Co se dozvíte v článku
Co je sporýš?
Jako sporýš (latinsky Verbena) se označuje rostlinný rod z čeledi sporýšovité (Verbenaceae), jenž zahrnuje řadu jednoletých či vytrvalých bylin a polokeřů, které rostou především na území Ameriky. Vyznačují se svými vzpřímenými a vystoupavými nebo poléhavými lodyhami, jejichž povrch bývá lysý, ale v některých případech může být také pokrytý drobnými chloupky.
Listy sporýšů jsou typicky jednoduché, vstřícné a křižmostojné, někdy ovšem i přeslenité (v závislosti na konkrétním zástupci). Jejich okraje bývají zubaté nebo laločnaté, výjimečně pak celokrajné. Oboupohlavné květy mohou být přisedlé či krátce stopkaté a jsou běžně uspořádané do vrcholových mnohokvětých klasů, lat nebo chocholíků.
Kalich je v případě sporýše trubkovitý a zakončený laloky, zatímco koruna mívá nálevkovitý až řepicovitý tvar, zahrnuje také přímou či lehce prohnutou korunní trubku a její zbarvení se pohybuje v odstínech bílé, růžové, purpurové nebo modré. Plody se ukrývají v kalichu, a jakmile dozrají, rozpadnou se na čtyři samostatné jednosemenné tvrdky. [1, 2, 3, 4]
Kde narazíte na sporýše?
Rod Verbena je v současné době rozšířený především na území Severní a Jižní Ameriky. Největší množství zástupců se vyskytuje v Mexiku, ale s řadou zajímavých druhů se můžete setkat také v Brazílii, ve Spojených státech amerických nebo v Argentině. Některé pak zasahují i do Kanady, zatímco jiné se objevují v oblasti Střední Ameriky nebo třeba na Galapágách.
Ve Starém světě se podle botaniků vyskytují pouze 3 původní druhy sporýšů. V Evropě narazíte konkrétně na sporýš lékařský, jenž roste také v Asii, Africe nebo Austrálii, ale setkat se zde můžete i s rostlinou známou jako Verbena supina. Další zástupci rodu Verbena, jako je sporýš argentinský, se pak na evropském území pěstují a v teplejších oblastech zdomácněly. V Africe se navíc vyskytuje ještě endemický druh jménem Verbena dalloniana. [5, 6, 7, 8, 9]
Jaké má sporýš druhy?
Hned zkraje je nutné poznamenat, že údaje o počtu zástupců rodu Verbena se v jednotlivých publikacích výrazně liší. Můžete se tedy setkat s řadou různých informací, které jsou značně rozporuplné. Udává se, že v závislosti na konkrétním pojetí existuje zhruba 50–150 různých sporýšů, přičemž dochází také k samovolnému křížení, takže vznikají různé přírodní i kulturní hybridy.
Rod Verbena se dnes z botanického hlediska řadí k tribu Verbeneae, jenž zahrnuje také rody Glandularia, Junellia, Mulguraea a Hierobotana. Původně se jednalo o jednu velkou taxonomickou skupinu, a to konkrétně rod Verbena (případně Glandularia). Z té byly ovšem později na základě fylogenetických studií vyčleněny menší taxonomické celky.
Problematický je v tomto ohledu nicméně rod Glandularia, jehož zástupci rostou na území Severní a Jižní Ameriky. Zatímco podle některých výzkumů totiž představuje monofyletickou sesterskou větev rodu Verbena, jiné studie naznačují, že se jedná o rod parafyletický. Právě z toho důvodu někteří botanikové oba dané rody slučují, ale jiní je považují za samostatné.
Známé druhy sporýše:
- sporýš lékařský (Verbena officinalis),
- sporýš argentinský neboli sporýš klasnatý (Verbena bonariensis),
- sporýš modrý neboli sporýš šípovitý (Verbena hastata),
- sporýš tuhý (Verbena rigida),
- sporýš peruánský (Verbena peruviana),
- sporýš kopřivolistý (Verbena urticifolia),
- sporýš malokvětý (Verbena incompta),
- sporýš zahradní (Verbena x hybrida). [10, 11, 12, 13, 14, 15]
Sporýš lékařský
Asi nejznámějším zástupcem rodu Verbena, s nímž se můžete setkat také na našem území, je sporýš lékařský (latinsky Verbena officinalis). Jde o trvalku nebo případně jednoletou či dvouletou bylinu, která si našla využití především v lidovém léčitelství. Dříve byla navíc považována také za magickou rostlinu, a proto se stala součástí různých rituálů a posvátných obřadů.
Kromě svého oficiálního pojmenování má rostlina sporýš lékařský i řadu lidových názvů, jako je například čaganka, vrbenka, vrbica, železník, holubí bylina, slza Junonina, žíla Venušina nebo vraní chléb. Sporýš lékařský slovensky se pak označuje jako železník lekársky nebo lidově verbena, zatímco v angličtině se můžete setkat se jmény common vervain, common verbena, holy herb či simpler´s joy. [16, 17, 18, 19]
Jak vypadá sporýš lékařský?
Jde zhruba o 20–70 cm vysokou bylinu, která vyrůstá z uzlovitého kořene. Má přímou, čtyřhrannou, tuhou lodyhu, jež v dolní části dřevnatí, zatímco nahoře se větví. Po stranách pak bývá žlázkovitá a objevují se na ní krátké chloupky. Zároveň je porostlá jednoduchými listy, které jsou křižmostojné, přisedlé či krátce řapíkaté a poměrně tuhé. Mají šedozelenou barvu a bývají oboustranně chlupaté.
Podoba listů sporýše lékařského se liší v závislosti na tom, v jaké části lodyhy vyrůstají. Ty spodní jsou menší, vstřícné a na okraji vroubkované až laločnaté. Prostřední listy pak bývají větší a trojdílné, přičemž mají velký laločnatý úkrojek uprostřed, zatímco ty postranní jsou podlouhle čárkovité. V horní části se naopak jedná o listy přisedlé, podlouhle kopinaté a vroubkované či celokrajné.
Na vrcholcích lodyh nebo jednotlivých větví (případně také v úžlabí listů) se pak v průběhu července a srpna objevují hroznovitá květenství různé délky. Ta se skládají z pravidelných, oboupohlavných květů, jejichž kalich je trubkovitý, vytrvalý a pěticípý, zatímco koruna bývá řepicovitá a slabě dvoupyská. Samotnou trubku pak tvoří pět laloků růžové, fialové či bílé barvy.
Opylení sporýše lékařského zajišťují především motýli nebo jiné druhy hmyzu s dlouhým sosákem, ale v některých případech dochází také k samoopylení. Plody této rostliny se skrývají ve vytrvalém kalichu, dokud zcela nedozrají. Poté se rozpadají na čtyři podlouhle vejčité tvrdky světle hnědé barvy, které jsou v dolní části bradavičnaté a v té horní síťované. [20, 21, 22, 23]
Kde roste sporýš lékařský?
Původní domovinou této rostliny bylo území kolem Středozemního moře táhnoucí se směrem na východ až k Himálaji, přičemž na jihu sporýš lékařský zasahoval po Kapverdy, Mauritánii a Etiopii. Postupem času se však rozšířil prakticky po celé Evropě či Asii, odkud byl postupně zavlečen i na další místa, jako je Afrika, Severní Amerika nebo Austrálie.
V české květeně jde o nepůvodní druh, který je považován za archeofyt, což znamená, že se do našich končin dostal někdy v době od počátku neolitu do konce středověku. Zmínky o jeho přítomnosti na území našeho státu totiž pochází již z období před koncem 15. století. Mohl se k nám dostat neúmyslně s užitkovými rostlinami jako plevel, ale i záměrně kvůli svým léčivým účinkům.
Jedná se o hemikryptofyt vyskytující se převážně na vlhkých půdách, které jsou bohaté na živiny, mírně zásadité nebo mírně kyselé a písčitohlinité nebo případně pouze hlinité. Nejčastěji ho tedy najdete na pastvinách a na mezích, podél cest, v příkopech, na březích řek a potoků, na úhorech, ale i v zahradách kolem rodinných domů a na jiných ruderálních stanovištích.
Jelikož bylina sporýš lékařský z české přírody postupně mizí, roku 2012 byla na Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky zařazena mezi ohrožené druhy (C3). Důvodem je menší množství vhodných stanovišť, kde by se rostlině dobře dařilo. Těch se momentálně nedostává, protože došlo ke změně obhospodařování krajiny a lidé využívají vhodnou půdu k hospodářským účelům. [24, 25, 26, 27]
Obsažené látky
V současné době se sporýš lékařský nejčastěji používá jako součást různých čajových směsí, které mají pozitivní vliv na lidský organismus. Sbírá se přitom nadzemní část rostliny (obvykle na počátku kvetení), která obsahuje řadu účinných látek, kam patří hořčiny, třísloviny, silice, saponiny, glykosidy a také různé alkaloidy (verbelin, verbenalin) nebo enzymy (invertin, emulsin). [28, 29, 30, 31]
Jaké má sporýš lékařský účinky na zdraví?
Již během starověku se sporýš lékařský zařadil mezi byliny používané v tradiční lidové medicíně, kde pomáhal léčit řadu různých neduhů, jako je například nachlazení, bolest v krku, chronická bronchitida nebo kašel. Kromě toho se však doporučoval i v případě žaludečních a střevních potíží, sloužil k detoxikaci organismu a lidé jej užívali pro posílení nervů.
V dnešní době sice už sporýš není tak oblíbený jako dříve, ale přesto jde o hojně vyhledávanou léčivou bylinu. Důvodem jsou především její potenciální protizánětlivé, antibakteriální, analgetické, sedativní, močopudné a spazmolytické účinky, které ovšem nebyly prozatím dostatečně prokázány. Právě z toho důvodu je nutné provést v budoucnu další testování.
Pokud jde o léčivé účinky sporýše lékařského, extrakt z této rostliny na člověka působí relaxačně, pomáhá snižovat hladinu stresu či úzkosti a může mít dokonce pozitivní vliv i na pacienty trpící různými neurologickými chorobami, jako je epilepsie. Zároveň se aplikuje v případě tenzních bolestí hlavy a bojuje proti podráždění, nespavosti i různým nepříjemným pocitům.
Co se týče antimikrobiálních vlastností sporýše lékařského, údajně dokáže potlačit působení některých patogenů, jako je Staphylococcus aureus, Citrobacter freundii, Escherichia coli nebo Salmonella typhi. To je ale nutné ověřit prostřednictvím testování na lidech. To samé platí i pro další tvrzení, podle nichž sporýš podporuje zdraví dásní a srdce nebo funguje jako lék proti průjmu.
Další studie pak naznačují, že extrakt ze sporýše lékařského pozitivně působí na nervové buňky. Toho by se dalo využít například u pacientů po mrtvici, jelikož účinné látky přítomné v dané bylině stimulují vznik nových cév v mozku, které jej zásobují kyslíkem, a zlepšují mitochondriální funkce. Také ovšem brání zániku mozkových buněk a neuronů v případě Alzheimerovy choroby.
Aby toho nebylo málo, lidé používají sporýš lékařský také zevně, a to například v podobě kašovitých obkladů, parních lázní nebo kloktadel. Aplikuje se například na špatně se hojící rány, popáleniny nebo hemoroidy, ale údajně může být prospěšný i jako lék na revmatismus nebo ječné a vlčí zrno. Tyto účinky ovšem nejsou vědecky podložené. [32, 33, 34, 35, 36]
Užíváte sporýš lékařský?
Má sporýš lékařský nežádoucí účinky?
Ačkoliv lidé používají sporýš v tradiční medicíně již velmi dlouho, ve skutečnosti neexistuje dostatek spolehlivých informací, které by jeho pozitivní působení na naše zdraví potvrdily. Jeho konzumace v malých dávkách je údajně bezpečná (je přítomný například v medikamentech, jako je Sinupret), ale přesto se doporučuje konzultovat užívání dané byliny s lékařem.
Aplikace na pokožku může být v některých případech spojená s rozvojem alergické reakce, a proto je nutné dávat si na působení dané byliny dobrý pozor. Obecně by se pak neměl užívat sporýš lékařský v těhotenství, jelikož může způsobit vznik kontrakcí (to znamená, že v některých případech vyvolává sporýš lékařský porod a je důvodem potratů).
Ačkoliv se pak daná rostlina někdy používá jako galaktogogum, tedy jako látka zvyšující produkci mateřského mléka u kojících žen, není to možné vědecky potvrdit. Látky obsažené v dané rostlině se navíc mohou skrze mateřské mléko dostat k dítěti, což se nepovažuje za bezpečné. Proto by se užívání sporýše lékařského měly kojící ženy raději vyhýbat. [37, 38, 39, 40]
Jaké má sporýš lékařský použití?
V minulosti lidé považovali sporýš lékařský za magickou bylinu, která měla člověka ochránit před střelami. Právě z toho důvodu se můžete setkat s pojmenováním železník a s dalšími názvy, které v různých formách obsahují slovo železo. Také se věřilo, že má tato bylina afrodiziakální účinky, takže se přidávala do různých nápojů lásky.
Staří Řekové si sporýš lékařský spojovali s bohyní lásky a kněží jej nosili připnutý na svém rouchu, zatímco v Římě byla daná bylina součástí řady různých rituálů a obřadů. Egypťané zase věřili, že tato rostlina vznikla ze slz bohyně Isis, zatímco podle křesťanské tradice šlo údajně o druh použitý k ošetření Ježíšových ran po sejmutí z kříže.
Pokud jde o využití v tradiční lidové medicíně, lidé si doma již odnepaměti připravují čaj ze sporýše lékařského (nálev), ale dá se samozřejmě zužitkovat i jinými způsoby. Své využití si našel i ve farmaceutickém průmyslu, kde se stal součástí různých léků a doplňků stravy. Běžně se tedy s danou bylinou můžete setkat v následujících podobách:
- sporýš lékařský čaj,
- sporýš lékařský tinktura,
- sporýš lékařský lázeň na oči,
- sporýš lékařský v tabletách,
- sporýš lékařský ve formě obkladů,
- sporýš lékařský jako kloktadlo.
Kromě toho pak lidé někdy pojídají čerstvé výhonky sporýše lékařského ve formě salátu, ale jejich chuť je poměrně trpká a nahořklá. Květy se pak dají využít jako ozdoba koktejlů a některých alkoholických nápojů. Výtažky ze sporýše ovšem najdete i v některých kosmetických produktech, jako jsou například vlasová tonika. [41, 42, 43, 44, 45]
Pěstování sporýše lékařského
V současné době je sporýš lékařský na českém území považován za ohrožený druh, a proto byste jej neměli ve volné přírodě sbírat. Chcete-li jeho nať využít například pro přípravu čajové směsi, můžete si danou bylinu ale sami vypěstovat. Preferuje slunná nebo polostinná stanoviště a humózní, dobře propustnou půdu, která bude dostatečně zásobená potřebnými živinami. [46, 47, 48, 49]
Zdroje: botany.cz, bylinkovo.cz, biolib.cz, pladias.cz, bylinkyprovsechny.cz, encyklopedie.biooo.cz, kvetenacr.cz, powo.science.kew.org, gardenia.net, gardenersworld.com, webmd.com, healthline.com, pfaf.org, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, jstor.org, britannica.com