Krátká kariéra
Před 50 lety vydali Led Zeppelin první album inspirované černošským blues

Britská skupina Led Zeppelin se v počátcích své kariéry inspirovala černošským blues, postupně se ale vypracovala k vlastnímu stylu a společně se skupinami Deep Purple a Black Sabbath se stala součástí "svaté trojice", která položila základní kameny hardrocku a heavy metalu. Během své poměrně krátké kariéry vydali "zepelíni" osm studiových alb s nákladem stovek milionů kopií. První, eponymní deska skupiny vyšla před 50 lety, 12. ledna 1969.

Nahrávalo se od září do října 1968 v londýnském studiu Olympic a nahrávání trvalo pouhých 36 hodin. Kromě vlastních skladeb, jako například Good Times, Bad Times nebo Heartbreaker se slavným kytarovým riffem, na ní byly i převzaté tradiční bluesovky. Na obalu desky je zachycena zkáza německé vzducholodi Hindenburg z května 1937. Celkem se prodalo přes deset milionů kusů tohoto alba, na kterém byl již zřetelný rukopis Led Zeppelin: divoká rytmika bubeníka Johna Bonhama a baskytaristy Johna Paula Jonese, bluesově i rockově laděný hlas blonďaté ikony Roberta Planta a všestranná kytara Jimmyho Page. Časopis Rolling Stone zařadil první album Led Zeppelin ve svém uznávaném žebříčku 500 nejlepších alb rockové historie na 29. místo.

"Ve svém hudebním projevu jsme byli stateční, chaotičtí, upřímní... Byli jsme jakýsi filtr pro všechny dobré věci. Přefiltrovali jsme je a taky jsme si půjčovali a kradli. Z toho všeho jsme pak vytvořili originál," shrnul počátky tvorby Plant. Od svých souputníků se ale jedna z nejvlivnějších kapel všech dob v lecčem lišila. Hudba Led Zeppelin, která si vysloužila přídomek kladivo bohů, byla plná protikladů; těžkotonážní a temné kytarové rify si totiž skvěle rozuměly s bluesovými, folkovými, keltskými a dalšími motivy.

Vznik "zepelínů" byl vlastně náhodný. Kytarista Jimmy Page měl práva na jméno své předchozí skupiny Yardbirds, ve které hráli například Eric Clapton nebo Jeff Beck. Ta se ale rozpadla dříve, než stihla ukončit skandinávské turné. Manažer Peter Grant mazaně poslal Pagem poskládanou novou skupinu do Skandinávie pod názvem New Yardbirds. Z těch se stali Led Zeppelin, název údajně vymyslel bubeník The Who Keith Moon. Planta objevil Page v jednom birminghamském klubu, basista Jones se Pageovi přihlásil sám a na místo bubeníka doporučil Plant svého kolegu Bonhama, zvaného Bonzo.

Ještě v roce 1969 vyšlo druhé, o mnoho tvrdší album s hity Whole Lotta Love nebo Heartbreaker, jež zahájilo sérii žebříčkových vítězství desek skupiny. Akustičtější třetí album z roku 1971 bylo v keltském a folkrockovém hávu a o rok později vydala skupina čtvrté album s jejich nejslavnější skladbou, baladou Stairway To Heaven, a s dalším hitem Rock and Roll. Následovaly deska Houses Of The Holy (1973), ceněné dvojalbum Physical Graffiti (1975) s hitem Kashmir, album Presence (1976), hudba k filmu a soundtrack The Song Remains The Same (1976) a deska In Trough The Out Door (1979).

V září 1980 kapelu zastihla zpráva o úmrtí bubeníka Bonhama, jenž se zadusil vlastními zvratky po vypití dvou litrů vodky. V prosinci Led Zeppelin oznámili, že bez Bonhama nebudou pokračovat. Slavnému kvartetu se podařilo prodat podle odhadů na 300 milionů alb po celém světě a po rozpadu skupiny se její členové vydali na sólové dráhy. Ještě předtím ale sestavili z dosud nevydaných nahrávek poslední album Coda (1982).

Page a Plant se sešli v roce 1994 na albu No Quarter, které obsahovalo hlavně předělávky jejich starších věcí v severoafrickém hávu. V roce 1998 vyšel jejich další společný projekt Walking into Clarksdale a v témže roce spolu v rámci turné The Guitar And Voice Of Led Zeppelin vystoupili i v Praze. V prosinci 2007 se trojice muzikantů doplněná o bubeníka Jasona Bonhama, syna zesnulého Johna Bonhama, opět sešla a za obrovského zájmu fanoušků a médií odehrála dvouhodinový koncert.