Prolomit vlny: Vypravěč pohádek Soukup je pro smích, ostatní média by se u něj ale mohla inspirovat

Kdybych vám před pár lety řekl, že majitel televizní stanice bez sebemenší praxe v oboru se ujme moderování řady publicistických a zpravodajských pořadů, asi byste se mi vysmáli. Přesto tuto prapodivnou reality show sledujeme již dlouhé měsíce. Nemá cenu se dál zabývat chybami, přešlapy a fauly moderátora Soukupa, o tom bylo napsáno už myslím dost jinde. Pozoruhodné spíš je, že i přes padající čísla sledovanosti na to ještě někdo stále kouká.

Ano, Soukup je v pozici mluvčího přirozený (rozuměj chybující) asi jako každý druhý z nás. Je navíc zjevné, komu na politické scéně straní a tušíme i proč. Ve jménu potírání politické korektnosti taky říká věci „tak, jak jsou“. Aspoň to o sobě s oblibou tvrdí. Čím víc se přitom vzdaluje seriózní žurnalistice, tím víc se ocitá na půdě pohádek a zjednodušených velkých příběhů, které mají tak blízko k propagandistickému výkladu světa, vesmíru a vůbec.

Jaromír Soukup není dobrý moderátor ani novinář. Přesto jeho svéhlavé, ukoptěné obcování s žurnalistikou paradoxně může přinášet i pozitivní podněty|foto: Profimedia

Vezměte si třeba jen Soukupův zpravodajský výstup zcela oprávněně pojmenovaný Moje zprávy. Jsou to informace, které nám jejich moderátor převypráví. Podoben vypravěči pohádek kusé a oddělené události zasadí do širšího příběhu, označí kladné i záporné postavy a spěje k závěrečnému morálnímu zhodnocení. Stejně jako autor pohádek se nemusí obtěžovat nějakou faktickou správností či komplikovanými zápletkami. Důležité je udržovat děti i diváky v jistotě, že svět je přehledné a srozumitelné místo, kde nakonec dobro vždy vítězí nad zlem.

V této konkurenci může těžkotonážní seriózní zpravodajství se standardy vnitřní i vnější kontroly v očích některých diváků sotva obstát. Ne snad proto, že by šířilo nepravdy, jak rádi tvrdí kritici liberálních médií, ale protože jim nedává smysl jako takové. Nemůže totiž být zároveň zpravodajstvím, publicistikou a velkým vyprávěním. Z povahy věci musí ulpívat na detailech, které skutečnost tvoří, a ne si fabulovat realitu vlastní.

Je samozřejmě až sisyfovský úkol dostát požadavkům žánru i novinářské etiky a zároveň zbavovat diváky existenciální nejistoty plynoucí z informačního zahlcení i komplikovanosti politických, společenských či ekonomických témat. Přesto je možné úspěch Soukupových pořadů u části populace číst jako poptávku po určitém formátu – komentovaném zpravodajství. Ve kterém se ale nad momentálním problémem veřejnoprávně nestřetávají dva oponující si postoje, ale oddělené události národního a mezinárodního významu jsou dávaný do souvislostí ve větším časovém horizontu.

Dovedu si docela dobře představit, že třeba věcné referování o unijní politice by si takovou perspektivu zasloužilo. Jedním z důvodů nízké podpory EU ze strany českých občanů je totiž srovnatelně nízké povědomí o jejím fungování a práci. Moderátor Soukup bohužel ze zcela očekávatelných důvodů o něco takového zájem nemá. Tak kdo se toho ujme?