Pan Herec
Velký herec, bavič, dabér, ale i moderátor a zpěvák Miroslav Donutil svůj příchod na tento svět oznámil svým novorozeneckým pláčem v Třebíči dne 7. února 1951. Vzpomíná, že když mu byl rok, rodiče se přestěhovali do Tišnova, pak dalších měst, až se nakonec usadili v Brně. S humorem mu vlastním říká, že stal hercem proto, že neudělal reparát z francouzštiny v posledním ročníku gymnázia. „Měli jsme čtyři jazyky. Angličtinu, francouzštinu, ruštinu a latinu. To se nedalo zvládnout! A taky jsem to nezvládnul.“
Pan Miroslav v Třebíči
Pravda je, že jeho maminka, žena v domácnosti, byla od mladí nadšená herečka v ochotnickém divadle. Tatínek byl soudce, a kolem divadla se dle hercových slov jen tak „ochomýtal“ kvůli ní, aby jí byl nablízku. Byl ale skvělý vypravěč, stejně jako jeho otec, tedy hercův dědeček. A pan Miroslav hrál už na střední v amatérském divadelním souboru…
Pan Miroslav vyrůstal v harmonické rodině
Ještě jedna fotka z dětství
Volba studovat herectví na JAMU tak zcela jistě nebyla náhodná, a nebyla jen kvůli nevalnému prospěchu. Na studentská léta vzpomíná jako na úžasné období, jako „… jeden velký čtyřletý flám“ se skvělými spolužáky, též známými herci, s nimiž se dodnes kamarádí. Už během studií spolupracoval s divadlem Husa na provázku, kam po ukončení v roce 1973 nastoupil a začal vyzrávat v hereckou hvězdu.
V divadle Husa na provázku začal vyzrávat Donutilův talent
Šťastné náhody
Jednou, přesněji na sklonu června roku 1977, tehdy už jako slavná brněnská hvězda, která si užívala přízně fanynek, zavítal pan Miroslav s partou kamarádů na večírek, kde zpíval a hrál na kytaru, ač měl na ten večer jiné plány. Tam byla i osmnáctiletá Zuzana se svým klukem, se kterým se znala jen pár týdnů. Stačil jediný pohled, kdy se její oči střetly s očima Miroslava, a pak nějakých čtyřicet vteřin, které herec využil, aby ji pozval na rande, když si její kluk odskočil po bundu. A fanynky už neměly šanci jeho srdce dobýt. Ona mezi nimi nebyla, protože vůbec netušila, „kdo“ ji na tu schůzku zve.
Pan Miroslav zpíval a hrál na kytaru na večírku, kam vůbec neměl v plánu jít
Následující den dorazila k hotelu Slávie, kde se měli sejít. Ten milý sympatický kluk tam nebyl. Jak vzpomíná, řekla si, že když už se „vypravila“, zavolá kamarádce, zda by s ní někam nezašla. Ta „naštěstí“ neměla čas. Když se z telefonní budky Zuzana vracela kolem Slavie na zastávku, on tam stál…
Na prvním rande si vyrazili na procházku na Špilberk a dlouho si povídali
Prstýnky si vyměnili a řekli ano už v prosinci a dodnes jsou spolu. První syn Tomáš přišel na svět o dva roky později, druhý Martin, který se potatil, v roce 1991.
Svatební den manželů Donutilových
Velká změna
Velká životní změna pro oba přišla v 1990, když pan Donutil dostal nabídku stát se členem souboru Národního divadla. Přestože mu kamarád Bolek Polívka řekl „… tady budeš chybět, tam přebývat,“ přijal ji. Jak víme, nepřebýval. Na jeho scéně strávil více než dvě desítky let, než kvůli změnám ve vedení dal výpověď a stal se hercem na vlastní noze. Divadelní postavy, stejně jako filmové či rozhlasové role snad ani není nutné počítat. Svůj hlas propůjčil zahraničním hercům v řadě filmů, z těch nejznámějších jen pro připomínku Gérardu Depardieu či Kevinu Costnerovi.
Přestěhování do Prahy panu Donutilovi přineslo ještě jednu velkou změnu. V péči pražské lékařky se zbavil velkého trápení – epileptických záchvatů, kdy upadal do bezvědomí, což těžce nesla i paní Zuzana. Ostatně, ani život s ním neměla úplně jednoduchý. Vůbec ne proto, že by nebyl dobrý manžel či táta, ale jeho pracovnímu vytížení. Často byla sama, a to i na výchovu dětí. Ale chtěla a dokázala vytvořit domácí pohodu a zázemí. To ocenil i pan Miroslav, a koneckonců i jejich synové, kteří tak vyrostli v harmonické rodině, ve které cítili silné pouto a lásku, která jejich rodiče stále spojuje.
Miroslav Donutil ve své první filmové roli ve filmu Balada pro banditu (1978)
A ještě jedno foto na rozloučenou: manželé Donutilovi dnes
Zdroje: www.onlymen.cz, www.youtube.com, zeny.iprima.cz, www.idnes.cz
