Do tří minut u letadla. Hasiči z Letiště Pardubice mají novou stanici i armádní speciální vůz
Kromě profesionálních a dobrovolných hasičů je v Pardubicích také několik jednotek „schovaných“. Vlastní stanici mají třeba i vojáci na pardubickém letišti. Hasiči tam hlídají veškerý letový provoz i budovy v areálu. Teď navíc mají i nové zázemí v podobě opravené stanice.
Pokud hasiči vyjíždějí k zásahu, který se týká letového provozu, musí být na místě do tří minut od převzetí informace. Pokud se jedná o jiný zásah v areálu, například kdyby hořela budova, tam je limit mírnější. To musí do dvou minut vyjet.
Na nové stanici nechybí ani tyč. Takže když jsou hasiči na pokojích a mají výjezd, jsou schopní se k vozidlům dostat opravdu rychle. Ve službě se střídá přibližně 30 hasičů, z toho dvě třetiny jsou civilní zaměstnanci, ostatní jsou vojáci z povolání.
Když zazní poplach, je v garážích připraveno 11 vozidel (včetně několika záložních). Většinou jsou to auta podobná jako u klasických hasičů, ale mají tam i jeden armádní letištní speciál, který jinde není.
„Na letištní speciály jsou kladeny nároky, které jsou předepsané předpisem o létání a musí to splňovat zrychlení, poloměr zatáčení, je tam podmínkou, že to musí mít automatickou převodovku a mělo by to mít určité množství vody, pěny a prášku, kombinovaná hasiva,“ doplňuje pro Český rozhlas Pardubice velitel kpt. Vít Jelínek.
Další vozidla jsou pak vybavená každé trochu jinak. Některá jsou lépe vybavená vyprošťovací technikou, jiná nesou víc zdravotnického materiálu.
Nejčastější jsou asistence
Jinak je režim podobný jako na klasické stanici. Hasiči tam jsou 24 hodin denně a jsou připraveni kdykoliv vyjet. Pardubické letiště je stále zčásti vojenské, takže hasiči spadají pod armádu, ale hlídají pochopitelně i civilní lety.
Požárů loni přibylo, může za to extrémní sucho. Hasiči zasahovali u více než 120 tisíc událostí
Číst článek
Samotná budova není nová, je to zrekonstruovaná původní stanice. Hasiči tam mají zázemí, kde mohou odpočívat, mají tam společenskou místnost, kde je i kuchyň, velký stůl a televize. Samozřejmostí je posilovna.
Naštěstí leteckých nehod je minimum. I tak je práce víc než dost, říká Vít Jelínek: „Nejčastěji vyjíždíme k asistencím, což je činnost na vyžádání zpravidla provozovatele letounu, dělá se to, když se plní letoun palivem za chodu, tedy když se tam dávají zavazadla, vystupují a nastupují lidé. Pak jsou tu různé drobné technické asistence, což jsou úniky paliva na provozních plochách.“
Často podle velitele Jelínka také vyjíždějí k přehřátým podvozkům letadel nebo k tzv. tísním v letovém provozu. To se například děje, když letadlu vynechává motor a je nebezpečí, že by se při přistání mohlo něco stát. Hasiči se rozmístí kolem přistávací dráhy a jsou připraveni okamžitě zasáhnout.
Podobné „schované“ hasičské jednotky jsou například podnikoví hasiči v pardubické Sythesii, Paramu nebo ve Chvaletické elektrárně.
