Památková ochrana:
- kulturní památka rejst. č. ÚSKP 43753/5-378,
- národní kulturní památka rejst. č. ÚSKP 366
Význačná historická památka, přestěhovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie
Na okraji města, věž s ochozem, v blízkosti restaurant
Dostupnost: pěšky, automobil, kolo, MHD - TRAMVAJ (ke stanici "zimní stadion", poté pěšky přes most)
- r. 1515 - vyhořel mostecký farní kostel, tehdy stojící
uprostřed hřbitova, při cestě vedoucí k žatecké silnici. Ze stavby se
uchovala jeho východní krypta a vnitřní obvodové zdivo západní věže
(založení tohoto kostela mezi lety 1253 až 1257 dokládá nepřímo listina
papeže Bonifáce VIII. z roku 1296, stavba byla původně raně gotická
trojlodní bazilika)
- 20. srpna 1517 - začalo se se stavbou nového kostela, kdy byl položen základní kámen
-
projektantem byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu – kostel navrhl jako
velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným
presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po
severní stěně a severozápadní sakristii
- v prvním roce
stavby probíhaly bourací práce, teprve roku 1518 odevzdal mistr Jakub
projekt nové stavby, vedení stavby se ujal Jiří (Jörg) z Maulbronu
- v roce 1531 - řízení stavby se ujímá po mistru Jiřím mistr Petr, snad Heilmann
- druhé
desetiletí 16. století - byly dokončeny klenby obvodových kaplí,
vztyčeny vnitřní pilíře a osazeny výběhy klenebních žeber
- r. 1532 - kostel je před zaklenutím, zasklívala se okna a tesala se klenební žebra
- r. 1549 - byla dokončena hrubá stavba
- polovina 16. stol. - vznikají renesanční portály
- r. 1578 - kostel vyhořel, do roku 1602 opravován
- r. 1597 - byl kostel vysvěcen
- r. 1650 - kostel pokryt novou střechou
- r. 1840 - zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a kostnice
- v
letech 1880-83 - poslední velká oprava, při níž byl interiér
regotizován odstraněním části barokního inventáře, novou gotizující
výmalbou a instalováním novogotického zařízení
- r. 1932 - oprava pod vedením arch. Karla Kühna – obnova omítek vnějšího pláště stavby a restaurace kamenných článků
-
velký hlavní oltář vznikal v letech 1735-39, jeho plastická výzdoba z
dílny sochaře Bartoloměje Edera a velký oltářní obraz od Josefa
Kramolína jsou z roku 1773
- říjen 1975 - kostel přesunut
o 841,1 m do blízkosti špitálu a kostela sv. Ducha a usazen na
dvoupodlažní železobetonové základy, rychlost přesunu: 1-3 cm za minutu
- k záchraně kostela vybrána varianta přesunu po obloukové dráze
-
podle projektů pražské Transfery, organizace ministerstva kultury ČSR,
přesun realizovali pracovníci národního podniku Průmstav Pardubice a
Škody Plzeň
- předsedou komise expertů ministerstva
kultury ČSR byl akademik Stanislav Bechyně, od r. 1969 pak Alois
Myslivec, pod jehož vedením sledovala komise projektovou činnost a
vlastní realizaci akce
- obvodové zdivo a nosné a opěrné
pilíře byly zpevněny, zbytek západní věže byl zbořen, obvod kostela
zajistil betonový věnec a kostel sevřela ocelová příhradová konstrukce
uvnitř i zevně
- pod všechny staticky důležité body bylo na
vybudovaná kolejiště zasunuto 53 transportních vozíků, které pracovaly
na hydraulickém principu
- hydraulika ovládala 4 výložná ramena, která měla kostel táhnout, případně brzdit
- práce řídil počítač, nebyl ale vyloučen manuální zásah
- koleje byly za pohybu kostela na traťovém násypu překládány zezadu dopředu
- přípravy trvaly sedm let (bylo nutno zbořit všechny domy, které stály v cestě, zasypat někdejší povrchový důl Richard atd.)
- po 27 dnech přesunu byl kostel usazen na nové místo
- do roku 1988 restaurován
- r. 1993 - kostel slavnostně znovu vysvěcen
Po
vzoru jihoněmecké gotiky má kostel pouze jednu věž, exteriér působí
prostě a stroze, stěny jsou hladké a ploché, obvodní zdivo je členěno
dvěma pásy oken, spodní okna patří jednotlivým kaplím a horní pás oken
náleží bočním lodím haly. Vnitřek kostela tvoří velká hala, rozdělená
do tří lodí sedmi dvojicemi osmibokých sloupů. Mezi opěrné pilíře je
vsunuto 16 kaplí, dvě postranní předsíně, sakristie, východní dvojité
šnekové schodiště a západní šnekové schodiště. Každá z kaplí má vlastní
krouženou klenbu a je zasvěcena svému donátoru – cechům, bohatým
měšťanům a jedna církevnímu hodnostáři, oseckému opatu Bartoloměji.
V interieru kostela je instalována exposice gotického a renesančního
umění severozápadních Čech, suterén kostela slouží jako výstavní
prostor Severočeské galerii.
Z původního bohatého vybavení chrámu se dochovala řada umělecky
hodnotných děl dokládajících provázanost se saskomíšeňským okruhem, ale
nejen s ním.
Nedílnou součástí interiérové architektury tvoří už renesanční reliéfní, polychromované výjevy Starého a Nového zákona na poprsnici empory,
ještě gotická kazatelna s nově objevenými původními malbami výplňových
polí, křtitelnice a věžové pastoforium přemístěné k sakristii z
prostoru presbyteria v souvislosti se stavbou barokního oltáře.
Do
kostela se vrátily renesanční kamenné epitafy významných mosteckých
měšťanů, např. Mikuláše Riese, zlatníka a dlouholetého ředitele stavby
chrámu a epitaf Uršuly a Magdaleny z rodu Veitmíle, zástavních pánů mosteckého hradu.
Ve druhé čtvrtině 18. století byl východní chór uzavřen monumentálním hlavním oltářem,
doplněným v sedmdesátých letech nadživotními sochami z Tyrol přišlého
sochaře B. Edera a obrazy jezuitského malíře J. Kramolína. Protiváhou
oltáře se staly velké varhany v západní části empory a optickou spojnicí soubor
soch Krista a apoštolů lobkovického sochaře J. A. Dietze z třicátých
let 18. století, osazených na vnitřních straně pilířů lodi ve výši
empory.
V dnešní expozici jsou soustředěna
nejvýznamnější díla původního inventáře - jehož část byla v době
regotizace kostela v roce 1880 - 1883 uložena do mosteckého muzea -
doplněná o další díla gotické a renesanční periody uměleckého snažení
na Mostecku a Teplicku.
