29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠVÉDSKO: „Humanitární“ fašismus (2)

1.2.2019

Švédsko a islám

Pojem „fašismus“ má pro extrémní levičáky extrémně špatný zvuk, nikdy by nepřiznali, že mají s fašismem řadu společných bodů. Jedním z nich je omezování svobody jednotlivce, počínaje svobodou projevu.

Fašistickým aktivistům se ve švédském prostředí dobře daří. V souvislosti se záplavou muslimů je třeba si připomínat, že základní rysy fašismu prosvítají z islámu všude: z jeho organizační struktury stejně jako z náboženství, jež je vždy nadřazeno člověku. Aktivisté ve státním aparátu spolupracují s celou řadou islámských organizací podporovaných ze státních fondů. Jsou to děti stejného ducha.

Bývalý muslimský ministr Mehmet Kaplan byl dosazen zelenými MP (MiljöPartiet, též zvaná MuslimPartiet), využíval svou pozici k infiltraci islámu a udržoval přímé styky s tureckou ultranacionalistickou fašistickou a teroristickou organizací ´Šedí vlci´ za peníze švédských poplátníků. To vedlo nakonec k jeho pádu.

Kaplan také veřejně přirovnával zacházení Izraele s Palestinci k zacházení nacistů se Židy.

V nové vládě je bohužel ministryní kultury MP-aktivistka Amanda Lindová, která se Kaplana zastává, a tím potvrzuje svůj postoj k extremismu a odkud ten fašismus neustále přichází.

Ministryně kultury je šéfkou Komise pro podporu náboženských spolků, jeden z úřadů řídících peněžní tok země rovnou do černé díry. Tam na ně čekají spolky Švédští mladí muslimové, Švédští muslimové ve spolupráci, Islámský svaz Švédska, Muslimové za mír a spravedlnost a další organizace napojené na teroristické Muslimské bratrstvo. Vyznavači „náboženství míru“ jsou mistři ve vysávání veřejných zdrojů a Švédové jsou zase mistři v naivní pitomosti a v rozdávání peněz druhých.

Represivní islámská ideologie vyžaduje ve všech oblastech výjimky, zvláštní ohledy a pravidla. Nesčetné muslimské organizace je nutno charakterizovat jako páté kolony, vždy parazitující na hostiteli. Jejich taktika je vyvolat v hostiteli pocit viny, hříchu, hanby a nemorálnosti. Zbabělost a podlézání vůči islámu je nejen ve Švédsku, ale v celé Evropě groteskní.

Fanatické zelené partaje jsou infiltrované až ovládnuté muslimy, za vydatné pomoci socialistů. Zvláště závažné je přehlížení výchovy v těch školách, které mají jako nejvyšší prioritu indoktrinovat náboženské pověry. Tam vznikají manipulovaní občané, mladá generace vzdálená od racionálního myšlení, připravená pro ideologie typu fašismu nebo islámu. (Více o infiltraci země islámskými organizacemi se dá dočíst na Ledarsidorna.se).

Švédský socialismus a fašismus

Podobně jako Mussoliniho heslo ´Vůle vládnout´ je o zdejší soc.dem. známo, že pro ni je moc hlavním cílem, s heslem ´Moc především´ (Makten framför allt). To se ukázalo i v dohodě s C a L, kde soc.dem. udělali neočekávané ústupky včetně slibu připravit komunisty o vliv, který ovšem hned nato po „tajné“ dohodě s komunisty zrušili. Socialistům nešlo tolik o politické ústupky výměnou za podporu od C a L, jako o udržení moci a pro tu jsou ochotni lhát a podvádět. Čehož důsledky s jistotou obě podporující strany prožijí za čas na vlastní kůži.

Předčasné nové volby by byly pro malé strany jako L a zelení (MP) noční můrou, protože se nacházejí na hranici 4 %, pod níž by vypadly z parlamentu. Dělaly proto vše, aby volbám zabránily.

S touto vládou můžeme očekávat jen další příliv muslimských parazitů, zvyšování daní, aby bylo na jejich bydlení a sociální dávky, problémy v ekonomice, vzrůstající zločinnost a rostoucí napětí ve společnosti, jakož i omezování osobních svobod, zvláště svobody projevu. Více státu a méně svobody. Veřejná diskuse o hlavním, vše zastiňujícím problému migrace se nepovoluje, protestující odvážlivci riskují šikanu, opovržení, až i ztrátu zaměstnání.

Zatímco socialismus a fašismus jsou v principu jen dva různé navzájem si konkurující systémy pro útlak, stojí občanské (měšťanské) strany – v ideálním případě - za skutečnou svobodou.

Tolerantní (původně nazývaná ´liberální´) demokracie znamená

- nedotknutelná práva pro každého jednotlivého občana,

- systém zaručující dodržování těchto práv proti státu pomocí nezávislých soudů,

- vymáhání odpovědnosti pravidelnými svobodnými a tajnými volbami.

Švédská ”státotvorná” sociální demokracie nebyla nikdy velkým podporovatelem liberální (tolerantní) demokracie. Tito socialisté považují za pravou demokracii vše, co rozhodla parlamentární většina, a dnes vlastně dokonce i menšina. Nemá problém s případným znásilněním práv jednotlivce. Je to stejný pohled na právní stát jako u marxistů a fašistů – moc má vždy pravdu.

Velmi aktuálním fašistickým jevem je genus-doktrina. Vidí společnost jako skupiny v neustálé soutěži, podobně jako třídní boj v marxismu. Zde však jde o skupiny podle pohlaví, rasy, etnicity nebo náboženské příslušnosti s cílem zvýhodňovat některou údajně utlačovanou skupinu na úkor jiných.

Žádnou menšinu však nelze zvýhodňovat, aniž by jednotlivci v jiných skupinách nebyli diskriminováni.

Toto platí nejen mezi menšinami typu feministky, homosexuálové, HBTQ aj., nýbrž v dnešním Švédsku i pro migranty, převážně muslimské, přestože nejsou původní součástí švédské společnosti. Těm se bez dalších diskusí od státu dostává naprosto všech výhod a zajištění, na úkor a často i s předností před vlastními občany, kteří to vše platí. Zde už nejde o prostou menšinu, ale o diskriminované většinové obyvatelstvo země. Stát si osobuje právo diskriminovat své obyvatelstvo kvůli své ideologicky motivované vůli ”páchat dobro” vůči cizí menšině, která se do země hrne, aby parazitovala na práci druhých.

Samozřejmě že „pachatelé dobra“ se nechlubí svou nadějí, že to volební stádo dá své hlasy především jim, kupují si jejich přízeň za peníze druhých.

Tato diskriminace většiny, stejně jako kolektivní ideologie socialismus nebo fašismus, je zcela neslučitelná s (tolerantní) demokracií. Zde je tedy jeden ze styčných bodů socialismu s fašismem.

Jmenuji ještě právní systém:Soudnictví má být nezávislé na moci a má hlídat základní právní principy chránící jednotlivce před výstřelky mocipánů. Ve Švédsku je soudnictví zcela v područí státní moci, která ho platí a řídí.

Přes své zapojení do globalizačního procesu, do snah EU o odstranění hranic a až fanatické přijímání muslimských ekonomických migrantů, ukazuje na druhé straně švédská nomenklatura silnou nacionalistickou citlivost, jakmile jde o obrázek země ve světě, země, za jejíhož představitele se vládnoucí vrstvy vydávají. Dokud ještě lze poukázat na nějaké pozitivní ”výdobytky” švédského socialismu, tak jsou to jejich výdobytky a oni si je přivlastňují, i když mnohé z výdobytků už jsou jen na papíře. Je jedním z nejvýznačnějších a politicky nejúspěšnějších rysů sociální demokracie, že přerozdělila výsledky práceschopných a pilných občanů a vydávala to před svými méně schopnými stoupenci za své zásluhy. Přestože nic nevytvořila, dělá si dodnes nároky na vedoucí roli ve státě, stejně jako kdysi komunisté v ČSSR. A dodnes jim svůj hlas dává ca 30 % obelhaných, ale spokojených voličů.

Jako jiné totality nedovoluje ani ta švédská kritiku, ani prosté vylíčení švédské skutečnosti, to nazývá ”nenávistným očerňováním”. Na vyjádření Kateřiny Janouchové v české webové DVTV o současné švédské krizi reagoval odsouzením dokonce sám švédský premiér, protože popis švédské skutečnosti boural jeho Potěmkinovu vesnici. Jeho kritika na tiskové konferenci v Davosu na World Economic Forum se týkala svobodného projevu privátního občana Švédska, k tomu ze skupiny, za jejíhož ochránce se prohlašuje (ženy). Není to rys fašistického postoje u nejvyššího představitele vlády, když napadá spisovatelku dětských knih, která získává nepříjemný vliv na veřejné mínění?

Spisovatelka Janouchová se postavila totalitnímu fašistickému státu, kde jednotlivec má místo jen jako člen všemocného státu a je povinen respektovat bezpodmínečnou poslušnost státní hierarchii.

Podobných případů je víc, kde se státem spolčená media systematicky špiní a pronásledují nepohodlné kritiky. Jmenuji zde jen Ann Heberlein, doktor v oblasti etiky, která se účastní veřejné debaty. Jedna z jejích knih má výstižný název „Banální dobrota“ . Je nepodloženě obviňována z názorů, které nemá, a bez možnosti se bránit.

Hlavními aktéry v tomto honu na čarodějnice jsou velké deníky Dagens Nyheter, Expressen a socialistický Aftonbladet. Dnes je tyto hlídače politické korektnosti možno označit za bulvár.

Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativni a vůdcovský princip, nacionalismus, silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu. Všechny historické rysy fašismu nemusí být na první pohled zřejmé, ale mohou být skryté např. pod konfiskatorním daňovým systémem.

Podívejme se na několik bodů:

- Rovnostářský kolektivismus – jeden z parádních a neodlučitelných rysů švédské hrdosti, všichni jsme si rovni (ačkoli někteří orwellsky rovnější) a ”hodnotová základna” (těžko přeložitelný a ne zcela definovaný ´värdegrund´) je posvátnější než zákoník. Existuje také nepsaný, ale všudypřítomný, Jantelagen (Janteho zákon), který připomíná každému občanu jeho bezvýznamnost – ”Nemysli si že jsi někdo, že jsi stejně dobrý jako my, že jsi chytřejší, že jsi něco víc !” Výsledek výchovy ve fašistickém státě?

- Nacionalismus je méně výrazným rysem, pokud se zrovna nehodí do krámu při budování fasády.

- Autoritativní a vůdcovský princip je ztělesněn v postoji sociálně demokratické „státotvorné” partaje a postupně se přesouvá na její významnější vůdce, např. Olof Palme, a dřívější „otce vlasti” jako byl Tage Erlander.

- Ekonomická role státu je dána vyděračským daňovým systémem, který všechny ochuzuje, aniž by dával podle společenské smlouvy přiměřeně zpět svým poddaným. Často slouží ideologickým cílům (např. zeleným MP, dnes hlavně muslimskému voliči) a jedině korporace mají vůbec nějakou možnost se státem úspěšně vyjednávat.

Souhrnem:

Při neustávajícím vykřikování a bití se v prsa švédského státu jako „humanitární velmoci“ je třeba poukázat na skutečnost, na škody vznikající národu z falešného pojetí humanity na úkor těch, kteří to platí, a na pokrytectví této politiky. Socialisté jsou zpití svou představou, že jsou ti nejlepší humanisté ve vesmíru. Výsledky jejich humanitního řádění však spíš vedou k předválečnému výroku Jana Masaryka, že jde více o „vřed zpychlého blahobytu“, při němž plní své samolibé sny o vlastní výtečnosti, a osobní zabezpečení na úkor vysávaného obyvatelstva.

Švédský stát si zjevně vybírá to nejhorší jak ze socialismu, tak z fašismu. Možná nedává dnes smysl tyto ideologie striktně rozlišovat, už i fašista Mussolini o sobě prohlašoval, že je socialista. Prolínají se a jejich společným odporným rysem je snaha o útlak, omezování občanských svobod a o upevňování pozic totalitního státu.

Kontrast mezi křečovitou snahou udržet zdání humanity a demokracie a snahou zavádět totalitní fašistické prvky do společnosti opravňuje k označení Švédska jako ABSURDISTÁN.

Iracionalismus se též uvádí jako jeden ze znaků fašismu, a právě ten je jedním z nepochopitelných rysů vývoje dnešní švédské společnosti.

Snem švédské levicové nomenklatury je zřejmě ”humanitární fašismus”, kde se vláda vytahuje před světem předstíranou ”humanitou” na účet obyvatelstva, zatímco sama zavádí sílící znaky fašistické totality, aby zabránila protestům. Od obyvatelstva se vyžaduje poddanost, humanitární postoj i při odříkání se svých práv, živení vládou přijímaných parazitů bez protestů, zatímco vláda se věnuje upevňování fašistických, lidu nepřátelských pozic.

KONEC