Kfelíř, Závodná a Matoušek uchvátili přesvědčivými výkony
Koncert otevřelo vrcholné dílo Dvořákovy vokální tvorby Biblické písně op. 99 (výběr). Cyklus obsahuje deset písní věnovaných nižšímu hlasu s doprovodem klavíru. Ke zhudebnění si Antonín Dvořák vybral některé texty z Knihy žalmů v překladu Bible kralické. Dílo Vzniklo v době skladatelova pobytu v New Yorku roku 1894 během tří březnových týdnů, tři měsíce po premiéře Novosvětské symfonie, která představovala jeho dosud největší skladatelský triumf. O to více překvapuje závažný a hluboce duchovní charakter díla, kde je niterně rozmlouváno s Bohem o radosti, důvěře i strastech. Zhudebnění využívá rozmanitých hudebních prostředků, které dávají vyniknout hlubokému sdělení slova. Celým dílem prostupuje upřímný cit, prostota a pokora.
Daniel Kfelíř spolu s klavíristou Maximem Averkievem provedli šest písní tohoto cyklu: Bože! Bože! Píseň novou; Slyš, ó Bože, volání mé; Při řekách babylónských; Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou; Pozdvihuji očí svých k horám a Zpívejte Hospodinu píseň novou. Hlavní účinkující představil svůj bohatý a sytý hlas, jehož technické možnosti mu dovolovaly volně se pohybovat v tónových výšinách i hloubkách a s lehkostí dosahovat rozmanitých dynamických momentů. Spojení citlivě provedeného klavírního doprovodu M. Averkieva a interpretačního umění obou umělců vedlo k úspěšnému předání poselství jednotlivých písní.
Romantickou atmosféru na pódiu vytvořila sopranistka Martina Závodná, která provedla výběr z cyklu Milostné písně, op. 83 – Nad krajem vévodí lehký spánek, Zde v lese u potoka a V té sladké moci očí tvých. Antonín Dvořák se zde navrací k melodiím svého prvního písňového cyklu Cypřiše, vzniklé na popud citového vzplanutí k jeho žačce a herečce Josefině Čermákové. Z tohoto cyklu přešlo do Milostných písní šest částí, ve kterých zdokonalil deklamaci slova, provedl menší změny po rytmické stránce a pročistil klavírní doprovod. Sopranistce se v interpretaci podařilo postihnout sladkobolný charakter písní a její hlas příjemně kontrastoval s barytonovým z předchozího výstupu. K mimořádnému výkonu přispěla také skvěle zvládnutá technická stránka. Ač byla pozornost věnována převážně sopranistce, nelze opomenout vynikající výkon klavíristy, který se přizpůsobil potřebám sopranistky a podpořil sdělení jejího hlasu.
Dvořákovu písňovou tvorbu vystřídaly árie ze slavných oper Bedřicha Smetany. Jako první zazněla v podání D. Kfelíře árie Voka Jen jediná mě ženy krásná tvář, vycházející z pocitů samotného skladatele. Zpěvák se zde představil v roli milovníka, srdceryvně vzpomínajícího na svou jedinou lásku. Opera Čertova stěna, ze které árie pochází, představuje závěrečné dílo Smetanovy operní tvorby. Libreto Elišky Krásnohorské vypráví o pověsti snoubící realitu se světem nadpřirozených jevů. Od původní vize vytvořit komickou operu se postupně upustilo a dnes je opera známá spíše pro svou romantickou náladu obohacenou o komické prvky.
Jako příjemný kontrast působila další Smetanova árie z opery Hubička. Roli Vendulky s citem převzala M. Závodná a publiku zazpívala árii, v jejímž kontextu zazněly dvě ukolébavky, Hajej můj andílku a Letěla bělounká holubička. Hubička vzniká po skladatelově ohluchnutí v roce 1876 a dodnes patří k vyhledávané operním dílům.
První polovinu koncertu zakončil slavný duet druhého dějství opery Prodaná nevěsta, ve kterém Kecal přemlouvá Jeníka, aby se zřekl Mařenky a vzal si jinou dívku. K provedení duetu byl přizván tenorista Daniel Matoušek a spolu s D. Kfelířem předvedli své umění v plné kráse. Humorný charakter duetu i herecký výkon obou interpretů posluchače pobavil a vysloužil si nadšený potlesk.
Druhá část programu byla zahájena v duchu Mozartových árií. Opera Figarova svatba (Le Nozze di Figaro) se velkého uznání dočkala až v Praze roku 1786. Z té doby je znám skladatelův slavný výrok: „Mí Pražané mi rozumějí!“. Během pražského pobytu Mozart získal zakázku na další operu a o rok později se v Praze konala premiéra Dona Giovanniho.
Z Figarovy svatby zazněla světoznámá árie Figara Non più andrai (Tak mu dnes přestal čas snů) v podaní D. Kfelíře. Figaro v ní posměšně oznamuje pážeti Cherubínovi konec radovánek a líčí mu strasti vojenského života, který ho čeká. Struktura árie nese rondovou formu, dominuje zde melodika písňového typu. Vrchol opery představuje árie Zuzanky Deh vieni, non tardar (Proč váháš, má lásko), kterou bylo možno slyšet v provedení sopranistky M. Závodné.
Klasicistní Mozartovu hudbu zakončil zamilovaný duet Dona Giovanniho a Zerliny Là ci darem la mano (Tam ruku dám ti, drahá) z opery Don Giovanni (aneb Potrestaný prostopášník), k jehož interpretaci se sešli a s potřebným výrazem provedli D. Kfelíř s M. Závodná.
Francouzský skladatel Georges Bizet se proslavil zejména operou Carmen, dodnes lákající svým příběhem o temperamentní hrdince i hudbou plnou poutavých melodií a bohatého rytmu. Árii Votre toast, je peux vous le rendre (Mohu vám oplatit váš přípitek) adresuje toreador Escamillo v krčmě Lillase Pastii zejména hlavní hrdince, aby jí tak projevil svou náklonnost. Daniel Kfelíř ji zazpíval s patřičným temperamentem, nepostradatelným pro toto dílo.
Na programu nechyběla ani tvorba slavného operního skladatele Giacoma Pucciniho, jehož dílo pokračuje v tradici italského operního verdiovského stylu. Árií Rodolfa Che gelida manina (Je studená ta ručka) z opery La Bohème se sólově uvedl druhý host, tenorista Daniel Matoušek a skvostně ji realizoval. Bohatý tenorový hlas vytvořil jakýsi most mezi hlasy barytonu a sopránu a přidal tak večeru širší a ucelenější rozměr. Děj Bohémy vypráví o životě chudých pařížských studentů a umělců poloviny 19. století. Pozornost soustředí zejména na milostný vztah mezi Rodolfem a Mimì.
U Bohémy se zůstalo i v dalším hudebním čísle, kde oba mužské hlasy zazářily v duetu Rodolfa a Marcella O Mimì, tu più non torni, v němž muži vzpomínají na ztracenou lásku.
Árie Lauretty O mio babbino caro (Drahý tatíčku, slyš) z opery Gianni Schicchi patří bezpochyby mezi nejslavnější operní árie. Publikum si tento operní klenot mohlo užít ve vynikajícím podání M. Závodné a M. Averkieva.
Pucciniho tvorbu vystřídala árie Avant de quitter ces lieux (Dříve než opustím tato místa) z opery Charlese Gounoda Faust podle předlohy J. W. Goetheho. Árie je modlitbou Valentina za ochranu jeho sestry Markétky, kterou opouští, protože musí do války. Vydařené provedení zajistila interpretace hlavního účinkujícího.
Pódium se náhle proměnilo z operního jeviště ve scénu z muzikálu West side story. Objevil se Daniel Matoušek v roli Tonyho, který se právě dozvěděl jméno milované dívky – Maria. Její jméno se stává tím nejkrásnějším, co kdy slyšel, a písní se vyznává ze svých pocitů k ní. Tenorista předvedl vynikající výkon, který posluchače na krátký, ale intenzivní okamžik přenesl do příběhu novodobého Romea a Julie odehrávající se v ulicích západní části New Yorku. Nejslavnější dílo Leonarda Bernsteina, výjimečné pro svou moderní kompozici, uskutečnilo svou premiéru roku 1957 na prknech Winter Garden Theatre na Broadwayi a dodnes se těší popularitě po celém světě.
Francouzskou píseň Comme d’habitude (autoři Claude François a Jacques Revaux) opatřil Paul Anka novým textem a zrodila se My Way. Do dnešní doby vznikla plejáda interpretací, mezi nimiž patří ta od Franka Sinatry k nejpopulárnějším. Během koncertu si bylo možno poslechnout i přesvědčivou verzi D. Kfelíře, která vytvářela dojem osobní zpovědi zpěváka. Působivá výstavba skladby založená na gradaci a interpretační umění klavíristy a zpěváka zajistilo šťastný výsledek.
Poslední bod programu patřil tvorbě amerického skladatele George Gershwina, jež se proslavil nejen tvorbou písní. Ve svých hudebních kompozicích často propojoval blues, jazz a populární hudbu. Z opery Porgy a Bess si bylo možno poslechnout duet obou hlavních představitelů Bess, You Is My Woman Now.
Publikum se s umělci loučilo těžko a dlouhým potleskem si vyžádalo přídavek. Hlavní účinkující tedy přizval tentokrát D. Matouška, aby společně zopakovali slavný duet Jeníka a Kecala ze Smetanovy Prodané nevěsty. I napodruhé sklidili velký úspěch a umožnili se s publikem rozloučit ve veselé náladě.
Účinkující a pořadatelé koncertu dokázali posluchačům vykouzlit nezapomenutelný kulturní zážitek plný krásné hudby. Během večera se sálem prolínalo široké spektrum nálad, od něžných tónů po dramatické melodie plné strhujících rytmů. Dokonalé virtuózní výkony a schopnost vtisknout slavným dílům potřebný výraz probudily v publiku intenzivní emoce extatické radosti i hlubokého dojetí.
Vydařený tištěný program, do něhož významnou měrou přispěla Lenka Bočanová, posloužil nejen jako užitečný průvodce koncertem, díky němuž se mohli posluchači hlouběji ponořit do světa hudby, ale také jako cenný zdroj informací pro toto ohlédnutí.
Daniel Kfelíř a hosté
24. dubna 2024, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program:
Antonín Dvořák: Biblické písně, op. 99 (výběr): Bože! Bože! Píseň novou; Slyš, ó Bože, volání mé; Při řekách babylónských; Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou; Pozdvihuji očí svých k horám; Zpívejte Hospodinu píseň novou
Antonín Dvořák: Písně milostné, op. 83 (výběr): Nad krajem vévodí lehký spánek; Zde v lese u potoka; V té sladké moci očí tvých
Bedřich Smetana: Čertova stěna – árie Voka „Jen jediná mě ženy krásná tvář”
Bedřich Smetana: Hubička – árie Vendulky „Hajej můj andílku – Letěla bělounká holubička”
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – duet Kecala a Jeníka „Znám jednu dívku, ta má dukáty”
Wolfgang Amadeus Mozart: Le Nozze di Figaro – árie Figara „Non più andrai”
Wolfgang Amadeus Mozart: Le Nozze di Figaro – árie Zuzanky „Deh vieni, non tardar”
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – duet Dona Giovanniho a Zerliny „Là ci darem la mano”
Georges Bizet: Carmen – árie Escamillia „Votre toast, je peux vous le rendre”
Giacomo Puccini: La Bohème – árie Rodolfa „Che gelida manina”
Giacomo Puccini: La Bohème – duet Rodolfa a Marcella „O Mimì, tu più non torni”
Giacomo Puccini: Gianni Schicchi – árie Lauretty „O mio babbino caro”
Charles Gounod: Faust – árie Valentýna „Avant de quitter ces lieux”
Leonard Bernstein: West Side Story „Maria”
Paul Anka: My Way
George Gershwin: Porgy a Bess – duet „Bess You Is My Woman Now”
Účinkující:
Daniel Kfelíř – baryton
Martina Závodná – soprán
Daniel Matoušek – tenor
Maxim Averkiev – klavír
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
