Člověk si musí umět odpočinout, a to občas i od své milované rodiny. Já si tenhle zážitek dopřála spolu s kamarádkou Irenou. Najít v našich diářích čtyři volné dny pro dámskou jízdu bylo náročné, ale povedlo se. I když až v prosinci.
Jiná liga
Na Tureckou riviéru jsme se vypravily během adventu, šlo o dokonalý únik z předvánočního běsnění. S koupačkou v moři jsme vzhledem k roční době nepočítaly, teploty v místě se každopádně pohybovaly kolem krásných 20 °C. Protože jsme letěly mimo sezonu, musely jsme přestupovat v Istanbulu. Od jara ale létá z Prahy do Antalye přímý spoj.
Na letišti nás čekal luxusní minibus, který nás po necelé hodině jízdy dovezl do loni otevřeného rezortu Bijal. Jestli si pod názvem rezort na Turecké riviéře vybavíte panelákové sídliště s centrálním bazénem plným vřískajících dětí, tak vězte, že Bijal je absolutně jiná liga.
Kam na výlet
Spolu s klíči k jedné z devatenácti vil nám byl přidělený i osobní komorník. Potřebujete led na šampaňské? Zavolat taxi? Objednat se na masáž? Stačí říct butlerovi a vaše přání se stane realitou.
Přestože jsme šťastně a vesele mohly celé čtyři dny prožít jen v resortu, vydaly jsme se i mimo něj. Vždyť jen necelou půlhodinku chůze od nás se nacházelo antické město Side. To je plné památek na dobu, kdy zde žili Řekové a následně Římané. Nejznámější z nich je zdejší amfiteátr pro zhruba 16 000 diváků, který připomíná římské Koloseum a v pozdních časech Římské říše se využíval hlavně pro zápasy gladiátorů a divokých zvířat.
Ve starém městě mě na několika místech zaujalo, že se chodník pod našima nohama změnil ve skleněnou desku, pod kterou byly krásně vidět archeologické vykopávky – zkrátka historie tady dýchá na každém kroku.
Druhý den jsme se vydaly do Manavgatu, dalšího města v okolí. Sem nás lákal slavný vodopád, ale ve finále pro nás byla největším zážitkem návštěva mešity. Zařídil ji pro nás mladík Eldar, kterého jsme se původně jen zeptaly na cestu, on se ovšem ochotně ujal role našeho průvodce městem. Ta mešita byla zavřená, ale Eldar najednou přivedl odněkud imáma, který nám mešitu odemkl a pustil nás dovnitř. Moc jsme si toho vážily, zvlášť když duchovnímu nevadilo, že jsme si – nemaje šátku – vlasy zakryly jen bundami.
Turecká riviéra se nám zkrátka ukázala v tom nejlepším světle, nic nemělo chybu. Určitě se sem vrátím – abych tu atmosféru zažila znovu. A abych se přece jen vykoupala ve zdejším tyrkysovém moři.
Zdroj: časopis Glanc
