Život na Zemi považujeme za samozřejmost, aniž bychom si uvědomovali, o jak křehkou záležitost vlastně jde. Stačí jeden náraz jiného kosmického tělesa a můžeme zapomenout na všechno, co známe – včetně lidstva samotného. A přesně toho se vědci obávali, když před nedávnem (z pohledu zemské historie) objevili asteroid Apophis.
Nejnebezpečnější asteroid
Apophis se na obrazovce objevil prvně 19. června roku 2004 a jako první jej zaznamenali v observatoři Kutt Peak v USA, jak zmiňuje web esa.int. Čím víc jej vědci zkoumali, tím větší obavy z něj měli.
Zanedlouho se z něj stal rekordman v míře nebezpečnosti a bezmála mu nestačila ani tak zvaná Turínská stupnice, která určuje míru ohrožení Země jiným vesmírným tělesem. Riziko, že narazí do Země, se pomalu šplhalo až ke třem procentům, což je opravdu velký problém, jak informuje NASA.
Přesné datum za pět let
Abychom měli ještě jasnější představu, kdy nastane ten skutečný konec světa, vypočítali astronomové míru rizika a také datum či lépe řečeno data možného dopadu. Jako první a nejpravděpodobnější stanovili 13. duben roku 2029.
To je vlastně „za chvíli“. Kdyby se podařilo v roce 2029 vesmíru katastrofu odvrátit, byly tady ještě rizikové roky 2036 a 2068. Dnes už naštěstí víme, nebo alespoň věříme vědeckým výpočtům, že i když se v první termín ocitne Apophis opravdu hodně blízko Země, proletí kolem jen ve vzdálenosti dvaatřiceti tisíc kilometrů, srazit by se tato dvě vesmírná tělesa neměla, jak uvádí i vtm.cz. A stejně to s největší pravděpodobností dopadne i v dalších uvažovaných letech. Můžeme si tedy zase plánovat život na delší dobu…
Hodně rychlá planetka
Jak vlastně vypadá planetka, která vyděsila nejen vědce, ale pravděpodobně každého, ke komu se zvěsti o její nebezpečnosti dostaly? Jde o asteroid o rozměrech 450 × 170 metrů, jenž se vesmírem pohybuje neuvěřitelnou rychlostí přes 30 tisíc kilometrů za jedinou sekundu. Je tedy víc než jasné, že by Země z takového střetu nemohla vyjít bez úrazu, vždyť by se jednalo o sílu čtyřsetkrát převyšující katastrofu po dopadu Tunguzského meteoritu. Kdo z nás by měl šanci přežít?
Co by se stalo?
Dopad asteroidu na zemský povrch by samozřejmě v každém případě minimálně narušil všechno, co známe, a to by mohlo jít i o mnohem menší objekt. Jak ale vědci zjistili, nejde vždy jen o jeho velikost, na sílu ničivého efektu má velký vliv také místo jeho dopadu.
První, co nás patrně napadne, je rozdíl mezi obydlenou a neobydlenou lokalitou. To je sice pravda, ale jde jen o krátkodobý, lépe řečeno okamžitý účinek. Pro planetu jako celek je pak nejdůležitější materiál povrchu, který by byl zasažen. V nejhorším případě by se jednalo o draselný živec, který dokáže způsobit největší a nejdelší katastrofu.
Pozor na živec!
Jak se naše planeta již několikrát přesvědčila a s ní například tolik diskutovaní dinosauři, dopad asteroidu vyvrhne do atmosféry tuny a tuny prachových částic, které zabrání slunečním paprskům proniknout na zem, povrch se ochladí a celosvětový problém je tady. Běžný jílovitý prach se ale po letech usadí a všechno se pomalu vrátí do normálu. V případě zmiňovaného živce ale ne, ten se dokáže držet v atmosféře i tisíce let. Navíc se usazuje v mracích, kde se stává základem ledových částeček.
Horko a smrt
I když bychom se mohli domnívat, že zmrzlé krystalky Zemi ochladí, je tomu právě naopak. Led je průhlednější než kapičky vody, netvoří tedy takovou obranu před slunečním zářením. Led v mracích tak paradoxně planetu začne „zahřívat“. Principy přírody jsou neskutečně zajímavé. My ale můžeme být jen rádi, že si s největší pravděpodobností tento jev v následujících desetiletích nebudeme muset ověřovat na vlastní kůži.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Dvacet milionů Sluncí v pohybu: Obří černá díra se bezhlavě řítí vesmírem.
