Století Miroslava Zikmunda
Slavný cestovatel se 14. února 2019 dožívá 100. narozenin. Jaká je jeho kniha Století Miroslava Zikmunda, prozradí recenze Hynka Adámka.
Knih s cestovatelskou tématikou u nás vychází tolik, že v přepočtu na počet obyvatel snad držíme evropské prvenství, možná i světové. Není problém si jimi během roku zaplnit knihovnu, ale schválně z kolika z nich po určité době nemáte pocit, že vám v policích jen zabírají místo?
Století Miroslava Zikmunda - knižně zaznamenaná cesta životem známého cestovatele, mezi ně nepatří. Je to pozvánka k cestě napříč dějinami, pozvánka k vyprávění příběhu uplynulé stovky let mužem, který je prožil a důkladně zaznamenal.
Jednoduchý pohled neexistuje
Miroslav Zikmund nevypráví sám. Svůj pohled na svět vyjevuje s pomocí spoluautorů. Dialog s Miroslavem Zikmundem vedl režisér Petr Horký, který s ním už dříve natáčel tři roky film, Vladimír Kroc zase nahrával s Miroslavem Zikmundem rozhovory pro rozhlas a Miroslav Náplava připravoval výbor z jeho díla. Propojení různých pohledů dávalo od začátku šanci na zajímavý výsledek, který ale plně doceníte až v okamžiku, kdy přestanete s četbou pospíchat a zkusíte si dávat napsané věci do souvislostí. Ta kniha není žádným akademickým pohledem na uplynulé století… všechno se skutečně odehrálo.
„Byl jsem zplozen ještě za Rakouska-Uherska a narodil se do prvních dnů republiky. Proto ji celý život považuji za svého o krapátek staršího bráchu," říká Miroslav Zikmund.
Už jen tento výrok by u jiné knihy fungoval jako parádní reklamní slogan. Tady ale jde o vyjádření skutečností. Miroslav Zikmund republiku po celý život vnímá právě takto a změny v okolním světě, který procestoval, se vždy snažil zachytit a předávat v širších souvislostech.
Když jsem přemýšlel, co by bylo jeho úplným opakem, tak přístup norského cestovatele Gunnara Garforse. Ten v rozhovorech uvádí, že už všechny země na naší planetě procestoval dokonce dvakrát, jako jediný dokázal za den navštívit pět kontinentů a při jednom z dalších „rekordů“ navštívil 19 států za 24 hodin (v Kosovu při něm pobyl pouhé dvě minuty).
Možná to v budoucnu bude trend poznávání světa na vlastní kůži, možná je to trend už teď. Já si ale nemyslím, že je správný. Jsou věci, které sebebystřejší pozorovatel hned nezjistí, jsou věci, které si musíte odžít, protože vyžadují čas. Tady je ten propastný rozdíl v přístupu Miroslava Zikmunda a spoluautorů k zachycení století přes Zikmundovy brýle.
Archív je základem všeho
Už z názvů kapitol: Filmová expedice životem, Válka, Před válkou, Expedice, Mezičasí, Podruhé do stejné řeky, Už jsme doma, Bezčasí, Majetek jménem čas vyplývá, že nelistujete klasickým životopisem. Navíc je to pozvánka do světa Zikmundova pověstného archivu a jeho deníků, které jsou pojmem samy o sobě. Zachycují jeho denní pracovní harmonogramy a přibližují způsoby komunikace v dobách, kdy telefony byly ojedinělé a mobily a internet neexistovaly.
V dubnovém čísle roku 2007 jsme si o způsobech dokumentace na cestách s Miroslavem Zikmundem obsáhle povídali:
Když chce Miroslav Zikmund z archívu něco zpracovávat, potřebuje k tomu jen tři věci - text, fotku a mapu. Text v deníku, fotka a mapa se mu v myšlenkách propojí.“ V deníku někdy najdu jen stručný záznam, ale díky němu si vzpomenu na spoustu dalších věcí. Co v něm není, to si dovybavím z fotografií a map. Námi použité mapy studuji obzvlášť důkladně, protože jsou počmárané poznámkami. Pokaždé jsme se do nich snažili vepsat co nejvíc zjištěných údajů a kdybych dnes objevil nějakou naši mapu bez poznámek, tak by mi byla velmi podezřelá.“
Pojivo minulosti s přítomností a budoucností
Století Miroslava Zikmunda je kniha pro ty, kteří jeho svět teprve objevují, stejně tak ale i pro největší fanoušky nápaditých cestopisů značky Hanzelka a Zikmund. (S Jiřím Hanzelkou vydal Miroslav Zikmund svou první knihu Afrika snů a skutečnosti už před 67 lety. Společně navštívili 112 zemí, natočili 4 celovečerní a 147 dokumentárních filmů, stovky rozhlasových reportáží, napsali 16 knih).
Století Miroslava Zikmunda vidím jako pomyslný svorník všech jejich děl, jako vysvětlení, proč jsou takovým fenoménem i dnes. Není to čtení na jeden zátah, tady se vyplatí nespěchat a dávat si věci do souvislostí. Před sebou máte plastický obraz uplynulých sta let, ale i jednoho života a hlavně - čte se to výborně.
Pokud mám z něčeho obavy, tak asi jen jak bude kniha v budoucnu působit na čtenáře mladších ročníků. Na stále narůstající oblibu zkratkovitého sdělení. Století Miroslava Zikmunda je z jiného břehu, je důkazem, že i dnes existují věci, které se zkratkou říct nedají. Že jsou věci, ke kterým se musíte dopracovat, prožít, pročíst… Cestovat někam už totiž dávno není tak obtížné jako kdysi, ale pochopení krajin kde nejsme doma, je naopak daleko složitější. A je úplně jedno jestli takto nazíráte na svoji cestu životem v zemi uprostřed Evropy, nebo na expedici k pramenům Konga.
„Asi by bylo pěkné, kdybych řekl, že v tom vězela už odmalička moje touha cestovat. Vůbec ne. V přání dojet co nejdál byla spíš zvídavost a snaha vidět víc, vědět to, co ostatní nevědí. Tento rys – vědět, jak se věci doopravdy mají – mne provází celý život.“ (Miroslav Zikmund)
