zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Pražské taneční střípky 2018

O. Vinklát, A. Bushnel, M. Ogimoto (Mosty času)

autor: Sergej Gherciu  

zvětšit obrázek

Náš nejvýznamnější baletní „producent“, baletní soubor Národního divadla v Praze pod vedením nového uměleckého šéfa
Filipa Barankiewicze uvedl v minulém roce tři premiéry. V dubnu 2018 to byla Marná opatrnost, volně přepracovaný komický balet podle Jeana Daubervala v choreografii Fredericka Ashtona. Vydařená inscenace měla velký úspěch a stala se rázem nejzářivějším skvostem mezi baletními inscenacemi ND. Červnová premiéra pod titulem Slovanský temperament představovala experiment poskytující příležitost novým tvůrcům. Komponovaný večer zahrnoval tři choreografie mladých autorů propojených ,,slovanskostí“ původu a částečně zvolenou hudbou „slovanských“ komponistů.

První sólista baletu ND a příležitostný choreograf Ondřej Vinklát využil ve svém díle Dumka jako hudební podklad skladbu Antonína Dvořáka, Polka Katerzina Kozielská, právě odcházející tanečnice stuttgartského baletu pracovala v Aspects s hudbou Henryka Góreckého ale i „neslovanských“ skladatelů a napůl tanečník a napůl choreograf Rus Andrej Kajdanovskij uplatnil ve své skladbě Perfect Examples elektronickou hudbu odlišné provenience.
První taneční představení sezóny 2018/2019 nazvané Mosty času zahladilo poněkud neurčitý dojem ze Slovanského temperamentu. Nemohlo tomu ani být jinak neboť celý program patřil výhradně Jiřímu Kyliánovi. Mosty času sepnuly čtyři jeho nezapomenutelné choreografie z různých časových období - zahajovala Žalmová symfonie (1978), následovala Bella Figura (1995), Petite Mort (1986) a Šest tanců (1986). Ze strany Jiřího Kyliána a Národního divadla byly poctou stému výročí republiky a zároveň z naší strany blahopřáním k Mistrovým 71. narozeninám.

Velkou událostí bylo představení, které k výročí vzniku republiky připravili za podpory pražského magistrátu bratři Bubeníčkové. Balet Má vlast podle Smetanovy hudby mohli Pražané a návštěvníci našeho hlavního města shlédnout 28. června na Staroměstském náměstí.
Ještě v závěru roku přišla s novým tanečně vizuálním projektem Laterna Magica. Na Nové scéně uvedla Zahradu inspirovanou dílem Jiřího Trnky.
Klasický balet má své stále místo již po dlouhou dobu na filmovém plátně. V tomto roce si díky přenosům do kin mohli užít diváci toho nejlepšího z repertoáru Velkého divadla v Moskvě a Královského baletu v Londýně.
Do programu jsou nasazovány každý rok nejoblíbenější „hity“ ale zároveň i novinky, nově nastudovaná nebo méně známá díla, která si takto popularitu získávají.
Z Londýna jsme tak mohli vidět vynikající Labutí jezero renovované Liamem Scarlettem nebo poctu Bernsteinovi se světovými premiérami Wayne McGregora – Yugen a Christophera Wheeldona – Hry Korybantů, doplněné choreografií Liama Scarletta Věk úzkosti. Ze staronových inscenací se v kinech objevila Wheeldonova Zimní pohádka a nestárnoucí Manon Kenetha MacMillena.
Do této sezóny vstoupil Londýn s fascinujícím historicko psychologickým „thrillerem“ Kennetha MacMillena Mayerling. Následovala Bajadéra nastudovaná vlastnoručně Natalií Makarovou, kde se v obou hlavních rolích střídají Marianela Nunez a Natalia Osipova, jimž sekunduje Vadim Montagirov. V přenosu do kin 13. listopadu se objevila Marianela Nunez jako Bajadéra a jindy křehká a takřka transparentní Natalia Osipova jako vášnivá a velmi zemitá Gamzatti. Jako každoročně nemohl v programu chybět předvánoční „Louskáček“ jak v anglické tak ruské verzi.
Mimo prosincového Louskáčka se Velké divadlo pochlubilo v tomto roce novou skvělou verzí Romea a Julie v choreografii Alexeje Ratmanského, velmi populární Dámou s kaméliemi Johna Neumeiera, Coppélií a méně známým dramatem z doby Francouzské revoluce Plameny Paříže opět v choreografii Alexeje Ratmanského. Zážitkem byla sice tradiční Giselle Jurije Gregoroviče, kde ovšem vedle Světlany Zacharové zazářil v roli prince Alberta geniální tanečník avšak rozporuplná osobnost Sergej Polunin. S oběma se budou moci diváci setkat osobně při jejich pražských vystoupeních. 10. ledna by měla ta nčit Světlana Zacharová v Kongresovém paláci a 18. a 19. dubna Sergej Polunin v karlínském Fóru.
Letošní sezónu přenosů otevřelo Velké divadlo baletem La Sylphide v choreografii Johana Kobborga, v programu se objevil rovněž neotřelý Don Quichot nově nastudovaný Alexejem Fadějčevem.

Ještě další hvězda s ruským tanečním zázemím se mihla v tomto roce v českém prostředí – fenomenální Michal Baryšnikov. Nejdříve v tanečním filmu Prostor, který švédský režisér Jonas Akerlund natočil k jeho sedmdesátinám a v němž si v choreografii Matse Eka zatančil se svou dlouholetou taneční partnerkou Anou Lagunou. V projektu režiséra Alvise Hermenise z Nového divadla v Rize nazvaném Brodský/Baryšnikov, který zavítal do Stavovského divadla v rámci listopadového festivalu Pražské křižovatky, figuroval Michal Baryšnikov více jako herec než tanečník.

Stále více se hlásí mezi tance milovnou veřejnosti o slovo tanec současný. Dva největší festivaly jistě splnily její očekávání. Dubnová Česká taneční platforma zrekapitulovala nejkvalitnější tvůrčí počiny předchozího roku a vyhlásila nejlepší tvůrce a interprety. Čelní pozici Švihly z předchozího ročníku zaujala jako inscenace roku Sóma Michala Talagy, tanečnicí roku byla zvolena Cécile da Costa za interpretaci v projektu Vypravěč z dílny Spitfire Company. který získal v osobě Jiřího Šmirka i Cenu za světelný design. Rok 2019 bude pro Českou taneční platformu zvlášť důležité neboť oslaví 25 let své existence.
Třicáté narozeniny si náležitě připomněl v minulém roce festival Tanec Praha. Jak bývá zvykem i loňský program tématicky vycházející z loga Tanec proti předsudkům zarámovala jména výjimečných osobností. Skvostným darem k tomuto jubileu obdařil festival hned v úvodu Jiří Kylián. Očaroval diváky svým tanečně filmovým experimentem East Shadow (Východní stín) vytvořeným sice už v roce 2013 ale u nás ještě neznámým, v němž zkombinoval reálný tanec a živou hudbu s filmovou projekcí. Na závěr pak izraelský choreograf Emanuel Gat, u nás poměrně dobře známý, zabodoval se Sunny. K ostře sledovaným účastníkům festivalu patřila dále Farma v jeskyni s premiérou projektu s aktuálním tématem Refugie, který uvedla na své nyní už domovské scéně, v právě otevřeném multifunkčním sále vybudovaném při galerií DOX nebo Korejka Eun - Me - Ahn se svými tančícími stařenkami - Dancing grandmothers. Mezi těmito výraznými body se rozlévala záplava více i méně inspirativních tanečních představení zahraničních i našich interpretů v Praze a v desítkách českých a moravských měst, workshopy, debaty, výstavy, open air akce a mozaika všeho možného, co k festivalu patří.

Nejen velké festivaly slaví svá jubilea ale také zcela skromně i jednotlivá představení. Jedním z nich, které si zaslouží být zmíněno, protože zprostředkovává současný tanec dětem, je Karneval zvířat Báry Látalové. Intenzivní zájem o něj nepřestávají projevovat nejmladší diváci a jejich rodiče již po pět let. Bára Látalová a její kolegové po delší době přichystali pro tento divácký okruh další projekt. Už ani ne tak představení jako víceméně pohybovou lekci neboli "interaktivní hru", kde chybí diváci, protože do akce je zapojen každý zúčastněný. Poprvé s i Souhru jak zní název mohli rodiče a děti vyzkoušet 24. listopadu v Domě dětí a mládeže na Praze 2.
I když ne přímo taneční ale tance se dotýkající podstatným způsobem je změna na postu uměleckého šéfa olomouckého baletu. Choreografa Roberta Balogha po jeho devítiletém působení v Olomouci vystřídal od počátku tohoto roku dosavadní první sólista baletu pražského Národního divadla Michal Štípa. Přes zaneprázdněnost s tak důležitost pozicí doufejme že se nevzdá všech svých rolí v ND v Praze a neochudí zejména dámské publikum o své taneční umění, šarm a eleganci..
A na závěr ještě jedno nezanedbatelné jubileum – v roce 2018 uplynulo 200 let od narození průkopníka a tvůrce nejznámějších klasických baletních choreografii Maria Petipy.

7.1.2019 14:01:31 Helena Kozlová | rubrika - Zprávy

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Články v rubrice - Zprávy

Na scénu Vídeňské státní opery se vrací Rusalka

Pavel Černoch ve Vídni  (Zdroj: TZ)

Po čtyřech letech se na scénu Vídeňské státní opery vrací opera Antonína Dvořáka Rusalka v režii Svena-Erica B ...celý článek



Časopis 13 - sekce

DIVADLO

Hamletův motiv představí oscarový režisér Sam Mendes

Hamletův motiv

Fakt, že oscarový režisér Sam Mendes začínal na divadle a stále se tam rád vrací, v NT Live připomněly už ceně celý článek

další články...

HUDBA

Muzikál Beetlejuice uvedou na podzim v HDK

Marek Lambora a Tereza Rychlá

Na letošní podzim Hudební divadlo Karlín chystá 12. listopadu 2024 premiéru muzikálu Beetlejuice podle stejnoj celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Unikátní kolekce tvorby Toyen v Ostravě

Toyen - Pažíž Editions Maintenant 1973

Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO), příspěvková organizace Moravskoslezského kraje, ve spolupráci s Gal celý článek

další články...