Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

4.2.2019 

Bratrské soužití se zakládá na výchově a spravedlnosti

Promluva papeže na mezinábožském setkání 4. února 2019, Abú Dhábí

Česká sekce RV

Salam alejkum! Pokoj vám!

Ze srdce děkuji Jeho Výsosti, šejchovi Mohammedovi bin Zájidovi bin Sultán Ál Nahajánovi, a doktoru Ahmadovi Al Tajíbovi, vrchnímu imámovi Al Azhar, za jejich slova. Jsem vděčný Radě starších za právě skončené setkání v mešitě šejcha Zajda.

Srdečně zdravím také pana Abd Al Fatah Al Sisiho, prezidenta Egyptské arabské republiky, kde sídlí Al Azhar. Srdečně zdravím občanské a náboženské představitele a diplomatický sbor. Dovolte mi také upřímně poděkovat za vřelé přijetí, kterého se dostalo mně a naší delegaci.

Děkuji rovněž všem, kteří tuto cestu umožnili, zasadili se za ni a s nadšením a kompetencí  se přičinili o toto setkání: organizátorům, protokolárním a bezpečnostním činitelům i všem, kdo přispěli různými způsoby „v zákulisí“. Děkuji zvláště panu Mohammedovi Abdel Salaamovi, bývalému poradci vrchního imáma.

Z vaší vlasti se obracím ke všem zemím tohoto poloostrova, které chci co nejsrdečněji, přátelsky a uctivě pozdravit.

Na na osmisté výročí setkání svatého Františka z Assisi a sultána al-Malik al-Kāmila jsem s vděčností Pánu přijal tuto příležitost přijít sem jako věřící, který touží po pokoji, jako bratr, který hledá pokoj s bratry. Vůle po pokoji, podpora pokoje a učinění se nástrojem pokoje – to je to, proč jsme tady.

Logo této cesty představuje holubici s olivovou ratolestí. Je to obraz, který odkazuje k příběhu o potopě, přítomnému v různých náboženských tradicích. Podle biblického příběhu Bůh, aby uchránil lidstvo před zničením, přiměl Noeho, aby se svou rodinou nastoupil do archy. Také dnes ve jménu Božím je zapotřebí, abychom kvůli uchování míru nastoupili společně jako jedna rodina do archy, která dokáže brázdit moře v bouřích světa: archy bratrství.

Východiskem je uznání, že Bůh je původcem jediné lidské rodiny. On je Stvořitelem všeho a všech a chce, abychom žili jako bratři a sestry, obývali společně stvořený domov, který jsme od Něho dostali. Tady v kořenech našeho společného lidství se zakládá bratrství jako „povolání obsažené ve stvořitelském Božím plánu“ (Benedikt XVI., Promluva k novým velvyslancům při Svatém stolci, 16. prosince 2010). Říká nám, že všichni máme stejnou důstojnost a že nikdo nemůže být pánem či otrokem druhých.

Nelze ctít Stvořitele, aniž bychom opatrovali posvátnost každého člověka a každého lidského života. Každý je v Božích očích stejně cenný. On totiž nepohlíží na lidskou rodinu s vybíravostí, která vylučuje, nýbrž s přejícností, která objímá. Přiznat proto každému člověku tatáž práva znamená oslavit na zemi Boží jméno. Ve jménu Boha Stvořitele je tedy třeba bez váhání odsoudit jakoukoli formu násilí, protože jde o závažnou profanaci Božího jména, užívá-li se k ospravedlňování nenávisti a násilí proti bratrovi. Neexistuje násilí, které by se dalo nábožensky ospravedlnit. „Nikdo nesmí účelově zacházet s náboženstvím s cílem podněcovat nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus... [anebo] používat Boží jméno k ospravedlnění vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku“ (Dokument o Lidském bratrství).

Nepřítelem bratrství je individualismus, který se projevuje vůlí prosazovat sebe a svoji skupinu nad ty ostatní. Je to léčka, která ohrožuje všechny aspekty života, dokonce i tu  nejvznešenější a vrozenou lidskou výsadu, totiž otevřenost vůči transcendenci a religiozitu. Opravdová religiozita spočívá v lásce k Bohu z celého srdce a k bližnímu jako k sobě. Náboženské jednání se proto potřebuje neustálé očišťovat od opětovně se vynořujícího pokušení považovat druhé za nepřátele a protivníky. Každé krédo je povoláno překonávat rozpor mezi přáteli a nepřáteli, aby si osvojilo nebeskou perspektivu, jež lidi pojímá bez privilegování a diskriminací.

Rád bych proto ocenil nasazení této země za snášenlivost, zaručování svobody náboženského kultu a odmítání extremismu a nenávisti. Pokud se prosazuje základní svoboda vyznávání vlastního kréda, což je vnitřní požadavek k realizaci člověka, zároveň se tak bdí nad tím, aby náboženství nebylo používáno účelově a vyhnulo se riziku, že svolením k násilí a terorismu popře sebe samo.

Bratrství zajisté „také zahrnuje mnohotvárnost a různost, jaká se nachází mezi sourozenci, třebaže jsou spojeni svým zrozením a mají tutéž přirozenost a důstojnost“ (Poselství ke Světovému dni míru 2015, 2). Náboženská pluralita je toho výrazem. Správný postoj v tomto kontextu není násilná uniformita, ani smířlivý synkretismus. Jako věřící jsme povoláni usilovat o stejnou důstojnost pro všechny ve jménu Milosrdného, který nás stvořil a v jehož jménu je třeba hledat skladbu kontrastů a bratrství v různosti. Chtěl bych tady zdůraznit přesvědčení katolické církve: „Nemůžeme se však obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu“ (Nostra aetate, 5).

Nabízejí se však různé otázky: jak se v jediné lidské rodině vzájemně opatrovat? Jak živit bratrství nikoli teoretické, nýbrž autentické? Jak si počínat, aby převážila inkluze druhého nad jeho exkluzí ve jménu vlastní přináležitosti? Zkrátka, jak mohou být různá náboženství přívodem bratrství a nikoli dělící přehradou?

Lidská rodina a odvaha vůči jinakosti

Pokud věříme v existenci lidské rodiny, plyne z toho, že je třeba ji opatrovat jako takovou. Jako v každé rodině se tak děje pomocí každodenního a účinného dialogu. Ten předpokládá vlastní identitu, které se netřeba zříkat ku libosti druhého. Současně však požaduje odvahu vůči jinakosti, což obnáší plné uznání  druhého a jeho svobody a následný závazek zasadit se o to, aby jeho základní práva byla vždycky, všude a kýmkoli dodržována. Bez svobody totiž nelze být dětmi lidské rodiny, nýbrž jen otroky. Zdůraznit chci náboženskou svobodu. Ta se neomezuje pouze na svobodu kultu, ale spatřuje v druhém opravdu bratra, syna téhož lidství, kterému Bůh dává svobodu, a proto ho žádná instituce nesmí k ničemu nutit, ani v Božím jménu. „Svoboda je právem každého člověka: každý požívá svobody vyznání, myšlení, vyjadřování a jednání. Pluralismus a rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti. Tato božská Moudrost je původ, od něhož se odvozuje právo na svobodu vyznání a svobodu být odlišní“ (Dokument o Lidském bratrství).

Dialog a modlitba

Odvaha vůči jinakosti je duší dialogu, zakládajícího se na upřímnosti úmyslů. Dialogu totiž škodí přetvářka, skrze níž narůstá odstup a podezření. Nelze hlásat bratrství a pak mu jednáním protiřečit. Podle jednoho moderního spisovatele: „Kdo sám sobě lže a poslouchá vlastní lež, dochází k tomu, že už žádnou pravdu ani v sobě, ani kolem sebe nerozeznává, a tím upadá do neúcty k sobě i jiným“ (F. M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi, II, 2, Academia, Praha 2004).

V tom všem je neodmyslitelná modlitba, která ztělesňuje odvahu vůči jinakosti ve vztahu k Bohu, a v upřímnosti svého úmyslu očišťuje srdce od uzavřenosti do sebe. Modlitba, vykonávaná srdcem, posiluje bratrství. Proto, „pokud jde o mezináboženský dialog, pak první, co musíme činit, je modlit se. Modlit se za sebe navzájem, jsme bratři! Bez Pána není možné nic; s Pánem je možné všechno! Kéž svojí modlitbou – každý podle vlastní tradice – můžeme plně přilnout k vůli Boha, který si přeje, aby všichni lidé poznali, že jsou bratři a jako takoví žili, a vytvářeli velkou lidskou rodinu v harmonii růzností“ (Katecheze na gen. audienci, 28. října 2015).

Není jiné alternativy: buď budeme vytvářet budoucnost společně anebo budoucnost nebude. Zejména náboženství se nemohou zřeknout naléhavého poslání budovat mosty mezi národy a kulturami. Nastal čas, aby se náboženská vyznání aktivněji, odvážně a bez předstírání stravovala v pomoci lidské rodině, aby uzrála její schopnost ke smíru, nadějeplným vyhlídkám a vykročení konkrétními mírovými stezkami.

Výchova a spravedlnost

Vraťme se nyní k úvodnímu obrazu holubice míru. Také mír potřebuje k rozletu křídla, která jej nesou. Křídla výchovy a spravedlnosti.

Výchova – latinsky vytáhnout, vyvést – znamená odkrýt cenné duševní zdroje. Je útěšné konstatovat, že se v této zemi investuje nejenom do těžby surovinových zdrojů, ale také zdrojů srdce, do výchovy mládeže. To je snaha, která, jak věřím, bude pokračovat a rozšiřovat se i jinde. Také výchova probíhá ve vztahu, ve vzájemnosti. Známou maximu „poznej sám sebe“ musíme doplnit o druhou, která praví: „poznej bratra“, jeho dějiny, kulturu a víru, protože neexistuje pravé poznání sebe bez poznání druhého. Jako lidé a tím spíše jako bratři si vzájemně připomínáme, že nic z toho, co je lidské, nám nemůže být cizí (Terencius, Heautontimorumenos I, 1, 25). Do budoucna je důležité formovat otevřené identity schopné přemáhat pokušení uzavřenosti do sebe a strnulosti.

Investice do kultury vedou k poklesu nenávisti a nárůstu civilizovanosti a prosperity. Výchova a násilí jsou v nepřímé úměře. Katolické instituty – ceněné také v této zemi a tomto regionu – prosazují takovouto výchovu k pokoji a vzájemnému poznání, aby se předcházelo násilí.

Mladí lidé, které často obklopují negativní poselství a fake news, se potřebují naučit nepodléhat svodům materialismu, nenávisti a předsudkům; naučit se hájit práva druhých se stejnou rozhodností, s jakou hájí svoje vlastní práva. Jednoho dne nás budou posuzovat, a to dobře, dáme-li jim solidní základy pro vytváření nových civilizovaných setkání, a špatně, pokud jim zanecháme jenom přeludy a bezútěšné vyhlídky neblahých a necivilizovaných střetů.

Spravedlnost je druhým křídlem míru, který není narušován jednotlivými epizodami, nýbrž postupně pohlcován rakovinou nespravedlnosti. Spravedlnost „založená na milosrdenství je cestou, kterou je třeba se ubírat, aby se dosáhlo důstojného života, na které má právo každá lidská bytost“ (Dokument o Lidském bratrství).

Nelze tedy věřit v Boha a nesnažit se uplatňovat spravedlnost vůči všem, podle zlatého pravidla: »Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon a proroci« (Mt 7,12).

Mír a spravedlnost jsou neoddělitelné! Prorok Izaiáš říká: »Spravedlnost vytvoří pokoj« (Iz 32,17). Pokoj zmírá, odlučuje-li se od spravedlnosti, ale spravedlnost je falešná, pokud není všeobecná. Spravedlnost určená pouze příbuzným, krajanům a věřícím téže víry je kulhající spravedlnost, předstíraná spravedlnost.

Náboženství mají také úkol připomínat, že chtivost zisku činí srdce netečným a že nynější zákony trhu, požadující všechno a hned, nenapomáhají setkání, dialogu, rodině a podstatným dimenzím života, jež vyžadují čas a trpělivost. Kéž by náboženství byla hlasem těch posledních, kteří jsou bratři, nikoli statistiky; kéž by stála na straně chudých; bděla na stráži bratrství v temnotě konflitků a ostražitě upozorňovala lidstvo, aby nezavíralo oči před nespravedlnostmi a nikdy se nevzdávalo před četnými dramaty světa.

Vzkvétající poušť

Po pojednání o bratrství jakožto arše míru bych se ve druhém obrazu rád inspiroval pouští, která nás obklopuje.

Tady byla během několika let poušť prozíravě a moudře proměněna na prosperující a pohostinné místo; poušť se z neschůdné a nepřístupné překážky stala místem setkání mezi kulturami a náboženstvími. Tady poušť rozkvetla nejenom na několik dní v roce, ale na mnoho budoucích let. Tato země, v níž se střetávají písek a mrakodrapy, je nadále důležitou křižovatkou mezi Západem a Východem, mezi Severem a Jihem planety, místem rozvoje, kde kdysi nehostinné prostory nabízejí místo k práci lidem různých národů.

Také rozvoj má nicméně svoje protivníky. Nepřítelem bratrství je individualismus a překážkou rozvoje lhostejnost, která obrací kvetoucí louky v pusté pláně. Čistě utilitaristický rozvoj totiž neumožní skutečný a trvalý pokrok. Jedině integrální a soudržný rozvoj skýtá budoucnost hodnou člověka. Lhostejnost brání vidět za ziskem lidské společenství a bratra za prací, kterou koná. Lhostejnost totiž nehledí k zítřku; nestará se budoucnost stvoření, nepečuje o důstojnost cizince a budoucnost dětí.

V této souvislosti mne těší, že právě tady v Abú Dhábí se loni v listopadu konalo první Fórum mezináboženské úmluvy za bezpečnější komunity na téma důstojnosti dítěte v digitální éře. Tato konference reagovala na mezinárodní kongres, který se o rok dříve konal v Římě na totéž téma a který jsem plně podpořil a povzbudil. Děkuji tudíž lídrům, kteří se na tomto poli nasazují, a ujišťuji je podporou, solidaritou a účastí svou i katolické církve na tomto důležitém poli ochrany nezletilých v jejích nejrůznějších projevech.

Tady na poušti se otevřela plodná cesta rozvoje, která,  prací počínaje, skýtá naději mnoha lidem různých národů, kultur a náboženských vyznání. Jsou i mezi nimi mnozí křesťané, jejichž přítomnost v tomto regionu sahá celá staletí zpět a kteří našli pracovní příležitosti a značným způsobem přispívají k růstu a blahobytu této země. Kromě svých odborných kvalit přinášejí i ryzost svojí víry. Respekt a tolerance, s nimiž se setkávají, jakož i nezbytná místa náboženského kultu, kde se modlí, jim umožňují dosahovat duchovní zralosti, jež prospívá celé společnosti. Povzbuzuji k pokračování v této cestě, aby si ti, kdo zde žijí nebo pobývají přechodně, v paměti uchovali nejenom obraz o velkých dílech, která vyrostla v poušti, ale také o národu, který je všechny přijal a začlenil.

V tomto duchu bych si přál, aby nejenom tady, ale v celém milovaném a neuralgickém blízkovýchodním regionu nastaly konkrétní příležitosti k setkávání;ve společnostech, kde by lidé různých náboženství měli totéž právo na občanství a kde by právo na existenci bylo upíráno jedině násilí v každé jeho formě.

Bratrské soužití, založené na výchově a spravedlnosti; lidský rozvoj budovaný na přívětivé inkluzi a právech každého – to jsou semena pokoje, kterým jsou náboženství povolána dát vzrůst. Je na nich, jako snad nikdy dříve, aby v těchto delikátních dějinných okolnostech splnila úkol, který již nesnese odkladu, totiž aktivně přispět k demilitarizaci lidského srdce. Honba za zbrojením, rozšiřování sfér vlastního vlivu a agresivní politika na úkor druhých nikdy nepřinesou stabilitu. Válka neumí vytvořit nic jiného než bídu, zbraně nic jiného než smrt!

Lidské bratrství od nás, náboženských představitelů, vyžaduje povinnost zbavit slovo „válka“ jakéhokoli nádechu schvalování. Vraťme mu jeho ubohou krutost. Neblahé důsledky války máme před svýma očima. Myslím zejména na Jemen, Sýrii, Irák a Libyi. Postavme se, bratři, v jediné lidské rodině proti logice ozbrojené moci, proti zpeněžování vztahů, ozbrojování hranic, stavění zdí, umlčování chudých – tomu všemu odporujme jemnou silou modlitby a každodenní snahou o dialog. Ať je náš dnešní společný zdejší pobyt poselstvím důvěry a povzbuzením všem lidem dobré vůle, aby nepodléhali potopám násilí a desertifikaci altruismu. Bůh je s člověkem, který hledá pokoj. A z nebe žehná každému kroku, který se touto cestou na zemi ubírá.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.2.19 Papež František odhalil v Emirátech sochu Krista a několik stránek Modrého Koránu
5.2.19 Papež ve Spojených arabských emirátech – 2. den
4.2.19 Papež ve Spojených arabských emirátech - 1. den
3.2.19 Papež se vydal na návštěvu Spojených arabských emirátů
31.1.19 Papež před cestou do Arabských emirátů: Spojuje nás víra v Boha



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti