Výstava připravená ve spolupráci se Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy představuje dílo výjimečné umělkyně Zdenky Braunerové (1858 - 1934), malířky, ilustrátorky, zakladatelky knižní grafiky a organizátorky kulturního života. Zároveň připomene i umělce, kteří ovlivnili její malířské začátky, nebo naopak ty, kterým ona pomáhala na cestě k prosazení vlastní umělecké tvorby. Návštěvníci se setkají s díly H. S. Pinkase, F. Ženíška, J. Mařáka, A. Chittussiho, F. Bílka, J. Uprky, M. Jiránka, A. Hofbauera, J. Zrzavého a A. Rodina.

Zdenka Braunerová pocházela z bohaté pražské měšťanské rodiny, její otec byl významným advokátem a politikem, jako člen říšské rady předložil a obhájil zákon o zrušení roboty. Matka byla kultivovaná žena, sběratelka starožitností, amatérská malířka, po které Zdenka zdědila výtvarné nadání. Přestože matka pocházela z německé rodiny, byla českou vlastenkou. V salonu rodiny Braunerovy se scházely významné osobnosti kulturního a společenského života té doby jako např. Vojta Náprstek, Jan Neruda, Karel Havlíček Borovský a další. Od mládí se tak Zdence Braunerové stal zcela přirozeně svět umění a literatury součástí jejího života.  Jako nezávislá profesionální umělkyně však výrazně překročila obecně přijímané představy o budoucnosti dcerky z vážené měšťanské rodiny.

Prvním učitelem jí byl na vyšší dívčí škole S. H. Pinkas. Aby se zdokonalila v kresbě, navštěvovala soukromé hodiny v ateliéru Františka Ženíška. Nezanedbatelná a inspirující pro ni byla tvorba Julia Mařáka, autora romantických lesních zátiší a krajin. Zásadní vliv v přípravě na budoucí povolání měl Antonín Chittussi, který se stal nejen jejím učitelem, ale také důvěrným přítelem. Zdenka Braunerová absolvovala rovněž odborné školení a studia v ateliéru Collarosi v Paříži. Jejímu uměleckému vývoji a kulturnímu rozhledu pomohla i řada návštěv světových výstav a evropských muzeí a galerií.

Vedle malířské tvorby se Zdenka Braunerová věnovala jako jedna z prvních žen umělkyň také grafické tvorbě. Impulsem byla snaha zachytit mizející starou Prahu v době asanace. Její grafiky, provedené zejména technikou leptu a akvatinty, se staly oslavou neopakovatelného genia loci starého města pražského. V této souvislosti je třeba připomenout její návrh obálky publikace Bestia triumpfans z pera Viléma Mrštíka, v níž se postavil zásadním způsobem proti způsobu asanace. S Vilémem Mrštíkem se Z. Braunerová seznámila při svých cestách na Moravu, kam ji zavedl její zájem o lidovou kulturu, zejména lidové výšivky. Byla autorkou a organizátorkou řady výstav lidového umění a to nejen u nás, ale zejména byla jeho velkou propagátorkou ve Francii.

Zdenka Braunerová se účastnila společně s řadou dalších českých umělců cesty Augusta Rodina na Moravu v roce 1902. Při ní zavítal mimo jiné také do Hodonína a poté do ateliéru Joži Uprky v Hroznové Lhotě. S Uprkou se Braunerová přátelila a pomáhala mu na začátku jeho kariéry prosadit se v pražském prostředí i v cizině. Stejně tak vahou své autority poskytla ochranu a morální podporu i sochaři Františku Bílkovi a malíři Janu Zrzavému. Obzory moderního umění, díky doporučením na cestách do Francie, pomáhala otevírat i dalším autorům z mladé generace jako byli Miloš Jiránek nebo Adolf Hofbauer.

Další oblastí, které se Zdenka Braunerová věnovala a v níž dosáhla uznání, bylo její působení na poli novodobé grafiky a knižního umění. Prvním a stěžejním jejím knižním dílem byla Pohádka máje Viléma Mrštíka. Nejenže ji vyzdobila, nechala provést kvalitní tisk a navrhla zlacenou koženou vazbu, ale prosadila také její vydání. Vytvořila celou řadu grafických úprav i dalších knih, zejména Miloše Martena a Paula Claudela. Charakteristickým znakem jejích úprav byl rostlinný ornament záhlaví a vinět, obměňovaný v mnoha variantách.

Zdence Braunerové patří čestné místo ve vývoji novodobé české krajinomalby, avšak mnohem závažnější bylo její působení právě na poli novodobé grafiky a knižního umění. Díky svým dobrým jazykovým znalostem, kultivovanosti, kulturnímu přehledu i organizačním schopnostem byla předurčena k úloze organizátorky kulturního a společenského dění. Měla velkou zásluhu o dobré česko-francouzské vztahy.

Hodonínská výstava představuje nejen cca 80 malířských prací Zdenky Braunerové, které jsou od jara do podzimu k vidění v jejím ateliéru v Roztokách u Prahy, ale kolekce je doplněna i o její grafiky, kresby, skicáky, tiskové desky, štočky a malby na skle ze sbírek Středočeského muzea v Roztokách. Návštěvníci zhlédnou také díla umělců, kteří ovlivnili její umělecký i soukromý život. Expozice je doplněna obsáhlým textovým doprovodem vycházejícím zejména ze vzájemné korespondence Zdenky Braunerové s jednotlivými autory i z dalších dobových pramenů. Doprovodné texty uspořádala Mgr. Marcela Šášinková z muzea v Roztokách. Vystavená díla jednotlivých autorů pocházejí z prestižních českých a moravských muzejních a galerijních institucí a ze sbírky hodonínské galerie.