Existence legendární oblasti v ostravském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz je od minulého týdne definitivně minulostí. Ačkoli ji mainstreamová média mají tendenci vykreslovat jako romské ghetto a lokalitu, která padla za oběť nepřizpůsobivým, příběh cihlových domů, jejichž historie sahala až do roku 1910, je podstatně složitější.
Pro Julia Kalu, průvodce organizace Pragulic, který zájemcům na pravidelných prohlídkách města ukazuje Ostravu z perspektivy lidí bez domova, je Přednádraží srdcová záležitost, na nedaleké Palackého ulici bydlela tři roky jeho dcera. Nedávno tam zavedl účastníky prohlídky, a když jim vyprávěl historii místa, přijela policejní hlídka. „Policisté vystoupili a zeptali se mě před všemi těmi lidmi, jestli jsem jeden z těch cigánů, co to tady rozkradli. Samozřejmě jsem se bránil, ale bylo jasné, že jsou přesvědčeni o své pravdě.“
Politická reprezentace města v minulosti přistupovala k řešení problémů lokality vlažně, a tak dlouho rozjímala, co s těmi domy, až zchátraly úplně.
Kdo zasadil Přednádraží rozhodující ránu do týla, je přitom diskutabilní. Historie místa je od počátku svázaná se železniční dopravou. Původně totiž domy pro své zaměstnance postavila rakousko-uherská státní železnice. Obrovský průmyslový rozvoj Ostravy v průběhu let přitahoval do města dělníky ze všech konců Československa, včetně Romů.
„Mně se tu vždycky líbilo,“ vypráví Kala, „ty domy byly nádherné. Mělo to tu atmosféru a Romové a bílí žili vedle sebe. Fungovalo to.“
Nejdřív přišla povodeň
V létě roku 1997 zasáhla oblast obrovská povodeň. Tehdejší ničivé rozvodnění v celé republice připravilo o život téměř padesát lidí a způsobilo škody za miliardy korun. Velká voda tehdy na Přednádraží poškodila kanalizaci, které se i důsledkem divokého střídání vlastníků nedostalo nikdy kompletní opravy.
Vlastník objektu – České dráhy – se rozhodl domy prodat. V roce 2009 získala domy realitní společnost, která je po několik málo měsících přeprodala Oldřichu Roztočilovi. „Oldřich Roztočil byl podnikatel s bydlením,“ popisuje Ondřej, aktivista, který se v kauze Přednádraží angažoval společně s dalšími členy iniciativy ProAlt. Ohrazuje se však proti vnímání Roztočila jako primárně a jednoznačně negativní postavy. Přednádraží se podle něj stalo obětí především politického boje. „Bylo sporné, kdo vlastně zodpovídá za kanalizaci. Ve hře byli České dráhy jako původní vlastník i Roztočil.“
Část potrubí navíc ležela na pozemcích firmy Ostravské opravny a strojírny. Situace se vyhrotila v roce 2011, kdy se v oblasti rozšířila žloutenka typu A. Onemocnění přezdívané „nemoc nemytých rukou“ zasáhlo více než tři desítky lidí. Epidemie žloutenky tehdy upozornila na nevyhovující, místy až tristní podmínky, v nichž obyvatelé Přednádraží žili. Část z nich topila v kamnech, kanalizace měla výpadky. Jeden z domů přitom stále patřil radnici městského obvodu.
Potom přišla bezmoc
Ani rok 2012 nepřinesl Přednádraží úlevu, naopak. Majitel objektů Oldřich Roztočil se pokusil o sebevraždu, jak informovaly například Novinky.cz. Výrazným hlasem diskuse o osudu Přednádraží byl ředitel neziskové organizace Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan. Pokoušel se prosadit, aby lidé nebyli vystěhováni, neboť pro většinu z nich byla jedinou alternativou komerční ubytovna – pronájem bytu se jim většinou sehnat nedařilo. Tehdejší situace v oblasti odpovídala napětí, které se nad ní vznášelo. Začaly mizet věci, které se daly zpeněžit, včetně střešních krytin.
Kromě již zmiňovaného ProAltu se v kauze Přednádraží angažovaly i další iniciativy. Výrazné podpory se obyvatelům dostalo například ze strany aktivistů a aktivistek spojených se squatem Cibulka. „Rozbili šapitó, přivezli kulturní program, dodávali lidem naději. Jako nejvýraznější postavu jsem vnímal Jakuba Poláka, který ačkoli byl už tehdy nemocný, jezdil z Prahy velmi často,“ vykresluje atmosféru boje o přežití Přednádraží Ondřej.
Nakonec umřela i naděje
Naděje obyvatel, aktivistů i neziskové organizace Vzájemné soužití na obrat k lepšímu vzaly definitivně za své v létě 2013. Tehdy oblast opustili poslední obyvatelé, manželé Kratochvílovi. V té době už tam nefungovala elektřina, voda ani kanalizace. Lokalita přitahovala zloděje už dlouho – a zdaleka nejen z Ostravy. V Přednádraží brzy nezůstalo nic, co by se dalo zpeněžit.
„Pamatuju se, jak jsem byla na Přednádraží při jedné ze svých prvních návštěv Ostravy, předloni v březnu. To místo mělo neskutečnou atmosféru, i když se člověk málem bál udělat další krok, aby se někam nepropadl,“ popisuje členka ostravského kolektivu Probuď domy, Tereza. Od minulého týdne v oblasti kralují bagry a další stavební stroje. Někdejší noblesu architektury nádražních domků připomínají jen všudypřítomné červené cihly.
„Lokalitu nezničili Romové, nýbrž politická arogance,“ uzavírá vzpomínky na boj o Přednádraží Ondřej. Politická reprezentace města v minulosti přistupovala k řešení problémů lokality vlažně, a tak dlouho rozjímala, co s těmi domy, až zchátraly úplně. Ondřej naráží podle svých slov především na postavy ze známého hnutí Ostravak. Jedná se o stranu, která vznikla v roce 2010 a dlouhodobě se staví do pozice „těch, co se nebojí říkat pravdu“. V loňské volební kampani se sebe upozornila hesly typu „Na návštěvu se nechodí s páčidlem“ nebo „Kašna není vana“.
Přednádraží skončilo a nejen pamětníky zajímá, co bude s místem plným vzpomínek dál. Ostravské opravny a strojírny oznámily, že do oblasti, kterou nakonec koupily za pouhých šest set tisíc korun, hodlají rozšířit závod a postavit zde nové výrobní haly. Tyto plány jsou zahaleny v tajuplném sousloví „průmyslový rozvoj oblasti“ a budou brzy podrobněji popsány v projektu, který má společnost předložit.
Autorka je z Ostravy.