Další dílek do skládačky globálního oteplování. Mokřady pod ledovcem vypouští metan do atmosféry, uvádí studie
Z grónského ledovce se během léta uvolňuje metan, uvádí studie mezinárodního týmu vědců, která byla publikována v prestižním časopise Nature. To může být další důležitý díl skládačky s ohledem na globální změnu klimatu. Odborníci, mezi které patří i vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, strávili v Grónsku u ledovcové řeky tři měsíce, aby koncentraci metanu změřili.
Studie je unikátní v tom, že jako první měří v terénu unikající metan zpod ledovce, jak řekl serveru iROZHLAS.cz Marek Stibal z Přírodovědecké fakulty, jeden ze spoluautorů článku. Metan sice už byl nalezen například v grónských ledovcových vrtech nebo v antarktickém podledovcovém jezeře a vědci měli k dispozici laboratorní výsledky či modely, ale žádné potvrzení z terénu.
„Znamená to, že metanu se produkuje tolik, že se nestačí zoxidovat,“ upozorňuje Stibal. Jinak řečeno – metan velmi často v přírodě oxiduje, neboli se mění na oxid uhličitý (CO2). Oba tyto plyny jsou důležité pro skleníkový efekt. Metanu je sice v atmosféře méně, ale jeho skleníkový efekt je 20-28krát silnější než u CO2.
„Metan, který je produkován pod ledem a transportován tavnou vodou, se může uvolnit do atmosféry dříve, než je oxidován na CO2, což je jinak jeho velmi častý osud a což snižuje jeho skleníkový potenciál,“ dodává k tomu profesorka Jemma Wadhamová z bristolské univerzity, která celý projekt vedla.
Metanu jako od sta krav
Pouze na základě tohoto měření je ovšem možné určit, jak velký problém to může být a o kolik to může přispět k celkovému globálnímu oteplování. „Máme měření z jednoho místa z jednoho roku. Zatím nejsem v pozici, kdy by to šlo zobecnit,“ upozorňuje Stibal.
Tým vědců tábořil u ledovcové řeky odvodňující přes 600 km čtverečních grónského ledovce po tři letní měsíce v roce 2015. Během této doby ledovec vydal asi 6 tun metanu, což je zhruba stejně, kolik by za stejné období vyprodukovalo sto krav, uvádí tisková zpráva Přírodovědecké fakulty.
‚Nikdo nedělá nic, aby zachránil budoucnost.‘ Školačka vyzývá světové lídry k boji se změnou klimatu
Číst článek
Čísla tedy nejsou zatím velká, ale data z Islandu ukazují vyšší čísla a vědci zatím příliš nevědí, co se děje v Antarktidě, upozorňuje Stibal. Ledovce navíc budou v budoucnu tát a toto tempo se bude zrychlovat. „S tím se už nic neudělá. Proces a jeho důležitost se bude zvyšovat, protože více metanu v atmosféře znamená větší skleníkový efekt na tání ledovců,“ popisuje ne příliš optimistický výhled Stibal, který je zároveň vedoucím týmu kryosférické ekologie.
Speciální čidlo
Největším překvapením tak pro Marka Stibala bylo, že vědci vůbec něco naměřili. „Předpokládá se, že grónský podledovcový ekosystém je hodně chudý, sedimentu tam moc není, ve srovnání třeba s Antarktidou. Nevěděli jsme, jestli něco naměříme. I když nejsou čísla v absolutních hodnotách velká, tak nás překvapila.“
K účelům měření tak bylo vyvinuto speciální čidlo, které zaznamenávalo úniky metanu víceméně vkuse po dobu téměř tří měsíců. Kromě toho ovšem vědci měřili i průtok vody nebo změny na ledovci. „Celý dataset je unikátní,“ dodal Stibal ke studii, která v časopise Nature vyšla ve středu.
Měřením tak odborníci potvrdili hypotézu, že pod ledovcem se nachází mokřady. „Naše výsledky potvrzují hypotézu, že podledovcové ekosystémy jsou vlastně mokřady, ve kterých můžou mikroorganismy produkovat metan,“ uvedl hlavní autor studie Guillaume Lamarche-Gagnon z univerzity v anglickém Bristolu.
