Slyšte, lidé! – Pavol Hammel po sedmdesátce

Prvním hitem Hammelovy skupiny Prúdy byla coververze písně Massachusetts od skupiny Bee Gees. Šlo ve zpěvákově vesměs autorském repertoáru o jednu z mála převzatých skladeb. Dokonce v roce 1978 se Hammela zeptal kritik Jan Rejžek: „Kromě Massachusetts si nikdy nezpíval převzatou věc?“ Zpěvák odpovídá: „Nikdy a nesnáším to. Štve mě, když zpěvák těží z lidské neinformovanosti, převezme zahraniční píseň a lidé jsou pak ochotni hádat se, že tu krásnou melodii sám složil. Důstojnější je pro mě napsat a zpívat vlastní skladbu a vždycky jsem se o to snažil.“

V roce zpěvákových 50. narozenin napsal Jiří Černý: „Ministři, tajemníci a ředitelé přicházeli a odcházeli, po některých zbyl jen smrad, po jiných ani ten ne. Hammelovy písničky ve všech dobách voněly, některé už názvem – Baladuška, Medulienka, Zimuška, Princezná Zlatovláska, Privreté oči.“ O tři desítky let dříve vyšlo první album skupiny Prúdy Zvoňte zvonky. V dobové recenzi pro časopis Melodie si všímá tentýž Jiří Černý, že se zpěvák Pavol Hammel vůbec nepodílel na textech písní, i když se sám už předtím jako textař předvedl. O slova písní na albu se dělí Rudolf Skukálek, Boris Filan, Kamil Peteraj, Ján Masaryk a jednou položkou je zastoupen Boris Voroňák. „Všichni se zde prezentují přesností, úsporným vyjádřením, neotřelými obrazy a v mnoha případech i neobyčejnou vroucností, pramenící zřetelně ve slovenské lidové poezii,“ píše kritik  a pokračuje: „Poloze textů přesně odpovídá nevzrušený, zamyšlený, jakoby do sebe ponořený hlasový projev sólisty Pavola Hammela, zpěváka, který bezpečně cítí, o čem zpívá.“

Hammel se v prosinci 1948 narodil do hudební rodiny. Otec byl houslistou orchestru Slovenského národního divadla a starší bratr Juraj hrál na violoncello. Pavol šel v tatínkových stopách, také se učil na housle a byl mimo jiné členem Železničářského uměleckého souboru. Ovšem tehdejší etapa, kdy hrál lidové písně a vážnou hudbu, pro něj byla pouze odrazovým můstkem k další hudební dráze. K dráze, jejímž prvním důležitým milníkem bylo právě album Zvoňte zvonky skupiny Prúdy. Album, o kterém Jiří Černý napsal: „Je to dílo, z něhož září síla, něha a moudrost. Pochopitelně, není to ta záře superhitu, v jejímž svitu si celá rodina začne pohvizdovat chystaný refrén. Písničky Prúdů vás zpravidla chytnou až po několikerém poslechu, po plném vychutnání textu a zažití hudby i ticha.“

Už na prvním albu Prúdů začala Hammelova dlouholetá umělecká spolupráce s textařem Borisem Filanem, spolužákem z bratislavské střední školy v Novohradské ulici. Filan je výhradním autorem textů na několika Hammelových deskách – Dnes už viem, Divadielka v tráve, Čierna ovca, biela vrana nebo Verejná lyrika. „Shodneme se vždy a do detailu. Jeho texty přesně vystihují můj životní pocit, můj pocit písničkáře,“ řekl Pavol Hammel v roce 1986.