nůžek činku vzepřel. Tím vedl nad Kurencovem o 2,5 kg (267,5 : 265 kg), nicméně lídrem se stal Ohuči s 275 kg.
Kurencov byl výsadkář a statečný chlap
Kurencov byl výsadkář a statečný chlap, ale v tomto křestu ohněm se nechal příliš rozrušit. Nadhoz zahájil na 172,5 kg, což by jej posunulo na 2. místo, bohužel však dvakrát činku upustil. V týmu sborné zavládla hrůza – Kurencov mohl vypadnout s nulou! V posledním pokuse musel zvednout 175 kg. Všichni v sále včetně sekretáře FIHC Oscara Statea nevěřili, že to dokáže. Kurencov se vrátil do rozcvičovny, několikrát zkušebně nadhodil 150 kg, pak vyšel na prkno a 175 kg bylo nad hlavou. Vše nyní záviselo na Zdražilovi. Byl těžší a napoprvé si neporadil se 177,5 kg. Dlouho se dával dohromady po těžkém neúspěšném nadhozu, až málem propásl limit 3 minut. Potom trenéři požádali o výměnu osy, která nevypadala poškozená. Rozhodčí výměnu schválili a Zdražila vítěznou váhu vzepřel. Stal se olympijským vítězem ve světovém rekordu 445 kg.
SELHÁNÍ ZDRAŽILA 137,5 KG
Předcházející text byla sovětská verze, nyní náhled z naší strany. V Tokyu Zdražila zvítězil posledním pokusem v nadhozu ve střední váze s hodnotou světového rekordu 177,5 kg. Soutěž se konala 14. října, tedy 11 dnů po jeho 23. narozeninách. Jak ale uvádí Karel Prohl, vítězství okořenila kontroverze s trenérem sborné (a Zdražilova soka Viktora Kurencova) Arkadijem Vorobjevem proti náplastem na Zdražilových palcích; náplast směla mít délku max. 30 cm. Vrcholem taktiky byla nicméně výměna osy před rozhodujícím 3. pokusem. Hans potřeboval čas k soustředění a trenér Antonín Drešl si všiml, že osa činky je mírně „hozená.“ Okamžitě toho využil a nechal ji vyměnit. Jury i přes tvrdé Vorobjevovy protesty a verbální útoky na naši výpravu nařídila výměnu osy. Hans odpočinku využil na 100% a nepodlehl nervozitě, což byly okamžiky, které z něho stvořily génia činky. Dne 5. října 1964 obdržel titul „Zasloužilý mistr sportu.”
(pokračování)
