Teď se však vraťme zpět do doby těsně před zpřísněním cenzurního Produkčního kodexu, čehož se dožadovali nábožensky založené osoby, ke kterým patřil i hlavní vykonavatel Joseph Breen pod dohledem nadřízeného Willa H. Hayse, který si patrně tu moc velice užíval. Fakt divné, že to může někdo prosadit ve svobodné a demokratické zemi, kde navíc zdaleka nejsou všichni věřící. Svět stříbrného plátna naštěstí představuje natolik specifický jazyk, že se zákazy naučili filmaři obcházet různými metaforami. Kodex platil v liberálnější podobě od roku 1930, takže se mohla Claudette Colbert ve Stalo se jedné noci svůdně vysvléknout do spodního prádla (zcela se svléknout odmítla) a mohla také ukázat nožku, nicméně jinak nám je ledacos prozrazeno kupříkladu zmínkou o tom, že „zdi Jericha se kácejí“ (tady deka mezi postelemi) nebo zhlasnutím světel. Určitě je ale neobvyklé, že si Claudette s Clarkem Gablem, alias Peter Warne a Ellen Andrews, nedali ani jednu pusu!

Přece se jedná o romantickou komedii, kterou představitelka hlavní hrdinky původně nechtěla natáčet, takže požadovala jednou tolik oproti svému běžnému honoráři, tedy 50 000 dolarů, v čemž jí bylo vyhověno. Avšak Frank Capra pak musel film s rozpočtem 325 000 dolarů natočit podle dohody s producentem za pouhé čtyři týdny, což by vysvětlovalo ty delší záběry v polocelku, absenci detailů a minimální střídání šatů (nejen) u ženské hvězdy, jež si stejně po celou dobu natáčení na něco stěžovala. Nezúčastnila se ani oscarového ceremoniálu, protože si byla jistá, že prohraje na úkor Bette Davis. Nakonec pro ni museli dojít na vlakové nádraží, jelikož byla zrovna na odjezdu. Původně prostě jenom poděkovala, ale pak se vrátila a vyzdvihla režiséra. Ve finále tedy této role, kterou nechtěla vzít a za kterou získala svou jedinou Cenu Akademie, určitě nelitovala.

Její Ellen Andrews je dcera bohatého investora z Wall Street, nicméně to ještě neznamená, že by si mohla dělat všechno, co se jí zachce. Právě skutečnost, že není „rozmazleným spratkem“, jak ji Peter často nazývá, filmu hodně pomohla, neboť jinak bychom si ji sotva mohli tak brzy oblíbit. Chce za svým manželem Kingem Westleym do New Yorku, jenže její otec ho nemá rád (myslí si, že je trochu dobrodruh a asi dost na prachy), takže ji drží na své lodi u břehů Miami. Neovládne se a vlepí ji facku, což je pro mladou ženu poslední kapka. Neváhá, skočí do vody a proklouzne do nočního autobusu, kam nasedne i čerstvě propuštěný novinář Warne a kvůli lehčímu incidentu si dřepne vedle ní.

Nemůže být pochyb, že se na té několikadenní cestě s nimi dočkáme různých situací od krádeže kufříku a zpívání v buse, přes přespání v chatce a sehranou hádku před detektivy (nejlepší moment filmu), až po stopování a nedovolené vypůjčení si auta. Od momentu, kdy Peter odjede za šéfem novin s článkem (cca 74. minuta), se však začne všechno dít hrozně rychle bez neprůstřelně přirozeného vývoje, který by se při některých postupech zdál být příhodný. Jasně, byla to jiná doba, nicméně to nelze úplně považovat za vysvětlující pádný argument.

Přestože se nejedná o screwball komedii, jako o komediální road movie, stejně je nesmírně důležitá chemie mezi hlavními protagonisty. Mezi čím dál shovívavějším elegantním švihákem Clarkem Gablem a vskutku roztomilou Claudette Colbert funguje výborně, ačkoli v historii kinematografie bychom našli ještě o něco lepší příklady – viz kupříkladu Cary Grant a Katharine Hepburn v Leopardí ženě. Scenárista Robert Riskin, vycházející z povídky spisovatele Samuela Hopkinse Adamse, jim předepsal skvělé dialogy (mezi ostatními postavami jsou někdy maličko přitaženější za vlasy), přičemž na tomto místě nejde nezmínit, nevyzdvihnout a nepřipomenout, jak špičkově používali scenáristé ve třicátých, čtyřicátých i padesátých letech angličtinu.

Stalo se jedné noci je film, o kterém se nedá napsat, že by se stal předlohou té šablonové struktury většiny současných hollywoodských romantických komedií, i když s nimi sdílí některé společné prvky (neplatí pro vulgarity). Takovéto se totiž už skoro vůbec netočí, ovšem od nástupu zvuku jich v kinematografii vzniklo několik. Protože s postavami strávíme několikadenní cestu, je zřejmé, že obsáhne i vícero nocí. Vyvstávají tedy otázky, co přesně se mělo stát? A které noci? K některým důležitějším okamžikům přece dojde i za světla. Peter nechá Ellen, aby o něj mohla zůstat opřená, když spí; půjčí ji kabát; přenese ji přes řeku, aby nebyla mokrá; po svém odstaví týpka, jenž ji nejprve obtěžoval a potom chtěl udat; donese jí čistý kartáček na zuby; nechá jí vyčistit oblečení; po zapadnutí autobusu s ní radši půjde pěšky, aby ji nedopadli; když má hlad, natrhá jí mrkev a udělá postel ze sena, aby nemusela usínat na tvrdé zemi. Prostě se k ní chová po celou dobu jako k pravé dámě, kterou fakt je. Takže se úplně nejedná o jednu konkrétní definující skutečnost, kdy by přeskočila jiskra.

FOTO: cinema.de