Samice se jmenují Faline a Sandra Dee, první se jmenuje po filmové postavě z dílny Walta Disneye, ta druhá svým jménem vzdává hold americké herečce 50. a 60. let. Samci Elrond a Durin dostali jména po postavách z knižní série Pán prstenů od Johna R. R. Tolkiena – a Durina rozhodně nepřehlédnete. Ač nosí jméno Tolienova trpaslíka, je ze všech nejmohutnější a pyšní se devíti kilogramy živé váhy.
„První skupinu ‚čertů‘ jsme získali před pěti lety. Jejich příchod byl výsledkem našeho dlouhodobého úsilí, které spočívalo v podpoře ochrany ďáblů v jejich domovině, ve složitém vyjednávání a především ve vybudování našeho Darwinova kráteru. První skupina ďáblů nám pomohla tohoto největšího dravého vačnatce zviditelnit pro veřejnost a získat zkušenosti s jeho chovem. Nyní přišli do Zoo Praha rozmnožování schopní jedinci bez antikoncepčních implantátů a pevně doufáme, že se nám v dohledné době podaří získat i souhlas s jejich rozmnožováním,“ uvedl ve čtvrtek ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek k vačnatcům, které pražská zoo chová jako jediná v republice a jedna z pouhých sedmi evropských zoologických zahrad.
Dva nové chovné páry v Zoo Praha |
Pro upřesnění – čtyři nově představené nadějné ďáblíky narozené v roce 2022 je možné vidět v první ze dvou jejich venkovních expozic. Tu druhou ve směru prohlídky obývají tři nechovné samice: bezmála sedmiletá Nutmeg, Castra a Caesie pocházející z kodaňské zoo – ty zůstaly z původní čtveřice čertů, která do Prahy přicestovala v roce 2019. „Protože jsou to velmi krátkověká zvířata, obvykle žijí šest až sedm let, tak samozřejmě přišel čas na generační obměnu,“ vysvětlil Pavel Brandl, kurátor savců Zoo Praha.
Seznamte se s osudem ďáblů z TasmánieĎáblové medvědovití dříve obývali celou Austrálii, avšak nyní se přirozeně vyskytují pouze na Tasmánii. Faktorů jejich ohrožení je celá řada – dříve konflikty s farmáři a trávení, dnes kolize na silnicích a od 90. let také onemocnění infekční rakovinou tváře. Ta je vzhledem k neléčitelnosti a stoprocentní smrtnosti největším rizikem. Zvířata dovezená do Prahy by podle kurátora savců Zoo Praha Pavla Brandla ohrozit neměla: „Jde o specifický typ rakoviny. A zvířata pro chov jsou samozřejmě vybraná tak, aby byla této rakoviny prostá. Takže tady se opravdu tato varianta stát nemůže.“ Zoo Praha o ochranu ďáblů medvědovitých usiluje už několik let mnoha způsoby: prodejem tematické řady suvenýrů, Ďáblova piva, zážitkových programů i pořádáním benefičních akcí. Z prostředků vybraných na konto Pomáháme jim přežít podpořila cíleně například monitoring populací i vývoj vakcíny proti zmíněné smrtelné rakovině. |
Na odchyt stačí jednoduchý úchop
Ďábli medvědovití dělají čest svému jménu a umí se projevovat opravdu hlasitě, což ve čtvrtek s chutí předvedli novinářům, podívejte se na video. Nicméně nebyli úplně ve své kůži, protože v Praze se zrovna celý den sypal z oblohy sníh, který tato zvířata samozřejmě neznají ani z Austrálie, ani z Tasmánie. „Toto je prostě pro ně něco natolik nového, že dneska jeví velmi velkou nedůvěru k tomu, co se kolem nás sype z oblohy,“ vysvětlil kurátor Brandl.
Jinak ďábli vypadají až děsivě, k čemuž přispívá černá srst, vyceněné zuby a zvuky, které vydávají. Ve skutečnosti podle kurátora savců agresivní nejsou. „Jsou to největší draví vačnatci, to je pravda. Ale mnohokrát nám předvedli, že jsou to zvířata, která hrůzu jenom budí, ale jinak jsou přátelská,“ ubezpečuje, že jejich ´čerti´ se děsivě jen tváří.
Chovatel David Vala při manipulaci s tasmánským čertem v Zoo Praha
Když je chovatel David Vala nebo kurátor Pavel Brandl drží v ruce, napadlo by vás možná, kdo se asi bojí koho. Ve skutečnosti jsou při tom v pohodě chovatelé i ďábli. „Drželi jsme je v takovém speciálním úchopu, který je typicky tasmánskou dovedností – aspoň si nedokážu představit, že by jiný národ nějakou podobnou manipulaci byl schopen vymyslet,“ vysvětluje Brandl, že držet „čerta“ v ruce rozhodně není pro každého. Nicméně, kdo ovládá speciální úchop, tak už si může být poměrně jistý, že se nic nestane ani jemu, ani zvířeti.
„Nejtěžší část je to zvíře chytit a zvednout ze země. Jakmile už je to zvíře zvednuté, tak zrelaxuje, a dá se s ním poměrně snadno manipulovat,“ popisuje. Na Tasmánii prý takto badatelé manipulují i se zcela volně žijícími ďábly, odchycenými v rámci výzkumu.
A pokud se za ďábly do Zoo Praha chystáte a chcete si je opravdu užít, má pro vás Pavel Brandl praktickou radu: „Ďáblové medvědovití jsou soumračná zvířata, takže můžu pro návštěvu nejvíc doporučit pozdní odpoledne – to jsou ty hodiny, kdy ďáblové bývají vidět nejčastěji. Zárukou pak samozřejmě je účast na některém z našich edukativních programů – kdy se návštěvníci mohou podívat i po zavírací době do Darwinova kráteru. Další možností je třeba stát se chovatelem v zoologické zahradě na půlden nebo den.“
Trvalo tři tisíce let, než se v Austrálii opět narodili tasmánští čertové![]() |
Tasmánie spolupráci s Prahou vítá
„Na Ministerstvu přírodních zdrojů a životního prostředí Tasmánie máme velkou radost, že můžeme dál spolupracovat se Zoo Praha prostřednictvím projektu ‚Save the Tasmanian Devil Program‘, a že jsme jí zajistili transport čtyř ďáblů. Je to i skvělá příležitost sdílet s týmem Zoo Praha navzájem zkušenosti a dovednosti. Nejprve z Prahy přijeli k nám, aby si zkusili práci s těmito konkrétními zvířaty, a následně je odvezli do České republiky,“ uvedl David Schaap, vládní koordinátor programu na záchranu ďábla medvědovitého.
Právě on sehrál pro příchod ďáblů do Zoo Praha zásadní roli. Vedle organizace projektu a přípravy čertů na transport v chovném centru Cressy na severu Tasmánie pomohl například školit pražské chovatele na speciální manipulaci s těmito hlasitými savci. Pro čtveřici tasmánských čertů byla nicméně Tasmánie jen přestupní stanicí. Na svět přišli na jaře 2022 v australské chovné stanici Aussie Ark.
„Vědomí toho, že ďáblové narození v Aussie Ark nyní cestují po celém světě, je opravdu vzrušující. Přejeme našim čertům jen to nejlepší při zabydlování se v Praze! Chybí nám, ale jsme na ně hrdí, protože plní důležitou roli velvyslanců svého druhu. Tito tasmánští čerti pomohou informovat lidi všech kultur a věkových kategorií o své neutěšené situaci a doufejme, že podnítí mnohem více lásky a podpory. Potřebujeme zachránit ďábly před vyhynutím a tento způsob mezinárodní spolupráce je velkým krokem správným směrem,“ je přesvědčena Toni Houston, ředitelka záchranné sekce chovného centra Aussie Ark.
Vombatí holčička přes prázdniny vyrostla, do mámina vaku už se vám neschová![]() |