Každý má dělat dobře svojí práci, aby jeden pomáhal druhému a všichni společně tvořili celé tělo – to vyjádřili bratři Grimmové v jedné pohádce. (Obraz: Nevinnost, Fritz Zuber Buhler)
Poté co uběhlo mnoho přemnoho let, vyslal za nimi Bůh anděla se vzkazem, který ohlašoval jeho návštěvu. Eva byla nadšená z Boží laskavosti a nečekané návštěvy. Pilně svůj dům vyčistila, ozdobila ho květinami a půdu posypala sítinou*.
Poté přivedla své děti, ale jen ty krásné. Myla je, koupala, vlasy česala, oblékla do čistých košil a připomněla jim, aby se v Pánově přítomnosti chovaly řádně a počestně. Měly se před ním poklonit a na jeho otázky odpovídat skromně a moudře.
Ty ošklivé děti se raději neměly ukazovat. Jedno se tedy ukrylo do sena, jiné pod střechu, třetí do slámy, čtvrté do kamen, páté do sklepa, šesté pod saně, sedmé pod sud s vínem, osmé pod starou kožešinu, deváté a desáté pod látku, z které jim Eva šila oblečení, jedenácté a dvanácté pod kůži, ze které jim šila boty.
Eva právě vše dokončila, když se od dveří ozvalo zaklepání. Adam se podíval skrz štěrbinu a uviděl, že to je sám Bůh, kdo stojí za jejich dveřmi. Uctivě otevřel a nebeský otec vešel dovnitř. Zde stály v řadě ty krásné děti, ukláněly se, podávaly mu ruce a poklekly.
Pán jim začal dávat požehnání. Položil své ruce na prvního a řekl: „Je ti dáno stát se mocným králem“, druhému řekl: „Budeš knížetem“, třetímu: „Ty budeš hrabě“, čtvrtému: „Ty zase rytířem“, pátému: „Ty budeš zemanem“, šestému: „Ty se staneš občanem“, sedmému: „Ty obchodníkem“, osmému: „Ty se staneš učencem.“ A všem jim udělil své požehnání.
Když Eva viděla, že Pán je tak převelice shovívavý a milostivý, pomyslela si: „Přivedu sem i své ostatní děti, možná dostanou také požehnání.“ Rozběhla se tedy po domě a přivedla děti schované v seně, ve slámě, v kamnech a ze všech úkrytů. Nyní se tedy před Bohem objevila horda špinavých, strupatých a ušmudlaných dětí.
Pán se usmál, prohlížel si je všechny a pravil: „I těmto chci požehnat.“ Položil své ruce na prvního a řekl: „Ty se máš stát sedlákem“, druhému: „Ty budeš rybářem“, třetímu: „Ty kovářem“, čtvrtému: „Ty koželuhem“, pátému: „Ty budeš tkadlec“, šestému: „Ty obuvník“, sedmému: „Ty krejčí“, osmému: „Ty kamnář“, devátému: „Ty potlačíš káru“, desátému: „Ty budeš lodníkem“, jedenáctému: „Ty poslíčkem“ a dvanáctému: „Ty budeš celý život čeledínem“.
Eva vše vyslechla a řekla: „Pane, jak nerovnoměrně rozděluješ své požehnání! Jsou to přece všechno moje děti, já je porodila. Tvé požehnání by mělo být stejné pro všechny. Ale Bůh odvětil: „Evo, tomu ty nerozumíš. Mně přísluší a je také nutností, abych tvými dětmi zásobil celý svět. Kdyby se všichni stali králi, vévody a pány, kdo by sel obilí, mlátil, mlel a pekl? Kdo by koval, tkal, tesal, kopal, šil a stříhal? Každý zde má zastupovat své společenské postavení, aby všichni společně pracovali jako jedno tělo.“
Tu Eva odpověděla: „Ach Pane, odpusť mi, byla jsem unáhlená. Tvá Boží vůle se projeví i na mých dětech.“
Autory této pohádky jsou bratři Grimmové. Tyto sebrané lidové pohádky byly publikovány v knize Kinder- und Haus-Märchen, 1. svazek, 2. vydání, zdroj Wikisource: Die ungleichen Kinder Evas (1857)
Přeložila Bohumila Chocholová z původního článku publikovaného na stránkách Epoch Times, Německo.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás jeho sdílením na sociálních sítích.
Poznámky:
Sítiny jsou všudypřítomné rostliny podmáčených luk a mělkých mokřadů naší přírody.
