Merkur pod lupou Colombovou

11. květen 2024

Snímky povrchu planety Merkuru a našeho Měsíce jsou si dost podobné. Přesto není Merkur kopií zemské oběžnice, ale zcela odlišným tělesem s jinými vlastnostmi i vývojem.

Povrch hustě posetý krátery, velké impaktní pánve, soustředné valy… Nezkušený divák se snadno splete. Ve srovnání s ostatními planetami i Měsícem víme o Merkuru relativně málo. Přesto, že jej sledujeme již stovky, možná tisíce let. Řečtí astronomové se ještě ve 4. století př. n. l. domnívali, že jde o dvě samostatná tělesa – jedno při východu Slunce nazvali Apollo, druhému při západu dali jméno Hermes.

Horko, mráz a dlouhý den

Merkur je velmi obtížně sledovatelný objekt, ze čtyř kamenných planet vnitřní sluneční soustavy je také tím nejméně prozkoumaným. Svou roli hraje blízkost Slunci – v nejkratším bodě výstředné dráhy je od něj planeta jen necelých 58 milionů kilometrů. O Merkuru víme, že má nejkratší rok ze všech planet naší soustavy – trvá jen 88 pozemských dní. Den má naopak nejdelší – kolem své osy se otočí až za 59 našich dnů. Hustotu má skoro stejnou jako Země.

Planeta Merkur

Teplota na povrchu dosahuje v průměru kolem 180 stupňů Celsia, záleží ovšem na denní době, poloze planety a vzdálenosti od Slunce. Rozdíly mohou být obrovské, v noci až minus 170 °C, ve dne až 420 °C. Tepleji je už jen na Venuši, i když ta je od Slunce dál než Merkur. U ní jde však o důsledek skleníkového efektu. Ten Merkuru nehrozí, má totiž jen velmi tenkou, téměř neznatelnou atmosféru se stopovým množstvím hélia, vodíku, kyslíku, vápníku a dalších prvků. Slabší gravitace nedokáže plynný obal udržet; ten se sice vlivem slunečního větru, radioaktivního rozpadu prvků i dopadem kosmických těles obnovuje, ale zase do meziplanetárního prostoru uniká.

Mariner, Messenger a BepiColombo

Aby se vědci o Merkuru dozvěděli víc, vyslali k němu kosmické sondy. O tu první se postarala americká NASA – Mariner 10 v letech 1974–75 oblétl Merkur třikrát. Cenné informace sice v letech 2011–15 doplnila sonda Messenger, nicméně spousta otázek kolem této planety zůstává. Např. proč má Merkur tak velké železné jádro, které představuje až polovinu objemu planety a dvě třetiny jejího poloměru? Proč má plášť naopak železa velmi málo, zato hodně síry? Proč je pod jeho povrchem tolik dutin a prohlubní, nebo odkud pochází magnetické pole Merkuru a proč je výrazně vychýlené na sever?

Planeta Merkur na záběru pořízeném sondou Mariner

Tyto a mnohé další otázky by mohla osvětlit evropsko-japonská mise BepiColombo.  Název sondy vypuštěné už na podzim roku 2018 není odvozen od jména slavného detektiva v proslulém baloňáku, ten řešil případy z poněkud jiné oblasti. Giuseppe ‚Bepi‘ Colombo byl italský inženýr matematik, který přišel v roce 1970 s nápadem využít průlet již zmíněného Marineru 10 kolem Venuše k navedení sondy k Merkuru a jejímu trojnásobnému obletu namísto jediného. Gravitační manévr se tehdy zdařil a nápad se v praxi osvědčil.

Podobného triku využívá i mise BepiColombo – sonda už má kromě průletů kolem Země a Venuše za sebou třetí z plánovaných šesti průletů kolem Merkuru. Ty ji nasměrují na stálou oběžnou dráhu kolem Merkuru. Na ni BepiColombo usedne 5. prosince 2025. Během nejméně rok trvajícího průzkumu uskuteční vědecké studie, které by jinak nebylo možné realizovat.

Je nasnadě, že se při této své misi pořádně ohřeje…

Použité zdroje a prameny: 

J. Grygar, D. Ondřich: „Letošní pohled na vesmír vloni“, Astropis 122 (2020), s. 6

A. Rükl: Pohledy do vesmíru, Praha: Aventinum 2003, s. 66

Velká kniha Vesmír/ Book of Space, Extra Publishing 2019, s. 26-27

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Hermés, Apollo

European Space Agency, part. Science and Research

autoři: Miroslav Zimmer , frv
Spustit audio

Související