Evropu pořád dělí železná opona, říká dokumentaristka Apolena Rychlíková
Po znepokojujícím filmu Hranice práce přibližujícím prostředí nejhůře placených zaměstnáních v Česku je teď v kinech k vidění nový dokument s názvem Hranice Evropy. Novinářka Saša Uhlová v něm v režii Apoleny Rychlíkové s pomocí skryté kamery zkoumá mnohdy otřesné pracovní podmínky, jimž jsou v zemích západní Evropy vystaveni migranti ze zemí bývalého východního bloku. „Evropu pořád dělí železná opona,“ říká v rozhovoru novinářka a dokumentaristka Rychlíková.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- Proč jsou Východoevropané ochotni dřít se na Západě za pakatel?
- Proč je takto položená otázka z podstaty špatná?
- Jakým způsobem se v Německu obchází pracovní právo?
- Proč se na rozdíl od diváků na Západě Češi dívají stranou?
- Jak na to doplatí privilegované vrstvy?
- Jak se pracuje se skrytou kamerou?
Saša Uhlová se nechala najmout jako námezdní síla na německou farmu, jako pokojská do irského hotelu a jako pečovatelka francouzských seniorů. Přišla na něco, co jste do té doby netušily?
Přiznám se, že mě nenapadlo, že mohou být na Západě pracovní podmínky místy až tak strašné. Západ sám sebe rád vykresluje jako prostor, který coby nepoznamenaný roky komunismu garantuje mnohem více práv a funguje obecně na lepší úrovni než postkomunistické země, ale skutečnost je mnohdy odlišná. Třeba Německo mám sama tendenci vnímat jako zemi s velice vyspělou verzí sociálního státu a silnými odbory, kde se klade velký důraz na práva zaměstnanců, ale zkušenost s prací migrantů vlastně tohle všechno popírá.
Překvapilo mě, že je možné, aby tam docházelo k tak bezprecedentnímu porušování zákoníku práce – že neexistuje systém, který by na to přišel a vyvodil z toho nějaké důsledky. Na farmě, kde se Saša nechala zaměstnat, pracují většinou polské ženy čtrnáct až šestnáct hodin denně a vydělají si přitom v průměru 6,2 eura za hodinu. Ze mzdy se jim navíc strhávají různé poplatky za zprostředkování, ubytování a pracovní pomůcky…
Jak je to možné?
Myslím si, že to způsobuje
