Orel bělohlavý se vybarvuje téměř pět let a dožívá se vysokého věku. Je výborný lovec i zloděj, občas krade potravu jiným dravcům
Orli bělohlaví jsou národním symbolem Spojených států od roku 1782. Jejich typický vzhled s bílou hlavou a žlutým zobákem je činí snadno rozpoznatelnými od ostatních druhů. Kromě jejich přirozeného prostředí, si je můžete prohlédnout i v zoologických zahradách.
Orli bělohlaví (Haliaeetus leucocephalus) se vyskytují po celé Severní Americe. Jejich populace jsou soustředěny zejména na Floridě, Aljašce a severozápadě Pacifiku. Ale spatřeni mohou být třeba i v Belize, na Bermudách, v Portoriku a na Panenských ostrovech nebo Irsku, Švédsku, Sibiři, v Grónsku a v severovýchodní Asii. Preferují oblasti v blízkosti velkých vodních ploch, jako jsou mořská pobřeží, jezera a řeky.
Výběr stanovišť závisí i na dostupnosti kořisti a vysokých stromů. Vyhýbají se rekreačním oblastem, a dokonce se zřeknou krmení, pokud je jejich oblast narušena člověkem. Zejména populace v severních oblastech každoročně migruje do jižních oblastí s mírnějším klimatem.
Procházejí čtyřmi různými fázemi dospívání. V prvním roce života jsou tělo, oči a zobák tmavě hnědé. Ve druhém roce oči zesvětlí a tělo je skvrnitě bílé. Ve třetím roce začíná žloutnout zobák a oči a v dalším roce tělo převážně ztmavne a hlava a ocas zbělají. A Konečně v pátém roce dosáhnou dospělého zbarvení. Nedospělí orli bělohlaví bývají pro své tmavé zbarvení často zaměňováni s orly skalními.
Jejich charakteristický vzhled zaručují žluté oči a zobák, bílá hlava s ocasem a tmavě hnědé tělo, které je mimořádně velké a mohutné tělo. Křídla mají zpravidla rozpětí 178 až 229 cm, tělo měří 79 až 94 cm a váží asi 4,3 kg. Jen jejich opeření váží asi 700 gramů, což je dvakrát více než jejich kostra. Výměna jejich letového peří může trvat 2 až 3 roky.
Jsou často samotáři, i když se v hnízdní sezóně spojují do párů. Mohou se však vyskytovat v oblastech s dostatkem kořisti a hnízdit společně ve velkých skupinách čítajících až 400 jedinců.
Samci a samice staví hnízda společně, a to přibližně 1 až 3 měsíce před snesením vajec. Hnízda se skládají z klacků a mohou být mohutná, protože ptáci často používají hnízda opakovaně několik let po sobě a každý rok je neustále doplňují. Největší zaznamenané hnízdo orla bělohlavého bylo nalezeno na Floridě, bylo používáno 30 let a vážilo 2 tuny. Hnízda však obvykle tak dlouho nevydrží a používají se v průměru 5 let a na Aljašce třeba okolo 13 let.
Hnízdí v korunách vysokých jehličnanů obklopených menšími stromy. Ale například na jihu Floridy využívají mangrovové porosty. Bylo dokonce zaznamenáno i hnízdění na zemi, skalách, věžích mobilních operátorů, elektrických sloupech a v umělých hnízdních věžích. Termíny hnízdění se regionálně liší, někde začínají v září, jinde třeba v únoru.
Nejstarší známý orel bělohlavý ve volné přírodě byl nalezen na Aljašce a dožil se 28 let, v severní Kalifornii se nejstarší známý orel dožil 22 let. Jejich úhyn je často způsoben antropogenními faktory, jako jsou úrazy elektrickým proudem, srážky s vozidly, chycení do pastí apod. a mezi přirozené příčiny patří hlad, podvýživa, nemoci a úrazy způsobené prudkým počasím.
Jako oportunističtí lovci mají poměrně široký jídelníček, ale obecně dávají přednost rybám. Loví například pstruha duhového, úhoře amerického, tresku tmavou okounka pstruhového nebo lososa ketu. Další významnou složkou jejich potravy jsou vodní ptáci, jejich mláďata a vejce. Může sem patřit například volavka velká, husa sněžní, labuť malá, burňák lední, alkounci, lyska americká a potáplice lední.
V zimě se jejich potrava často mění na mršiny a drobné savce, jako jsou svišti, potkani a mláďata vyder mořských. Kromě běžného způsobu získávání potravy, se uchylují také k pirátským způsobům. Kradou potravu soukmenovcům a jiným druhů dravců, např. orlovcům. Mohou jim potravu vytrhnout při letu, skoku nebo chůzi.