Od vítání k deportacím. Německým volbám dominuje migrace

Konzervativci v čele s tehdejší kancléřkou Angelou Merkelovou otevřeli během migrační krize v letech 2015 až 2016 s heslem „To dokážeme!“ brány běžencům. V té době mířily zejména do západní Evropy statisíce lidí prchajících před konflikty na Blízkém východě, ale i ekonomičtí migranti.

Podle expertů byla řada Němců hrdá na svou humanitární roli i proto, že hospodářství rychle rostlo a vláda slibovala, že migranti pomohou vyřešit problém s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil. Ekonomická situace se ale postupně zhoršovala a přišlo vystřízlivění. Jedním z důsledků kroku Merkelové byl pak i vzestup pravicově populistické až krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), která se v roce 2017 dostala s 12,6 procenta hlasů do parlamentu.

Posun politické debaty doprava

Berlín dál přijímá běžence ve velkém, od roku 2022 jde o více než dva miliony lidí, píše agentura Reuters. Přistěhovalectví v posledních letech ovlivnil i ruský vpád na Ukrajinu. Za dekádu od „vítací kampaně“ ale Německo prošlo zásadním názorovým obratem, kdy se zástupci dvou hlavních stran Křesťanskodemokratické unie (CDU) a sociální demokracie (SPD) v debatách přetahují o to, kdo a jak lépe zkrotí imigraci, přičemž ji veřejně spojují s kriminalitou.

„Posun v politickém narativu CDU/CSU je velký. Se změnou předsednictví frakce a nástupem Merze, který byl vždy politickým protivníkem Merkelové, se ukazuje, že stranu vede jiným a konzervativnějším směrem než bývalá kancléřka a na její odkaz nenavazuje. Obecně se ukazuje, že se politická debata v Německu posouvá směrem doprava, přičemž důvodem je také všeobecný tlak AfD a s tím spojený fakt, že politické strany nechtějí tuto otázku přenechávat stranám z okraje politického spektra,“ řekla webu ČT24 analytička Zuzana Zavadilová z Asociace pro mezinárodní otázky.

Chybějící peníze v obcích

Odpor německé veřejnosti k přijímání uprchlíků v lednu vzrostl na 68 procent z 55 procent v roce 2022, zmiňuje Reuters s odkazem na Německý institut pro globální a oblastní studie. Německé obce si pak stěžují na problémy s ubytováním pro běžence. Téměř čtyřicet procent jich popsalo svou situaci ohledně uprchlíků jako v „nouzovém“ nebo „krizovém“ režimu, ukázal listopadový průzkum Institutu pro demokratický rozvoj a sociální integraci.

„Otázka integrace je velmi komplexní, podíváme-li se ale například na aspekt pracovního trhu, statistiky syrských uprchlíků z roku 2015 ukazují, že většina z nich si našla zaměstnání. Dlouhodobě však rezonuje, že města a okresy, které se o uprchlíky starají, situaci nezvládají a nemají potřebné finanční prostředky,“ upozornila Zavadilová.

„Především ve velkých městech dochází ke zdražování nájmů, čekací lhůty u lékařů se prodloužily a taktéž se ve školách zvýšil počet dětí, které nemluví dobře německy, což pak má dopad i na kvalitu výuky. To všechno pak dopadá na obecné mínění. Před deseti lety také existovala větší aktivita občanské společnosti, která s integrací uprchlíků pomáhala,“ popisuje situaci Zavadilová.

Federální vláda sice přiděluje státům 7500 eur ročně (asi 188 tisíc korun) na žadatele o azyl, ale nepočítá s lidmi, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty a kteří zůstávají v Německu. V prvních třech čtvrtletích loňského roku vykázaly obce deficit 25,9 miliardy eur (649,4 miliardy korun), což je o 14,5 miliardy eur (363,6 miliardy korun) více než ve stejném období roku 2023, a to kvůli rostoucím výdajům na podporu bydlení a sociální podporu.

Vzestup extremistů

Politické body těží z protiimigračních nálad, slabé ekonomiky i vleklých sporů mezi koaličními partnery ve vládě kancléře Olafa Scholze AfD, jež má nyní v průzkumech 20 až 22 procent a má tak nakročeno stát se druhou nejsilnější stranou v Bundestagu. Už dříve bodovala strana i v zemských volbách a ve volbách do europarlamentu, kde skončila druhá.

Realitou navíc je, že v posledním roce přibylo násilných incidentů, za nimiž stáli právě imigranti. Krvavé útoky přitom AfD, která volá po masových deportacích imigrantů, dál posilují.

Loni v květnu zabil neúspěšný žadatel o azyl z Afghánistánu na náměstí v Mannheimu na jihozápadě Německa nožem 29letého policistu a další lidi zranil. V srpnu 26letý neúspěšný žadatel o azyl ze Sýrie na městských slavnostech v Solingenu nožem zabil tři lidi a dalších osm zranil.

V prosinci vjel padesátiletý saúdský uprchlík do davu lidí na vánočních trzích v Magdeburku, kde zabil šest lidí a další skoro tři stovky zranil. Muž před útokem otevřeně kritizoval islám a německé úřady kvůli tomu, že mají údajně spadeno na saúdské žadatele o azyl. Přední politici AfD v reakci uspořádali politická shromáždění, přičemž zodpovědnost za útok svalili na vládní migrační politiku.

Útok na děti jako bod zlomu

Lídři hlavních dvou parlamentních stran nejprve volali po klidu, nálada se ale změnila po lednovém incidentu v bavorském Aschaffenburgu, při kterém osmadvacetiletý afghánský žadatel o azyl pobodal v parku skupinu malých dětí, všímá si BBC. Zemřelo dvouleté dítě a kolemjdoucí, jenž se snažil pachatele zastavit.

Brutální útok šokoval zemi a rétorika přitvrdila, zejména u konzervativců. Přísnější pravidla ale žádají i další strany, které mají podle sondáží šanci dostat se do Bundestagu, jako jsou Zelení nebo krajně levicová Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost (BSW). Výjimkou zůstává Levice, která odmítá deportace, a to i zločinců, hájí právo na azyl a chce vytvořit „spravedlivou imigrační společnost“.

Podle BBC se Scholz s Merzem snaží přitvrdit, protože se domnívají, že jen tak mohou oslabit pozici AfD, která má dlouhodobě imigraci jako přední téma. Sociální demokraté podle sondáží nejspíš skončí třetí právě za krajní pravicí a konzervativci, kteří si drží stabilně podporu kolem třiceti procent.

Sporné migrační plány konzervativců

CDU/CSU v rámci svého pětibodového plánu požaduje mimo jiné zavedení trvalých kontrol na hranicích se všemi sousedy, důslednější deportace včetně deportačních vazeb či odmítání migrantů bez dokumentů přímo na hranici, i kdyby měli právo na mezinárodní ochranu. „Odmítám uznat, že by se činy z Mannheimu, Solingenu, Magdeburku a Aschaffenburgu měly stát novým normálem,“ prohlásil Merz.

Podle kritiků ale plány CDU/CSU odporují německé ústavě i unijním předpisům. Ministerstvo vnitra vedené nyní sociální demokracií se obává zhroucení celého schengenského systému.

„(Merz) navrhuje uzavření hranic pro lidi, kteří nemají papíry ke vstupu do Německa a vlastně odmítá provádět azylové řízení s těmi, kteří na hranici požádají o azyl,“ popsal expert na Německo Vladimír Handl z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „To je konfliktní situace, protože z hlediska evropského práva to není kompatibilní pozice a sociální demokraté, Zelení a další to odmítají. Ti říkají ano, snížit počet, vracet lidi, kam je vracet můžeme z hranice, ale ten proces musí být kompatibilní s evropským právem,“ vysvětluje Handl.

Ozývají se i další kritické hlasy, které upozorňují, že plány konzervativců nejsou reálné. Budoucí vládě k zajištění hranic chybí až deset tisíc policistů, varoval šéf policejního odborového svazu GdP Andreas Rosskopf. Problém je podle něj také nedostatečné vybavení policie moderními technologiemi, jako jsou drony s kamerami.

Běženci a kriminalita

Obavy Němců o bezpečnost nicméně po útocích sílí. Studie Německého institutu pro globální a oblastní studie z ledna ukázala, že 69 procent dotázaných si myslí, že násilné činy v zemi přiživují právě běženci. V roce 2022 si to myslelo jen 55 procent lidí, píše Reuters.

„Data ukazují, že pocit osobního bezpečí mezi Němci se v posledních letech výrazně zhoršil. Kriminologové však upozorňují na to, že tyto obavy ne zcela odpovídají realitě, Německo totiž statisticky stále zůstává jednou z nejbezpečnějších zemí,“ upozornila Zavadilová.

Agentura Reuters v této souvislosti připomíná, že běženci tvořili v roce 2023 jen asi 3,5 procenta obyvatel země, přesto činili podle Spolkového úřadu kriminální policie 8,9 všech podezřelých z trestné činnosti. Podle experta na kriminalitu Christiana Walburga, kriminalisty z Münsterské univerzity, lze tento trend částečně přičíst demografickým údajům o věku a pohlaví, chybějícím sociálním vazbám či podpůrnému systému a nestabilní životní situaci v azylových domech.

„Merz poukazuje na to, že většina německé veřejnosti si přeje, aby se s migrační politikou Německa něco stalo. Jsou to dvě třetiny Němců, kteří si přejí, aby do země přicházelo méně uprchlíků. Merz tvrdí, že pokud by se stal kancléřem, tak jeho vláda bude rozhodně vládou, která migrační politiku zpřísní,“ uvedl zpravodaj ČT v Německu Pavel Polák.

Protesty proti spolčení s AfD

Lídr CDU/CSU po útoku v Aschaffenburgu předložil Spolkovému sněmu právně nezávaznou rezoluci, v níž žádal výrazné zpřísnění migrační a azylové politiky. Schválit se ji ovšem podařilo jen díky hlasům AfD, což vyvolalo velkou vlnu kritiky a desetitisícové demonstrace v ulicích německých měst. Merz přitom trvá na tom, že na hlasy krajní pravice spoléhat nechce.

„Pochyby rozhodně ve veřejném prostoru jsou, protesty o tom svědčí. Merz před volbami v listopadu zdůraznil, že nechce přicházet s žádným návrhem, ve kterém by přicházelo v úvahu, že společně s ním bude hlasovat Alternativa pro Německo. To se ale změnilo a bylo pro něj důležitější zostřit migrační politiku, že to téma osloví, nikoli to, že s ním spolupracuje krajně pravicová AfD,“ upozornila Zavadilová.

Podle Handla se otevřela Pandořina skříňka. „Na zemské, komunální úrovni je otázka spolupráce s AfD velice vyhrocená a řada představitelů CDU na místní úrovni požaduje nějakou míru spolupráce, protože to je pro jejich fungování praktické a nezbytné. Takže ten argument z Berlína, od Merze, který to vždy vylučoval, bude teď oslaben, a to je to, na co poukazují SPD a Zelení, že bylo prolomeno tabu,“ poznamenal Handl.

Merzův krok kritizovala i Merkelová, jež se k dění vyjadřuje v poslední době jen výjimečně. Politiky vyzvala ke zmírnění debaty o migraci. Merz v reakci uvedl, že na současné síle AfD mají vinu i dřívější chyby jeho strany, které do roku 2018 předsedala Merkelová. K přímé kritice migrační politiky bývalé kancléřky se ale neuchýlil.

V následném hlasování o zákonu CDU/CSU, který zaváděl některá opatření k omezení migrace, už CDU/CSU s AfD většinu neměly. Vzepřeli se někteří konzervativci, ale i členové Svobodné demokratické strany (FDP), kteří předtím hlasovali pro právně nezávaznou rezoluci.

Legislativa obsahovala mimo jiné ustanovení o omezení slučování rodin uprchlíků, kteří požívají v Německu jen omezeného práva na ochranu. Dotklo by se to například mnoha Syřanů. Návrh také rozšiřoval pravomoci spolkové policie, která má na starosti ochranu hranic. V určitých případech by mohla sama iniciovat deportace lidí bez povolení k pobytu.

Olej do ohně pak přilil další úmyslný násilný incident, při němž vjel 24letý Afghánec, který v Německu neúspěšně žádal o azyl, do davu demonstrantů v Mnichově, přičemž zranil skoro čtyři desítky lidí. Dvě osoby zraněním později podlehly. Muž dostal v Německu dočasné povolení k pobytu, jeho čin měl zřejmě islamistický motiv.

Podle krajní pravice nastala nová doba

Spolupředsedkyně AfD a kandidátka na kancléřku Alice Weidelová okamžitě vyzvala k obratu v migrační politice. Použila přitom výraz „Migrationswende“. Podobný výraz, „Zeitenwende“, přitom zmínil kancléř Olaf Scholz po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Avizoval jím, že se zásadně změnila doba, ve které Němci žijí.

AfD volá po zrušení „azylového ráje, žádá tvrdší návratovou politiku a chce zesílit tlak na integraci běženců. Strana říká, že „materiální výhody pro žadatele o azyl v Německu jsou příliš vysoké“, což zatěžuje ekonomiku. Navrhuje proto, aby „azylové procesy a žádosti o doplňkovou ochranu byly podávány a vyřizovány mimo Německo, shrnuje server infomigrants.net.

O azyl by mohly žádat jen osoby s doklady a ty by trávily dobu zpracování žádosti ve speciálních centrech. Strana by také rozšířila seznam bezpečných zemí.

Kritici přísnějších zásahů do přistěhovalecké politiky se obávají, že protimigrantská rétorika legitimizuje krajně pravicové myšlenky, posiluje podporu AfD a stigmatizuje lidi s neněmeckým původem, píše BBC. „Moje rozhodnutí, koho budu volit, to (útok v Mnichově) nezmění. Ale mohlo by to určitě posílit pravicové extremisty. Já si ale nemyslím, že se tohle dá změnit nějakými opatřeními. Páchají to jednotlivci,“ uvedla pro ČTK studentka Sandra.

Agentura AP připomíná, že v Německu se před rokem konaly mnohatisícové protesty poté, co se do médií dostala zpráva o schůzce krajně pravicových extremistů, kteří diskutovali o vyhoštění milionů imigrantů včetně těch s německým občanstvím. Schůzky se tehdy účastnili i členové AfD, oblibu strany ale kauza nijak nepoškodila, všímá si AP.

Odkaz Scholzovy vlády

Některá výrazná protiimigrační opatření přijala už končící Scholzova vláda s liberálními demokraty. „Spolu s většinou občanů jsem pro tvrdý a restriktivní přístup k nelegální migraci. A také jsem ho prosadil tím, že jsem zajistil, aby v Německu fungovaly hraniční kontroly,“ připomněl Scholz v jedné z předvolebních debat.

Podle sociální demokratky Nancy Faeserové, která vede ministerstvo vnitra, jsou důsledky těchto opatření znát. Podle jejího resortu letos v lednu v Německu požádalo o azyl 12 350 lidí, přičemž loni o 37 procent více a předloni dokonce dvojnásobek.

Meziročně ubylo také nepovolených vstupů do země. Zatímco v předloňském roce jich německé úřady zaznamenaly 127 549, loni jich bylo 83 572. Za leden přibylo do statistiky 5147 dalších nepovolených vstupů do země. Loni byl také 47 487 lidem na pozemních hranicích, na letištích či v přístavech vstup do země odmítnut.

Faeserová míní, že za to mohou opatření, která přijala vláda v polovině loňského září. Ministryně tehdy nechala zavést kontroly na všech německých hranicích. Už od roku 2015 kontroluje Německo hranice s Rakouskem, v říjnu 2023 přibyly hranice s Českem, Polskem a Švýcarskem.

Loni v září se tak spolková policie navíc objevila také na hranicích s Francií, Lucemburskem, Belgií, Nizozemskem a Dánskem. Německo je přitom členem schengenského prostoru, v němž by se podle pravidel nemělo na vnitřních hranicích vůbec kontrolovat. Scholz nicméně opatření nedávno prodloužil až do letošního září.

Ke zlepšení migrační situace podle Faeserové přispělo také důslednější prosazování zákonů o deportacích. „Tam, kde jiní mluví do větru a sází na symbolickou politiku, my konkrétně jednáme,“ poznamenala ke statistice Faeserová.

Scholz v jedné z předvolebních debat uvedl, že od jeho nástupu do funkce se počet deportací zvýšil o 70 procent. Lídr CDU mu oponoval, že v současné době přichází do země za čtyři dny tolik nových uprchlíků, kolik je jich deportováno za měsíc.

V roce 2023 Německo deportovalo přibližně 16 430 lidí, což je výrazný nárůst oproti předchozím letům. „Německá vláda v posledním roce migrační politiku přitvrdila. Dvacet tisíc odmítnutých uprchlíků bylo deportováno, což je o 22 procent více než o rok předtím. Přesto však je stále kritizováno, že migrační politika nebyla dost zpřísněná. Dle Olafa Scholze má Německo potřebné zákony, je třeba ale jejich větší vymáhání,“ informovala Zavadilová.

„Sociální demokraté deklarují, že chtějí i nadále bojovat proti příčinám migrace a mají v plánu se zasazovat o solidární řízení migrace v úzké spolupráci s EU a sousedními zeměmi. Zdůrazňují také, že chtějí zvýšit kompetence u policejních orgánů a skrze zrychlení byrokracie taktéž zrychlit proces deportace. Řeší také individuální dohody se zeměmi, například s Afghánistánem,“ říká Zavadilová.

Kupříkladu Afghánec podezřelý z útoku v Aschaffenburgu podle Merze do Německa přicestoval v roce 2022 přes Bulharsko. V jeho případě – jako v mnoha jiných – ale selhala snaha jej do této země vrátit na základě pravidel takzvaného dublinského systému. Podle těchto pravidel je za vyřízení žádosti o azyl zodpovědná ta země EU, v níž podal cizinec žádost o azyl jako v první.

Potíže s vyhošťováním

Zákonodárce CDU Christoph De Vries řekl serveru Euronews, že současný celoevropský model deportace je nefunkční a potřebuje rychle reformovat. Podle De Vriese nejsou deportace vždy uskutečněny, jelikož „až šedesát procent“ běženců si při vstupu do Německa úmyslně zničí pasy, což úřadům ztíží zjištění totožnosti.

Mezi další překážky pak patří nedostatečná spolupráce zemí, kam má být dotyčný vrácen. Za příklad neúspěšných deportací podle unijního práva zmiňuje bulvární list Bild Itálii. Z 12 841 migrantů převzala tato jihoevropská země v loňském roce z Německa jen tři.

„Země původu často odmítají přijmout zpět své státní příslušníky, i když jsou k tomu podle mezinárodního práva ze zákona povinny. A samozřejmě často zažíváme situace, kdy se deportaci vyhýbají jednoduše tím, že se skryjí nebo nejsou přítomni, když přijde policie,“ řekl De Vries webu Euronews s tím, že v Německu tak zůstává asi 225 tisíc osob, které musí zemi opustit.

Podle oficiálních údajů německého ministerstva vnitra se asi šedesát procent deportací nezdaří. „Pokud mají lidé dojem, že cizinci, kteří jsou povinni odejít, zůstávají bez ohledu na výsledek jejich azylového řízení, podkopává to důvěru v právní stát. Proto se musíme v této oblasti zlepšit,“ zdůraznil zákonodárce. Odborník na migrační právo Daniel Thym míní, že hlavním viníkem jsou „pomalé“ německé úřady, kdy agentury nespolupracují efektivně, případů je příliš mnoho a postupy jsou zbytečně složité.

Návrhy na urychlení deportací

Končící Scholzova vláda plánuje zřídit dvě deportační střediska pro migranty, za jejichž azylové řízení podle unijních pravidel zodpovídají jiné země EU. Jedno vznikne v braniborském Eisenhüttenstadtu u hranic s Polskem, druhé v severoněmeckém Hamburku.

Bavorská CSU v tomto ohledu vyzvala k tomu, aby migranti, kteří neodejdou nebo nemohou být deportováni, byli umístěni do předběžné vazby na dobu neurčitou. Podle expertů oslovených stanicí Deutsche Welle je to ale spíše populistický krok, z právního a humanitárního hlediska problematický.

AfD pak mluví o okamžitých deportacích, tedy zrušení praxe zvané „Duldung“. Jde o pozastavení příkazu k deportaci, které umožňuje jednotlivcům zůstat v Německu, i když buď nemají zákonné právo na pobyt, nebo dostali pokyn k odjezdu, ale nemohou být deportováni. Může to být způsobeno nemožností dohody mezi zeměmi, chybějícími cestovními doklady nebo bezpečnostními obavami, které brání jejich návratu do vlasti.

Merz po útoku v Mnichově vyzval vládu, aby zahájila jednání s Talibanem, který od roku 2021 ovládá Afghánistán. Německo svůj první a zatím poslední deportační let do Afghánistánu vypravilo loni v srpnu. Například podle Zelených je ale Taliban teroristická organizace, se kterou se nevyjednává.

Vítání kvalifikovaných přistěhovalců

Německé strany se shodují na tom, že při regulaci imigrace je zapotřebí rozlišovat mezi žadateli o azyl a kvalifikovanými pracovníky. Podle De Vriese žadatelé o azyl totiž přicházejí ve velkém počtu a mají tendenci zatěžovat sociální systém místo toho, aby vstoupili na trh práce.

Kvalifikovaní pracovníci, kteří jsou v zemi potřeba, naopak chybí, protože je odrazuje velká byrokratická zátěž a složitá administrativa, upozornil politik, podle něhož vláda sociálních demokratů v tomto směru zaspala a konzervativci chtějí příliv kvalifikovaných pracovníků v budoucnu podpořit.

Rovněž Zelení mluví o potřebě Německa „otevřeného a vstřícného ke kvalifikovaným pracovníkům z celého světa“. O nutnosti přilákat do země kvalifikované imigranty přitom hovoří i AfD. Zelení stejně jako sociální demokraté pak chtějí žadatelům o azyl umožnit přímý vstup do pracovního procesu.

V současnosti nemohou žadatelé o azyl pracovat v době, kdy je jejich žádost vyřizována. Poté jejich právo pracovat do značné míry závisí na druhu ochrany, která jim je poskytována, zmínil server infomigrants.net.

I Merkelová ve svých memoárech nazvaných Svoboda píše o tom, že v rychle stárnoucím Německu „nedostatek pracovních sil činí legální migraci zásadní“. Bývalá kancléřka dál hájí svou migrační politiku s tím, že „Evropa musí vždy chránit své vnější hranice“, ale „prosperita a právní stát vždy učiní Německo a Evropu místy, kam lidé chtějí jít“, cituje z knihy web France24.

Nejistí koaliční partneři

Už před volbami je ale jisté, že nástupci Merkelové z řad konzervativců se její uprchlickou politikou inspirovat nehodlají. Otázkou zůstává, kam až bude CDU/CSU ochotná zajít, aby své plány prosadila v parlamentu.

Merz jednání s AfD dál veřejně odmítá. „Zhruba 43 až 44 procent lidí by si takovou spolupráci přálo. Chci to ještě jednou velmi jasně říci: neuděláme to. Jsme každý úplně někde jinde,“ zdůraznil Merz v jedné z předvolebních debat směrem ke spolupráci s AfD.

Podle analytičky Zavadilové je nejpravděpodobnějším scénářem vznik koalice sociálních demokratů a CDU/CSU, jinak zbývají konzervativcům jako možní partneři pouze Zelení. Scholz s Merzem však v jedné z posledních debat možnost spolupráce vyloučili.