Foto European Committee of the Regions, flickr.com
Je těžké tomu uvěřit, je těžké se vzpamatovat. Po útoku nožem na následky těžkých zranění zemřel 13. ledna Paweł Adamowicz, člověk, který svou energií posiloval a ještě řadu let mohl uvádět do pohybu nejen město Gdaňsk. Zavraždil jej konkrétní pachatel, zabila jej však síla mnohem hrůznější – nenávist.
Je potřeba oživit občanskou politickou kulturu, jež se bude zakládat na vyslechnutí názorů politického konkurenta, připravenosti přistoupit na kompromis a zohlednit hlas menšiny.
Vraha musíme odsoudit a potrestat, můžeme jej izolovat, ale nepodaří se nám zavřít společně s ním do vězeňské cely i nenávist. Tu totiž nezastaví žádný soud, můžeme to udělat jenom my. Paweł Adamowicz nám dal příklad, jak se tohoto úkolu zhostit, jeho poslední slova o Gdaňsku a štědrosti jeho obyvatel při finále charitativní akce Velký orchestr sváteční pomoci, během které ho na scéně útočník napadl nožem, toho byla nejlepším příkladem.
Ctít názory druhých
Když probíhal hon na uprchlíky a imigranty plný rasistické, ba přímo nacistické rétoriky, Paweł Adamowicz společně s gdaňskými občany udělal z Gdaňsku otevřené město a realizoval zde vzornou imigrační politiku. Vysloužil si za to uznání i za hranicemi Polska.
To je pouze jeden příklad z bohatého soupisu konkrétních činů, jimiž primátor města Gdaňsk aktivně vzdoroval verbálním projevům nenávisti, které se po roce 2015 začaly vylévat ze stok a vstoupily do sdělovacích prostředků, do projevů politiků vládního tábora a jim blízkého tisku.
Aniž by své názory skrýval – z přesvědčení byl liberálním konzervativcem a věřícím člověkem –, dokázal ctít názory jiných a přistupovat k nim otevřeně, protože uznával, že mají stejné právo zaznít ve veřejném prostoru. Proto se rozhodl postavit se do čela pochodu za rovnoprávnost homosexuálů.
Byl spjatý s modelem zastupitelské demokracie a neváhal využít svůj silný primátorský mandát k tomu, aby podnikal samostatná rozhodnutí. Chápal však i město a energie, které v něm proudí, a proto vyšel i přes dřívější skepsi vstříc politickým inovacím a zavedl v Gdaňsku jako prvním polském městě fórum občanů.
Zachrání nás komunální politika?
Když jsem mu po vítězných komunálních volbách blahopřál, jako odpověď mi poslal svou čerstvě vydanou knihu Gdańsk jako wspólnota (Gdaňsk jako společenství) s přípisem „čekám na vaše poznámky“. Připravit a poslat mu je jsem už nestačil, zmíněná kniha však zůstane jeho nečekanou a předčasnou závětí. Zahajují ji slova:
„Je mi padesát tři let, z čehož jsem dvacet osm – bez nejmenší přestávky – zasvětil městu Gdaňsk. Měl jsem mimořádné štěstí: více než polovinu života jsem se mohl věnovat své vášni – svému městu.“
Důležitou součástí této závěti je vědomí, že komunální samospráva je něco víc než pouhá forma řízení místního společenství a že funkce primátora významné metropole člověka zavazuje také k zodpovědnosti za celou zemi, Evropu a svět.
Městské a obecní samosprávy by měly – ve větší míře než doposud – přijmout úlohu porodního asistenta dobré demokratické praxe, která bude spočívat na neklientelistické spolupráci se sociálními organizacemi. Je potřeba oživit občanskou politickou kulturu, jež se bude zakládat na vyslechnutí názorů politického konkurenta, připravenosti přistoupit na kompromis a zohlednit hlas menšiny. Může však komunální veřejný život zachránit to, co bylo téměř úplně zničeno politikou Práva a spravedlnosti na celostátní úrovni – v Sejmu i Senátu?
To je otázka i úkol, které Paweł Adamowicz zanechal svým kolegům z městských a obecních samospráv i nám všem. Gdaňsk bude obdivuhodný i nadále, ale jeho primátor Paweł Adamowicz bude chybět nejen Gdaňským.
Autor je novinář, publicista a spisovatel.
Z polského originálu Paweł Adamowicz jeszcze wiele lat mógł zasilać energią nie tylko Gdańsk, publikovaného v deníku Krytyka Polityczna, přeložil Martin Veselka.