Holešovický knihkupec si plní sen, 30 let nebyl na dovolené a nespí, aby mohl prodávat knihy

26. září 2017

V pražských Holešovicích je jeden z nejpozoruhodnějších antikvariátů v Česku. Najdete ho v Dělnické ulici, fasáda je zašlá a špinavá a obchod zvenku vypadá, jako by byl už dlouho zavřený. Přes vyskládané knihy není vidět dovnitř. Uvnitř se dá mezi knížkami v komíncích sahajících až do stropu pohybovat jen úzkými uličkami. „Často lidi varuji, aby na ně něco nespadlo,” říká majitel Jiří Novák. 

„Moc vás tady neprovedu, prohlédněte si, kde co je, a já vám tam vylezu,“ vysvětluje metodu hledání knih v tomto svérázném obchodě.

Je tu kolem 100 000 knih. Na první pohled není patrné, že by byly seřazené podle abecedy, podle žánru nebo čehokoliv jiného. Jiří má prý fotografickou paměť, a pokud je hledaná kniha na prodejně, tak ji najde. „Mám systém. Vím, kam jsem co dal, a každý den si paměť obnovuji. Nesmí mi do toho ale lidi šahat a přenášet knihy z místa na místo.“ Na dotaz, jestli se můžeme jen tak po knihách náhodně porozhlédnout a některou vzít do ruky, odpovídá, že to je možné, ale musíme knihy vždy vrátit na své místo.

Neříká to nepříjemně nebo nervózně. Jiří není český Bernard Black ze seriálu Black Books, ale vlídný a nadšený antikvář, který knihy a čtení miluje. Má jich tolik, že je musí ukládat i v domě své matky, která z toho moc nadšená není. Postupně je také převáží do skladu, aby mohl celý obchod reorganizovat a dát mu přece jen konvenčnější ráz.

Dotované sny

Sen otevřít si vlastní knihkupectví měl prý Jiří od dětství. Kniha pro něj byla nejlepším dárkem, oblíbené měl mayovky, verneovky a foglarovky, jak se knihám podle jejich autorů občas říká. „Po večerech jsme četli se sestrou v posteli s baterkou. Nikdy na ty chvilky nezapomenu. Maminka nás uháněla a nutila spát. Když toto dneska vyprávíte, zní to jako science fiction,“ stýská si trochu Jiří po dobách, kdy se více četlo.

Předtím než si otevřel antikvariát, byl policistou. Klukovský sen si splnil po roce 1989, kdy obchodů otevřel několik. Za minulého režimu podnikat nemohl, a protože byl ve služebním poměru, neobešel se start vlastní živnosti bez problémů ani v kapitalismu. „V mém útvaru jsme nesměli podnikat, tak jsem nechal napsat živnost na svou manželku,“ vzpomíná na devadesátá léta Jiří Novák. Postupem času musel několik prodejen zavřít a zbyla mu jedna, právě ta v Holešovicích. K tomu má ještě jednu výdejnu.

Knihy stále vykupuje, často vybírá z pozůstalostí po zemřelých nebo z vytříděných knihoven, které se nevejdou do nových bytů při stěhování. Lidé mu sami velké množství publikací nabízejí, ale ani oddaný knihkupec nemůže vzít všechno. „Snažím se pak knížky rozvážet, aby neskončily v popelnici. Je to přece kniha a někdo si s ní dal práci, ale dneska je problém se zbavit knih i zadarmo. Tak objíždím třeba jižní Čechy a knihy rozdávám.“ Tamní starší paní, babičky, jak říká Jiří, prý chtějí nejčastěji červenou knihovnu – zamilované novely z období první republiky.

Knihy nejsou housky na krámě

„Není to podnikání, je to záliba. Ke knihám musíte mít lásku a vztah, jinak to dnes nejde. Na náklady si obchod bohužel nevydělá,“ přiznává Jiří. Aby mohl antikvariát provozovat, našel si druhou práci. 30 let proto nebyl na dovolené. Po autě nebo domě s bazénem netouží, tak mu to nevadí. Pracuje jako recepční a často nespí i několik dní. Na nedostatek spánku je zvyklý, během hodinových přejezdů v hromadné dopravě samozřejmě čte.

Antikvariát v pražských Holešovicích

Knížky nechce prodávat přes internet jako jiné antikvariáty, které se takto zbavují až 70 procent knih. „Dneska vám v antikvariátech řeknou, že je zdržujete, že si máte poslat e-mail. Připadá mi to jako prodávat housky na krámě. Pro mě je důležitý kontakt se zákazníkem. Ať si knihu ošahá, prohlédne, uvidí ilustrace. Pak má radost, že si odnese věc, o které už všechno ví,“ neskrývá nadšení v hlase Jiří. „Lidé tu najdou knihu, kterou třeba sháněli pět nebo i deset let, a odchází spokojení.“

I vlastní syn mu tvrdí, že jeho přístup není „správně“ podnikatelský. Jiří ale s klidem odpovídá, že každý žije ve svém světě a navíc má na rozvoj svého obchodu plány. „Vím, že po ekonomické stránce je to sebevražda, ale mně by stačilo, aby si obchod na sebe vydělal,“ přiznává. Za celou dobu rozhovoru si na nic nepostěžoval, ani na vysoký nájem. Ví také, že má obchod na atraktivním místě. Jediné, co ho mrzí, je, že lidé už tolik nečtou. „To je doba a technika, která lidi odvádí od četby. Časy, kdy si lidé kupovali do tramvaje detektivku, jsou skoro úplně pryč.“

Antikvariát v pražských Holešovicích

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.