Trauma a chronický stres zásadně mění strukturu a funkci tvého mozku, což ovlivňuje způsob, jakým vnímá a zpracovává informace z okolí. Pojďme se tady podívat, jak trauma mění tvůj mozek i tělo a výsledkem je celkové narušení tvé schopnosti efektivně reagovat na stresové situace.
Dlouhodobé dopady traumatu způsobují chronický stres a únavu, úzkost, negativní a nechtěné myšlenky, deprese a další zdravotní problémy.
Často slyšíme frázi, že je to všechno v hlavě.
Ale co když je to jinak?
Co když je to všechno v těle a to následně ovlivňuje naši mysl?
To, co se děje v našem těle, má přímý vliv na naše myšlení, emoce i chování.
Extrémně silný akutní nebo chronický stres i trauma způsobují fyzické změny v těle, konkrétně pak ovlivňují mozek i nervový systém a celkové psychické i fyzické zdraví.
Tím nepopírám, že naše myšlenky, emoce a pocity nemají vliv na naše tělo. Samozřejmě, že mají a hodně velký.
Jenže po velmi dlouhou dobu v oblasti psychologie se dominovali psychologové, kteří trvali na tom, že způsob, jak změnit to, jak se cítíš, je změnit to, jak myslíš.
A upřímně, toto je pravda.
Když změníš to, jak myslíš, můžeš změnit i to, jak se cítíš.
Je tu ale něco hlubšího než myšlenky a samotné emoce a pocity…
Proto nezapomeň číst až do konce.
Trauma a tělo
Když zažiješ něco ohrožujícího, nebezpečného nebo jsi jen svědkem toho, že se něco děje někomu jinému, tvůj mozek aktivuje reakci boj, útěk nebo zamrznutí – v podstatě režim přežití.
Tato odpověď ti pomůže udržet tě v bezpečí.
Vypíná myšlení, uvolňuje příval stresových hormonů, jako je kortizol a adrenalin, a posílá krev do velkých svalů, takže můžeš bojovat nebo utíkat.
Rozbuší se ti srdce. Zrychluje se tvé dýchání. A to vše proto, abys byl připraven podniknout fyzickou akci (boj nebo útěk), která ti pomůže zůstat v bezpečí.
A poté, co hrozba pomine, tvůj nervový systém by se měl vrátit zpět do uvolněného a regeneračního režimu, režimu odpočinku a trávení.
Ale po traumatu nebo s chronickým stresem a dysregulovaným nervovým systémem je tato schopnost cítit se bezpečně narušená.
Tvůj mozek a tvé tělo zůstávají ve stresovém režimu zaseknuté, takže i když jsi v bezpečí, tvůj mozek a tvé tělo zůstávají napjaté a ve stresu.
Jsi ve zvýšené pohotovosti, což je velice vyčerpávající.
Problém je v tom, že se téměř nikdy nebo jen částečně vrátíš zpět do uvolněného a regeneračního stavu, kde by mělo tělo fungovat po většinu času.
Když jsou lidé s traumatem uvězněni v neustálé traumatické reakci, zažívají čtyři typy příznaků:
- Problémy s myšlenkami – Neustále vtíravé a nutkavé nechtěné myšlenky, zneklidňující vzpomínky, flashbacky a ztráta paměti.
- Intenzivní emoce – Pocit bezmoci, úzkosti, studu, strachu, nervozity, vzteku, pocit viny nebo přetrvávající negativity nebo jen pocit otupělosti.
- Tělesné změny – Mezi ně patří zvýšená srdeční frekvence, pocit nervozity, pocení, návaly horka nebo chladu, třes nebo chvění, rychlé a mělké dýchání, záchvaty paniky, nespavost a další.
- Změny chování – Obvykle jde o vyhýbání se čemukoli souvisejícímu s traumatem nebo jeho vzpomínkami, včetně spouštěčů, kterých postupně přibývá.
Po traumatické zkušenosti se tvůj mozek fyzicky změní.
Podle studie NIH z roku 2006 postihuje trauma hlavně tři důležité části tvého mozku: amygdalu, hipokampus a prefrontální kůru. Všechny tři části spolupracují na zvládání stresu. Kromě toho tato studie potvrzuje, že trauma a traumatický nebo chronický stres je spojen s trvalými změnami v těchto oblastech mozku.
Všechny tvé myšlenky, emoce a pocity jsou úzce spojeny s tělem skrze nervový systém a mozek.
To znamená, že tvé vnímání, reakce a celkový psychický stav jsou ovlivněny procesy, které se odehrávají ve tvém těle.
Nervový systém skutečně řídí celou tu show myšlenek, emoci, pocitů.
To je jeden z mnoha důvodů, proč psycholog nebo terapie postrádá smysl, protože řeší jen důsledky a ne skutečné příčiny.
Jak trauma mění tvůj mozek i tělo?
Trauma má hluboký vliv na člověka, ovlivňující nejen jeho mysl, ale i mozek a tělo.
Když prožijeme traumatickou událost, náš mozek a tělo reagují způsoby, které se snaží chránit nás před bezprostřední hrozbou.
Tato reakce je zcela přirozená a je součástí našeho instinktivního přežití.
Ale co se stane, když se tyto reakce stanou trvalými (chronickými), když trauma zanechá stopy, které pokračují dlouho po skončení původní události?
Vliv traumatu na mozek a tělo je složitý a rozmanitý, ale v tomto článku ti to naservírujeme velice jednoduše, abys tomu dokázal správně porozumět.
Trauma ovlivňuje způsob, jakým vnímáme svět kolem sebe, jak reagujeme na stres a jak si budujeme vztahy s ostatními.
Možná si neuvědomujeme, že některé fyzické nebo psychické problémy, které zažíváme, jsou přímo spojeny s traumaty z dětství nebo minulými traumatickými zážitky.
Podle systematického přehledu se zdá, že trauma z dětství také ovlivňuje smyslové systémy mozku, jako jsou ty, které jsou spojeny se zrakem, dotykem, sluchem, chutí, čichem a rovnováhou, stejně jako jeho centra odměny podle jiného výzkumu.
Tyto zkušenosti mohou postupem času změnit chemickou rovnováhu v mozku, ovlivnit naši schopnost zpracovávat emoce i vzpomínky, ale také schopnost vyhodnocovat nebezpečí a hrozby v našem okolí a dokonce zasáhnout do naší fyzické pohody.
Proces uzdravení z traumatu a pochopení jeho vlivu na naše životy může být dlouhá cesta.
Ale s vhodnou podporou a celostním (komplexním) přístupem lze obnovit rovnováhu a najít cestu k uzdravení.
Je důležité si uvědomit, že i přes tyto výzvy, s jakými se můžeš setkat, existuje cesta vpřed a právě poznání, jak trauma ovlivňuje tvůj mozek i tělo, je prvním krokem na této cestě.
1. Amygdala
Nejprve musíš vědět, co je to amygdala, abys všechno pochopil.
Je to oblast mozku mandlového tvaru umístěná hluboko v mozku, která skenuje a vyhledává hrozby a nebezpečí, ale také spojuje vzpomínky a emoce = vytváří asociace.
Amygdala je naše emocionální centrum v mozku.
Je to něco jako bezpečnostní alarm mozku. Způsobuje, že „zazní poplach“ pro zbytek těla, když je detekována hrozba.
Když je amygdala hyperaktivní, lidé mají mnohem nižší toleranci vůči stresu a hůře ovládají své emoce.
Po traumatu se amygdala zvětšuje a stává se mnohem aktivnější. Stane se mnohem citlivější a pravděpodobněji upozorní, zapne alarm, když zaznamená hrozbu.
Jinými slovy, amygdala uvízne ve vysoce bdělé a aktivované smyčce, během níž všude hledá a vnímá hrozby a nebezpečí.
A víš, co je na tom všem to nejhorší? Že dlouhodobý chronický stres mění amygdalu stejně jako trauma.
V důsledku toho může dojít k přecitlivělosti amygdaly, což znamená, že je připravena reagovat intenzivněji na vnímané hrozby.
Takový člověk po traumatu hůře snáší stres a maličkosti v něm vyvolávají větší úzkost.
Tento stav často vede k tomu, že dotyčný začíná vnímat hrozby a nebezpečí prakticky všude kolem sebe, což postupně vyústí ve vytváření asociací, podle kterých se okolní svět jeví jako nebezpečné místo.
Takže běžné věci, jako jsou hlasité zvuky, lidé vcházejí do místnosti zezadu nebo vidí někoho, kdo mu připomíná agresora, to vše může vyvolat reakci na hrozbu, i když je hlasitý zvuk jen ohňostroj nebo když je osoba s vousy ve skutečnosti jen číšník.
Tato zvýšená reaktivita může způsobit, že člověk reaguje na běžné, neškodné situace, jako by byly skutečnými hrozbami, což vede k úzkosti, panice nebo přehnaným stresovým reakcím.
V extrémních případech může přecitlivělá amygdala přispívat k rozvoji úzkostných poruch, včetně posttraumatické stresové poruchy (PTSD), kdy se člověk neustále cítí ohrožený a žije v stavu hyperbdělosti, i když reálné nebezpečí už pominulo.
Dlouhodobý vliv traumatu na amygdalu může kromě zmíněného také narušit schopnost mozku regulovat emoce, což může způsobit problémy v mezilidských vztazích, náladovosti, podrážděnosti a problémy se spánkem.
2. Hipokampus
Další část mozku, která je ovlivněná traumatem, je hipokampus.
Skeny mozku ukazují, že po traumatu se hipokampus zmenšuje.
Hipokampus je část mozku, která zpracovává emoce a vzpomínky.
Po traumatu stresové hormony v podstatě zabíjejí buňky v hipokampu, takže je méně účinný při zpracování emocí.
To také ztěžuje mozku rozlišovat mezi minulostí a přítomností. Takže to je v podstatě to, co je flashback – je to tvůj mozek, který prožívá vzpomínku, u které má pocit, že se to děje právě teď.
Toto narušení způsobuje, že tělo i mysl zůstávají v reaktivním stresovém režimu, neboť nedochází k pochopení, že hrozba je už minulostí.
Lidé, kteří zažili trauma, mohou mít chybějící vzpomínky, roztříštěné vzpomínky nebo bolestivé vzpomínky, které se objeví, když je nechtějí.
A když se tyto vzpomínky objeví, znovu se aktivuje amygdala, která detekuje hrozbu a reaguje na ni.
Takže v podstatě amygdala vnímá vzpomínky jako novou hrozbu a vysílá tento signál dál. To restartuje celý ten traumatický a stresový cyklus s reakcí boje, útěku nebo zamrznutí, což způsobuje fyzické změny a uvolňování stresových hormonů.
Celý cyklus se může pořád dokola opakovat a vytvářet začarovaný kruh.
Tyto změny v hipokampu mohou také přispět ke ztrátě krátkodobé paměti.
Ale spojení mezi hipokampem a amygdalou se zesílí.
Jednoduše řečeno, tyto dvě části mozku si teď rádi a často spolu „povídají“. A tak to v podstatě udržuje reakci na hrozby a nebezpečí v průběhu času.
I když si na traumatickou událost nepamatuješ, tvůj bezpečnostní alarm se stále spouští i při sebemenším podnětu na traumatickou událost, včetně různých spouštěčů nebo vzpomínek, které jsou s ní spojené.
Nedávný výzkum však potvrzuje, že neideální podmínky prostředí, jako jsou životní podmínky s neustálým stresem, mají na hipokampus větší vliv než genetika.
3. Prefrontální kůra (cortex)
Vlivem traumatu se prefrontální kůra zmenšuje, takže je těžší regulovat myšlenky a emoce.
Roky po prožití traumatu se může takový člověk nadále cítit vystrašený a velmi bdělý, bez ohledu na to, co dělá.
Může mít problémy s vyjádřením toho, co si myslí i co cítí, nebo uvíznout v negativních vzorcích myšlení.
Může nést extrémní množství stresu. To se děje proto, že byla narušena aktivita v jeho prefrontálním kortexu.
Prefrontální kůra je zodpovědná za emoční regulaci, racionální myšlení, jazyk a vědomé uvědomění, rozhodování, plánování i sociální chování.
Při zasažení traumatem není tato část mozku schopna regulovat strach a další negativní emoce, což způsobuje strach, úzkost a stresové reakce, když se stane cokoliv, co připomíná původní trauma.
Prefrontální kortex je součástí mozku, který reguluje emoce. Toto centrum regulující emoce je často změněné po traumatu a stává se zranitelným vůči jiným částem mozku.
Normálně amygdala vycítí negativní emoci, jako je strach, a prefrontální kůra na tuto emoci racionálně zareaguje. Po traumatu ale může být tato racionalita potlačena a prefrontální kůra bude mít potíže s regulací strachu a dalších emocí.
Díky tomu, jak se naše tělo přizpůsobuje traumatu, se mozek učí vnímat hrozby všude. Často i tam, kde žádné hrozby a nebezpečí nejsou.
Pro traumatizovaného člověka to může znamenat, že svět vypadá jako nebezpečné a děsivé místo. Mimo to, to může také negativně ovlivnit jeho schopnost důvěřovat ostatním i sobě. Jsou tím narušené jeho vztahy i sociální interakce.
Trauma mění prefrontální kortex, který není schopen tak efektivně tlumit reakce amygdaly, která je zapojena v emoční odpovědi, včetně strachu a úzkosti. To způsobí, že člověk může pociťovat zvýšené množství negativních emocí a stát se citlivějším na stresory.
To způsobí pociťování stresu nebo ohrožení, i když reálná hrozba neexistuje, což podporuje negativní myšlení a obavy.
Z toho důvodu lidé postižení traumatem mají často problémy s udržením pozitivního pohledu a mohou se snadno zacyklit v negativních myšlenkách, které ovlivňují jejich každodenní život i rozhodování.
Další změny v této oblasti mozku vlivem traumatu způsobují také problémy s koncentrací, rozhodováním a ovládáním impulzů.
Mimo to se takový člověk často cítí přehlcen při řešení běžných denních úkolů.
Protože prefrontální kůra je spojena s výkonnostními funkcemi a protože tato oblast může být negativně ovlivněna traumatem, některé výzkumy ukazují, že lidé po traumatu mají zhoršené výkonnostní funkce – kognitivní procesy, které umožňují lidem plánovat, rozhodovat, řešit problémy a kontrolovat impulsy.
Protože se prefrontální kůra trochu zmenšila, je těžší zpracovat tyto vzpomínky, je těžší mluvit o tom, co se stalo, je těžší myslet jasně a racionálně.
4. Nervový systém
V období stresu se aktivuje reakce těla boj nebo útěk.
Normálně zdravě regulovaný nervový systém zažívá stres, ale vrátí se do normálu, když hrozba pomine.
Toto období, během kterého má schopnost seberegulace, se nazývá okno tolerance. Většina lidí prochází několika takovými cykly denně.
- Jedním z příkladů je spěchat, aby ses někam dostal včas bez zpoždění, a poté přichází relaxace a tělo se uvolní, jakmile dorazíš do cíle.
- Když se připravuješ na důležitou pracovní prezentaci, můžeš cítit nervozitu a stres, ale po jejím dokončení se cítíš uvolněně a uklidněně.
- Během hádky s partnerem může tvůj nervový systém eskalovat do vysokého stresu, ale po vyřešení sporu a usmíření se opět obnoví tvůj klid.
- Ve chvíli, kdy se vyhýbáš blížícímu se autu, zažiješ krátký moment intenzivního stresu, který rychle odezní, jakmile je nebezpečí zažehnáno.
Systém ale funguje velmi odlišně, když tělo zažije trauma.
Pokud trauma není správně zpracováno, postupně dochází k poruchám v regulaci nervového systému.
To znamená, že nervový systém se stává dysregulovaný.
Jde o to, že parasympatický nervový systém, který obvykle pomáhá tělu vrátit se do stavu klidu po stresové události, nemusí být schopen správně fungovat. Člověk může zůstat ve zvýšeném stresovém stavu dlouho po skončení traumatické události.
U některých lidí se nervový systém zasekne v neustálé pohotovosti, což zabraňuje vypnutí stresové reakce a následné uklidnění a obnově normálního stavu.
Úzkost, stres, hněv, neklid, panika a hyperaktivita – to vše může být výsledkem, když zůstaneš v tomto stresovém režimu přežití připraveném reagovat na hrozby a nebezpečí. Tento fyzický stav nadměrného vzrušení je stresující pro každý systém v těle.
Hypervigilance je stav, kde zůstává člověk nadměrně ostražitý a neustále ve stavu pohotovosti, což je pokus o prevenci před dalším nebezpečím. To je vyčerpávající a zvyšuje to úroveň stresu.
Takže se cítíš neustále na hraně, cítíš se nervózní, cítíš se vystresovaný – až se úplně vyčerpáš. Pak máš únavu nadledvin, že? Vypneš se a cítíš se v depresi.
Tělo může „uložit“ trauma ve formě napětí, stresové energie a bolesti v tělesných tkáních a nervovém systému, což může způsobit silnou úzkost, úzkostné poruchy nebo celodenní úzkost, chronické bolesti, ale také deprese a další zdravotní komplikace.
Po traumatické události může nervový systém prostřednictvím komunikace s mozkem zachytit více podnětů než kdy jindy v prostředí člověka a lidé mohou vidět nebezpečí ve všem.
Toto je výše zmíněný stav hypervigilance, při které jsou lidé pozornější ke svému okolí. Může způsobit mnoho fyzických a duševních příznaků, včetně:
- Pocení
- Rychlý srdeční tep
- Mělké, rychlé dýchání a dušnost
- Třes nebo chvění
- Zvýšená úzkost a záchvaty úzkosti
- Panika
- A další…
Uvíznutí v tomto stavu hyperaktivního, dysregulovaného nervového systému vede k velkému zatížení těla i organismu, což přispívá k chronickým onemocněním, jako jsou autoimunitní poruchy, špatná funkce imunitního systému, cukrovka, obezita, svalové napětí, chronická bolest, problémy se spánkem, trávením a propustným střevem a zdravím tvého srdce.
Zamrznutí
Na druhé straně může dojít ke zcela odlišné reakci nervového systému, která má rovněž funkci ochrany, a to je zamrznutí, někdy označováno jako utlumení nebo vypnutí.
Když někdo prožije traumatickou událost, může zamrznout a nebude schopen na nebezpečí reagovat.
To se děje dvěma způsoby.
První při velice silném až extrémním akutním stresu nebo emocích, které nedokážeme v tu chvíli zpracovat, a reakce zamrznutí pak funguje jako obranný mechanismus.
To jsou většinou šokové nebo náhlé situace, které vyvolávají hodně intenzivní emoční a stresovou odezvu, které tělo v tu chvíli nedokáže zpracovat. V tu chvíli dojde k vypnutí a zamrznutí vlivem ochrany před vyčerpáním organismu.
Druhý je pomalý a postupný proces, kde chronický stres, emoce a pocity pomalu a dlouhodobě vyčerpávají náš organismus, tělo i nadledvinky až dojde k vypnutí a zamrznutí vlivem ochrany před vyčerpáním organismu.
Chronický stres způsobuje postupnou ztrátu schopnosti těla se regenerovat a udržet normální fungování.
V důsledku toho se aktivuje mechanismus ochrany, kdy tělo snižuje svou reaktivitu na vnější podněty a může dojít k vyčerpání, kdy se člověk cítí permanentně unavený a bez energie.
Toto „vypnutí nebo zamrznutí“ je obranná reakce, která má zabránit dalšímu poškození organismu v situacích, kdy jsou zdroje pro zvládání stresu už nadměrně vyčerpány.
Tělo a mozek jsou přetíženy a zablokují jakoukoliv akci, aby se snažily chránit sebe sama před dalším zraněním a hlavně před vyčerpáním.
Tato reakce může způsobit, že se člověk cítí odpojený od situace nebo dokonce od vlastních emocí nebo těla, což je stav zvaný disociace.
U těchto lidí je nervový systém zaseknutý ve „vypnuté poloze“, což postupem času vede k depresi, odpojení a tělesné nebo emoční otupělostí, únavě a letargii.
U některých lidí se také mohou střídat tyto maxima a minima.
Jak změnit mozek i tělo zpět a vyléčit trauma
To byly čtyři způsoby, jak trauma ovlivňuje tvůj mozek a nervový systém obecně.
Samozřejmě, těch změn ve tvém těle i mozku je více.
Například podle nedávné studie z roku 2020 se dendrity – části mozkových buněk, které se spojují a komunikují s jinými buňkami – také po traumatických událostech zmenšují.
Ale stejně jako se tvůj mozek změnil v reakci na trauma, může se také léčit. A tomu se říká neuroplasticita.
Tvůj mozek se přizpůsobil reakci na trauma jako funkční způsob, jak se vypořádat se skutečnými nebo domnělými hrozbami a nebezpečími.
Neboj, tvůj mozek tě nechce trápit nebo ničit. Ale má zabudovanou schopnost měnit se v reakci na skutečné nebo vnímané bezpečí.
I když se změny v mozku mohou na první pohled zdát katastrofální a představovat trvalé poškození, pravdou je, že většinou všechny tyto změny lze zvrátit.
Amygdala se může naučit relaxovat. Hipokampus může obnovit správné zpracování emocí a paměti. Nervový systém se může znovu začít správně regulovat a plynule přecházet mezi stresovým a uvolněným (relaxačním) režimem.
S Lenkou jsme společně vytvořili systém s konkrétní strategií, který jsme nejprve začali používat pro osobní potřeby.
Postupně se tento systém stal integrální součástí naší koučovací praxe s klienty a později jsme ho začlenili i do našeho kurzu.
S tímto přístupem máme velmi pozitivní osobní zkušenosti a výsledky, což potvrzují i zpětné vazby od našich klientů.
Navíc je to klíčový prvek naší práce zaměřené na duševní zdraví a konkrétně jde o stres, úzkost a obecně úzkostné poruchy, ale také deprese.
Jak systém funguje?
Tento systém se strategií má několik zásadních funkcí.
První je zaměřená na uvolnění traumatu, potlačené emoce a pocity i stresové energie z těla.
Druhý pomáhá správně regulovat nervový systém, aby vždy když tělo prožije stresovou situaci, se následně vrátilo zpět do stavu uvolnění, klidu, relaxace a regenerace.
Třetí pomáhá měnit mozek, aby amygdala postupně přestala vyhledávat hrozby a nebezpečí v okolním světě, kde žádné nejsou. Vytváří se asociace, kde si mozek i nervový systém spojuje parasympatický uvolněný režim nervového systému, kde by mělo tělo fungovat po většinu času s pocitem bezpečí. To také pomáhá hipokampu obnovit správné zpracování emocí a paměti.
Čtvrtá funkce je o změně perspektivy, vnímání a postoje k situacím, místům, lidem, podnětům, které dříve vytvářely stres, úzkost a negativní emoce. Učíš se vnímat svůj mozek tyto interpretace ze stavu klidu a bezpečí, což mění tvé vědomé i nevědomé reakce a vytváří nové vzorce vnímání okolního světa jako bezpečného místa. To pomáhá rovněž ke správnému fungování prefrontálního kortexu (kůry).
To vše jsou kroky, které pomohou tvému mozku a tělu přepojit a obnovit tvůj vnitřní pocit bezpečí a obnovit správnou rovnováhu – koherenci těla a mysli.
Klíč k dosažení stavu neutrality a následného uzdravení spočívá v pomoci přeprogramovat tělo a mysl.
Článek je čistě teoretický, stejně jako všechny naše ostatní články. Abys pochopil, jak to funguje, potřebuješ teorii, ale bez systému a praxe změn nedosáhneš.
Už bylo dost informací, nyní je čas vše převést do praxe a naučit se to aplikovat v reálném životě.
Proto tě provedeme jednotlivými kroky, kde všechny informace a souvislosti plně pochopíš a jednoduše je přeneseš do praxe.
Pojď s námi do praxe
Připoj do našeho kombinovaného celostního online kurzu, který tě provede krok za krokem celým procesem. Vše s celoživotním přístupem a celoživotními aktualizacemi. Naučíš se vše aplikovat v praxi a přenést do reálného života. Provedeme tě krok po kroku celou strategií.
Nebo můžeš začít naším základním online kurzem zaměřeným na emoční koherenci, regulaci, inteligenci a práci s traumaty, stresem, emocemi a pocity v praxi a naučit se to aplikovat do reálného života. Provedeme tě krok po kroku celou strategií. Opět vše s celoživotním přístupem a celoživotními aktualizacemi.
Nebo můžeš využít mého individuálního koučinku, kde se ti budu věnovat osobně přímo na míru pro tebe a tvé potřeby.
Nově připravujeme i možnost osobního koučinku jeden na jednoho, kde se budu plně věnovat tvé individuální cestě a podporovat tě, abys dosáhl požadovaných změn ve svém životě.
Vše ti vysvětlím a ukážu na konkrétních příkladech z praxe, opravím tě, pokud děláš chyby, a pomohu ti osvojit si potřebné dovednosti, abys mohl sám úspěšně a efektivně aplikovat naučené principy do reálného života.
Vše krok po kroku chronologicky strukturované do strategie přímo pro tebe a tvé potřeby.
Pokud máš zájem tímto způsobem se mnou spolupracovat a chceš vědět včas o této nové možnosti, neváhej se zaregistrovat níže.
Místa budou velmi omezená kvůli časové kapacitě a budeme je nabízet pouze v Jeseníkách nebo Beskydech. Zaregistruj se nyní pomocí formuláře níže, abys si zajistil včas své místo!
Do budoucna také chystáme i skupinový koučink – živé akce (kurzy) na jednotlivé témata, kde se sejdou lidé s podobnými zájmy a cíli.
Tyto živé akce poskytnou příležitost ke sdílení zkušeností, vzájemnému učení a získání nových perspektiv.
Budeš mít možnost spolupracovat na řešení konkrétních výzev a rozvíjet své dovednosti a aplikovat je do praxe reálného života ve skupině, což je ideální prostředí pro tvůj růst a rozvoj.
Opět vše krok po kroku chronologicky strukturované do strategie, která bude odrážet téma skupinového koučinku – živé akce (kurzu).
Pokud tě více oslovuje tato forma spolupráce a chceš vědět včas o živých akcích a tématech, na které je budeme připravovat, zaregistruj se do druhého formuláře níže, abys mohl včas zaregistrovat a rezervovat si své místo na živé akci podle místa konání a tématu, které tě zajímá.
Celostní online program Harmonie života
Získej celostní online program Harmonie života + další online program ZDARMA v ceně a získej kontrolu nad svou myslí i emocemi. Vyřeš všechny příčiny, traumata, potlačené emoce a souvislosti, které ti brání žít život podle svých představ. Vše s celoživotními aktualizacemi a celoživotním přístupem.
Jiří Čapovec
Celostní terapeut, kouč a mentor
Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor, který se zabývá oblastí celostní medicíny a funkční medicíny, kde propojuje důležité aspekty a obory jako je osobní rozvoj, psychosomatika, epigenetika, psychologie a rozvoj lidského vědomí, neurovědy a práce s podvědomím. Kromě působení v oblasti duševního zdraví, se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou. Vede také vlastní případové studie a výzkumy z oblasti duševního zdraví, které sdílí zde na webu.
Famózní článek Jirko. Jako úplný lajk tomu konečně rozumím. Velmi dobře je to jednoduše vysvětleno. Těším se na vaše živé akce. Přeji všechno dobré a jen tak dál.
Ahoj Jaromíre, moc děkuji za tvou zpětnou vazbu a podporu. Také se těším, že se uvidíme na nějaké akci. Přeji hodně štěstí a úspěchů na tvé cestě s pozdravem Jirka 🙂
Děkuji za skvělé čtení. Hodně věcí mi docvaklo, načež jsem pochopila svou situaci.