Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno, déšť 14°C

Bartončík: Žijeme si jako prasata v žitě, ale... Z Havla dělali boha a měl vachrlatý charakter

Video se připravuje ...
Aktualizováno -
27. ledna 2019
15:30
Autor: Matěj Pálka - 
27. ledna 2019
05:10

Josef Bartončík, první polistopadový předseda KDU-ČSL, který stranu táhl k dvacetiprocentním preferencím, se z politiky stáhl poté, co byl obviněn ze spolupráce s StB. Sám ji dodnes popírá. Ve druhé části rozhovoru pro Blesk Zprávy promluvil mj. o tykání s Gustávem Husákem, Václavu Havlovi i vztahu k Václavu Klausovi či exministrovi Janu Rumlovi, který na Bartončíkovo údajné propojení s StB poukázal.

„Až budu stát před soudnou stolicí Boží, tak věřte tomu, nebude Hospodin mně klást na minusovou misku nějakou státní bezpečnost nebo nějaké komunisty nebo něco takového,“ tvrdí exšéf lidovců Josef Bartončík. A v rozhovoru pro Blesk Zprávy se pozastavil i nad svým nedávným tvrzením: „Nikdy nebylo tak mizerně jako dnes. Zavedli nás do humusu a my po nich pojmenováváme letiště.“ Že je namířené proti Václavu Havlovi, je jasně patrné. Byť Bartončík tvrdí, že si v současnosti nežijeme v Česku zdaleka špatně. A že se podílel na tom, aby se stal Havel hlavou státu, o což prý měli zájem i Sověti. 

Pane Bartončíku, co se dle vás stalo špatně? Proč si myslíte, že dnes žijeme v humusu, jak jste dříve uvedl?

Domníváte se, že stav, který je, stav obyvatelstva, stav společnosti, včetně školství a dalších věcí, včetně obecné morálky, je v pořádku? Domníváte se, že tahle země, která neuvěřitelně trpěla, je de facto hospodářsky zhuntovanější, než byla po kterékoliv z minulých válek? Celá ta naše takzvaná prosperita je bohužel velký klam. Ano, dá se říct, že si žijeme jak prasata v žitě, to je sice pravda, ale bohatství této společnosti odtéká kam? Tady nemáme nic, veškerá nadhodnota uniká.

Vedl jsem jednání s představiteli Volkswagenu, když přebírali Škodovku, tehdejší ředitel se u toho opíjel, ukazoval mi šekovou knížku a říkal mi: „Josef, s tímto udělám sametovou revoluci kdekoliv na světě.“ Ta škodovka je daleko zbudovanější v komplexu Volkswagenu, ale kam jde zisk z té fabriky? Škodovka patří alespoň mezi ty solidní firmy, které neplatí daně někde venku, ale pokud jde o zisk, tak ten je odváděn do zahraničí, z toho nemáme nic.

Takže byste byl proto, aby více podniků zůstalo v rámci národní ekonomiky, berete jako chybu třeba privatizaci?

Tak jak byla provedena, tak do značné míry ano. Navíc jsem zastáncem vícesektorovosti ekonomiky. Určitá část ekonomiky by měla být pod kontrolou státu a v daleko větší míře by měly být podporovány i jiné formy, jako třeba družstevní vlastnictví.

Jednání se sovětským velvyslancem v županu

Byl jste členem obrodného proudu, přispěl jste k Sametové revoluci, měl jste zpočátku velmi pozitivní vztahy s Václavem Havlem. Jaký byl ten jejich vývoj?

To se nedá vtěsnat do jednoho rozhovoru. Já každého odkazuji na moje paměti, kterých mám napsaných už asi tři sta stran, ještě zdaleka to není všechno a dej Pánbůh, abych to někdy dokončil. Já jsem do značné míry přispěl k tomu, že Havel byl zvolený prezidentem.

V době, kdy byla Sametová revoluce na vážkách, kdy došlo k prvním demonstracím proti Občanskému fóru, kdy i některé disidentské skupiny začaly demonstrovat v Praze. V době, kdy se vracel z Moskvy Láďa Adamec, tak mě vytáhl v noci z vany sovětský velvyslanec, který za mnou přiběhl pěšky do hotelu Ungelt. Byl jsem úplně vyčerpaný, přišel jsem do hotelu, vlezl do vany a usnul. Recepční mě nemohla vzbudit, odemkla náhradními klíči a se sovětským velvyslancem na mě hodili župan a pak jsem s ním jednal.

To je poměrně kuriózní vzpomínka na jednání na takové úrovni...

Tam jsem pochopil mnohé věci, protože mě přišel informovat, jak pochodil Adamec v Moskvě. V době, kdy Adamec jel na letiště, tak já už měl informaci, že ho sovětský šéf kopl do zadku. Pochopil jsem, že mě ten velvyslanec přišel informovat, aby měl zasichrované, že to tady neroztlučeme. To trvalo asi tak čtvrt hodiny a třičtvrtě hodiny mi vyprávěl o fantastických vlastnostech Václava Havla. A já seděl v mokrém županu, sakroval jsem a říkal si „Chlape já tady mrznu a ty mně vyznáváš svou lásku k Havlovi!“

Až pak mi blesklo hlavou: „On tady agituje, aby Havel byl prezidentem.“ A nakonec se také vyjádřil: „Je v zájmu této země i v zájmu našem, jako Sovětského svazu, aby se pan Havel stal prezidentem.“ To bylo první, kde to bylo oficiálně vysloveno. Když pak druhý den přijel Adamec, řekl jsem to i jemu. Toho to totálně zdrtilo. Takže Sověti plédovali za zvolení Václava Havla v době, kdy Gorbačov Adamce vyhodil z Kremlu.

Váš osobní vztah k Václavu Havlovi se ale v průběhu času proměnil, že?

Václav Havel nemá tak velkou psí hlavu, jak je mu dodatečně, často i jeho ctiteli, nasazována. On je to člověk jiného ustrojení. Na rozdíl od toho, co se tvrdí, tak to je člověk dosti vachrlatého charakteru. A to toho člověka poškozuje. Kdyby z něj neudělali Pána Boha, tak by celá řada věcí byla přijímána. A člověk velice nepevných stanovisek, dost ovlivnitelný. A těch tlaků, kterým byl vystaven, a těch loutkovodičů, kteří s ním hráli, jak doma, tak zejména ze zahraničí, bylo příliš, to by ucajplovalo i daleko razantnějšího a tvrdšího chlapa, než byl Václav Havel.

Do značné míry mi ho bylo líto. My se nerozešli ve zlém, ten vztah se v podstatě nezměnil, ale vyšuměl. Pro mě nebyl polobohem ani předtím, protože jsem znal řadu věcí, které vycházely najevo až podstatně později. Poskytl jsem mu plnou podporu a plnou pomoc, protože jsem byl přesvědčený, že když má Havel podporu ze strany západních kruhů i ze strany Sovětského svazu, tak má největší šanci.

Bartončík: Havel byl nejméně špatné řešení

Kdo jiný se mohl  dle Vás stát prezidentem?

Ve hře byl Alexandr Dubček, Láďa Adamec, Čestmír Císař. Saša Dubček, hodný, dobrý, vzácný člověk, ale co jako prezident? Byl jsem vlastně první ve federálním shromáždění, kdo Václava Havla navrhoval na volbu prezidentem. Vycházel jsem z toho, že ideální řešení v politice nenajdete, že každé řešení je špatné, a tohle se mi zdálo jako nejméně špatné.

A platí to stále? Nebo byste postupoval jinak?

Zřejmě bych nepostupoval jinak. Byl jsem přesvědčený, že změna společenských poměrů je nutná. Komunismus má celou řadu zajímavých stránek, ale pro mě byl nepřijatelný zejména ze dvou důvodů, jednak toho militantního ateismu a jednak proto, že základním principem marxismu jako takového je třídní nenávist. A proboha, copak je možné budovat nějakou velkou perspektivu lidstva na systému, který má jako jedno z hlavních přikázání nenávist. Nepředpokládal jsem však, že vylijeme dítě i s vaničkou a budeme budovat návrat do kapitalismu volné soutěže.

Jaký je váš vztah k Havlovu nástupci v prezidentském úřadu Václavu Klausovi?

Pokud jde o Václava Klause, oba dva jsme do vrcholové politiky nastoupili zhruba ve stejném období. A jako ministra financí jsem ho považoval za svého politického protivníka. Několikrát jsme se utkali, několikrát jsme soukromě diskutovali ožehavá témata včetně privatizace. Na rozdíl od toho, co se o něm tvrdilo, jak je to arogantní člověk, tak jsem ho poznal jako citlivého diskutéra. Vysoce jsem si tenkrát zamiloval paní Livii, to je dobrý duch té rodiny a i jeho samotného, vždy za ním stála v pozadí.

Jako ministr financí byl Václav Klaus můj politický protivník, jako premiér, to už se to lámalo, a jako prezident to byl jeden z nejlepších prezidentů, které tato země měla. Víte, on se každý vyvíjí. Máme spolu i velice osobní vztahy, stejně jako mám dobré vztahy s Milošem Zemanem. V dávné historii jsem dokonce počítal s tím, že z něj bude lidovecký politik.

Vy jste měl výrazně rozjetou politickou kariéru nejen před rokem 89, ale i po něm. Pak ji tím svým prohlášením v podstatě ukončil Jan Ruml. Setkal jste se s ním poté? A co jste si k tomu řekli?

S Janem Rumlem jsem se setkal dokonce několikrát, naposledy někdy v druhé polovině devadesátého roku, v době, kdy končil ve svém angažmá na ministerstvu. Byl velice pokorný, bylo to v situaci, kdy jsem měl zásadní rozhovor s nebožtíkem Jankem Langošem (další polistopadový ministr vnitra – pozn. red.), který byl místopředseda Sněmovny lidu, toho jsem si podal a říkal jsem mu: „Řekni mi jednu věc, kolik lidí je tímto zasaženo, kolik bylo aktivních v minulé i současné době a současně,“ říkal jsem tomu Jánu Langošovi, „jasně stanovit alespoň přibližné procento věrohodnosti těch materiálů, které se zveřejňují“. On tu věrohodnost odhadl na 70 – 75 procent. Řekl jsem mu: „Tos‘ nadhodnotil, ono je to ještě méně, ale i tak, dovedeš si představit tu šílenost, že je tady ostrakizováno 25 procent lidí, kteří jsou čistí jak slovo Boží a jsou vláčeni bahnem a jsou do smrti znemožňováni.“ To toho Langoše dost bralo.

Chtěli zlikvidovat československý průmysl

Kam si myslíte, že by mohly vystoupat preference KDU-ČSL nebýt toho zásahu?

Československá strana lidová vzhledem k tomu, že tu existovala silná motivace ze zahraničí, jednak CDU-CSU z Německa, jednak Democratia Christiana v Itálii, nabírala větší ambice. Já sám počítal s tím, že bude potřeba spolupracovat ve větší míře s Democratia Christiana, protože ta mi připadala fantastická. Dva roky nato se za ní zavřela voda. I v Evropě jako takové běžel určitý proces snahy eliminovat tyto politické složky křesťanského charakteru.

Souviselo to s jednou věcí, historicky v té straně byly dva proudy: křesťansko-sociální a katolicko-národní. Já se domníval, že se mi podaří prosazovat ten křesťansko-sociální charakter. Padla ale Democratia Christiana, pak začaly slábnout v rámci CDU-CSU akcie CSU, která se rovněž držela té křesťansko-sociální linie. Nastupovala cesta křesťansko-demokratická, což se do značné míry přiklánělo k americké koncepci politiky.

Poté, co jste neuspěl v kandidatuře na předsedu KDU-ČSL, jste založil křesťansko-sociální protistranu. Jaký máte teď vztah ke KDU-ČSL?

Když vznikla KDU-ČSL, tak se k tomu sloučení přimkl Josef Lux. Já kritizoval proces založení křesťansko-demokratické frakce, byl to svým způsobem švindl. Víceméně jsme se s Josefem Luxem dohodli tak, že zejména na Moravě založíme frakci křesťansko-sociální a ten jeho ideál dovršíme tím, že spojíme tu křesťansko-sociální unii s KDU a bude to vlastně německý model.

Josef Lux od toho poté, co jsme založili tu KSU, ucukl. Strašná spousta lidí, kteří se v založení KSU angažovali, pod vlivem chování vůči mně začali vystupovat poněkud militantně vůči Luxovi a jeho vedení. Já se i z toho důvodu stáhl a odmítl jsem funkce v KSU. Oni mě zvolili čestným předsedou, tak jsem si z toho dělal legraci, kde mají nečestného předsedu, když mají čestného. Tam už hrály roli osobní ambice nebo osobní animozita některých lidí. A Josef Lux, přestože jsem ho opakovaně urgoval, aby dodržel svůj slib, od toho cukl a nezachoval se v tomto příliš korektně. Nemá to cenu dále rozebírat, je rovněž na pravdě Boží, to už se bude řešit jinde.

Takže skončil krachem...

Projekt zachování té křesťansko-sociální unie překonala doba. Mně bylo obzvlášť líto, že to nedopadlo v té Itálii, tam byli vynikající lidé, kteří mě mimochodem varovali i před vývojem v Československu. A já jim nevěřil, já jim říkal: „Stréčkové, jste pomatení, to přece není možné.“ Zatraceně, oni měli, dědci, pravdu. Varovali před tím, že bude tendence zatáhnout politiku někam jinam, než si to představujeme v tom krásném období po 89. roce.

Velice upozorňovali na to, že jedním z hlavních předmětů zájmů, pokud jde o Československo, je likvidace průmyslu. Říkali to oni, ale i jiní západní funkcionáři: „Československo je nebezpečné, je nebezpečné, protože ze všech socialistických zemí především Československo prokázalo, že je schopné fungovat i ve složitých podmínkách socialistické ekonomiky.“

Spolupráce s StB? Bludy, tvrdí Bartončík

Cítíte křivdu, že jste nebyl rehabilitován v rámci KDU-ČSL? Josef Lux řekl, že ta spolupráce s StB byla u vás nezpochybnitelná.

On řekl i jiné věci. Pokud jde o moji evidenci, tak jsem původně ve svazku evidován nebyl, to prověřoval ještě za svého života Richard Sacher (první polistopadový ministr vnitra – pozn. red.). Pak mě ještě informoval, že jsem se náhodou ocitl v nějakém svazku, tak jsme po tom začali pátrat. Pak jsem zase ve svazku nebyl a až nějaké dva roky po 89. roce se zase objevilo moje jméno.

Navíc ta evidence byla sporná, jestli jsem evidován jako osoba sledovaná, závadová, to bylo nejasné, to vše se postupně dávalo dohromady. A na tomto základě z toho vycházeli lidé, kteří o tom věděli velké houby, Pánbůh mu tam odpusť, Josef Lux. Nevěděl o tom nic a nerozuměl tomu. Ti lidé, kteří toho o mně nejvíce naplácali, byli z ČSL a patřili do kruhu mých spolupracovníků, tak se ode mě chtěli distancovat a plácali naprosté nesmysly.

Skutečně vám nepřišla žádná osobní nabídka?

To je další blud, který se v této společnosti celkově o této problematice opakuje. Řada lidí využívala kontaktů s režimem celkově. Byla spousta lidí, jejichž spolupráce se žádným způsobem neformalizovala. Nejnebezpečnější lidé, byli ti, kteří nebyli nikde evidovaní. I já měl v kolektivu funkcionářů krajské organizace tři případy takových lidí. Ve všech třech případech, když se stal Richard Sacher ministrem vnitra, se mi to potvrdilo. A o těchto lidech to nikdo netušil, nikdy se nepřiznali a nikdo by to do nich neřekl. Až přes další informace se prokázalo, že velice úzce a nebezpečným způsobem spolupracovali.

Tykal si s Husákem

Vy jste si tykal svého času třeba s Aloisem Indrou, jedním z autorů zvacího dopisu pro Sověty ze srpna 1968. Nebyl to však jediný komunistický papaláš, se kterým jste si tykal, že?

Já jsem z 350 poslanců federálního shromáždění byl jeden z mála, který si tykal s Gustávem Husákem, a vycházeli jsme spolu velice dobře. Ocitl jsem se v takovém postavení, kdy nebylo prakticky možné, aby mě tahali do nějaké spolupráce na straně jedné, na straně druhé jsem se ocital v takovém postavení, že aniž bych někde smolil nějaké papíry nebo podepisoval nějakou spolupráci, tak jsem mohl škodit hrozným způsobem.

V tom denunciačním dopise o mně se píše, že jsem podával tak významné informace, že okamžitě byly předávány soudruhu Husákovi a soudruhu Indrovi. A to jsem říkal i Havlovi: „Prosím vás pěkně, pane prezidente, proč bych, když bych chtěl něco vzkázat Aloisi Indrovi, se obtěžoval spisováním přes nějakého čičmundu, nebo jak říká dnes pan prezident čučkaře, když jsem mohl vyjet o patro výš ve federálním shromáždění a mohl jsem mu to říct osobně?“ A Havel nad tím chvíli dumal a pak se začal smát a říkal: „To je fakt, to je naprostá blbost.“

 

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině

Video se připravuje ...
Další videa