Příroda se po zimním spánku probudila do zelených tónů, vzduch má svěží vůni a sluneční paprsky nabíjí energií. Stačí sbalit batoh, obout pohodlné boty a vyrazit na nenáročné putování, které na sobotu 27. dubna přichystaly turistické oblasti Berounsko a Brdy a Podbrdsko.
Možná si výlet budete chtít užít sami, možná přivítáte společnost ostatních poutníků a také průvodce poutnického spolku Ultreia. Sraz je v sobotu ráno v Mníšku pod Brdy u kostela sv. Václava, skupinka s průvodcem vyrazí kolem půl deváté.
Vinaři odemykají sklepy. Vypravte se na výlet a na skleničku do Pavlova, Kobylí nebo Mutěnic |
Jako na dlani sice uvidíte zámek s baňatými věžemi, ale jeho prohlídku budete muset odložit na jindy. Zato se podíváte do poutního areálu Skalka, který stojí na úpatí brdských Hřebenů nad městem. Pro zájemce bude v devět hodin připravena krátká komentovaná prohlídka areálu.
Věž, na kterou se zapomnělo
Zámek i poutní areál založili Engelové z Engelflussu, rod pocházející z nizozemského Maastrichtu. Servác Engel z Engelflussu byl koželuh, který zbohatl za třicetileté války jako císařský dodavatel pro Valdštejnovu armádu.
V polovině 17. století jeho syn koupil mníšecké panství od pánů z Mitrovic a vzápětí nechal zámek opravit a zvelebit. Ač lidumilové a i podle jména téměř skuteční andělé, pověsti to Engelům nedarovaly: prý na stavbě zámku škudlili a se stavbou věží si nechali pomáhat od čertů.
Křížová cesta na Skalce u Mníšku pod Brdy pochází z druhé poloviny 18. století. Komplex 14 zrenovovaných kapliček zvítězil v celostátní soutěži Památka roku 2019.
Asi tušíte, jak to dopadlo: zakokrhal kohout, pekelník už nestihl donést čtvrtou nárožní věž, a tak se stalo, že jinak souměrný a symetrický zámek v Mníšku má věže jen tři.
Koncem 17. století založili Engelové na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Vzorem pro kostel zasvěcený sv. Máří Magdaleně byla jeskynní kaple ve francouzském Aix-en-Provence nedaleko Marseille, kde podle legendy světice přes třicet let žila.
Skalecká pouťKdo někdy četl knížky, jejichž hlavním hrdinou je Kája Mařík, ten Mníšek pod Brdy dobře zná: Marie Wagnerová (1887–1934), píšící pod pseudonymem Felix Háj, ho přejmenovala na Lážov. Poutnímu areálu na Skalce, který se v románech také mihne, ale zůstalo originální jméno, a tak se například dozvíte, jak se lidé tehdy chystali na skaleckou pouť. Zatímco u Maříků pekla maminka v peci tvarohové koláčky, vykládané třešněmi, povidlové s rozstrouhanými ořechy, makové, jablkové s moučkou a dvě bábovky, v myslivně dělala paní lesní koláčky do šátečků jako skládané, rybízem, meruňkami, zavařeninou plněné. Pekla preclíčky, všelijaké dorty a dobroty na mísy skládala a pořád stál buď na stole, nebo na lavici nějaký kastrůlek nebo hrneček a paní volala: „Děti, pojďte lízat!“ |
Zvláštností kostela jsou omítky napodobující krápníkovou jeskyni, podlaha byla vydlážděna takzvanými kačery, oblými a vodou ohlazenými kameny posbíranými z nedaleké Berounky.
Sladké podvečery na Skalce
Na Skalce kromě kostela vyrostl klášter a křížová cesta vedoucí k mariánské kapli zvané Poustevna; uvnitř je Pieta sochaře Jana Brokoffa.
Skalka se záhy stala oblíbeným poutním místem pro celé okolí a také duchovní zastávkou při poutích z Prahy na Svatou Horu v Příbrami.
Ze všech skvostů barokního umění byl nejcennější nástropní obraz sv. Maří Magdaleny od Petra Brandla. Při poškození areálu Skalky poddolováním v 50. letech 20. století byl obraz přenesen na plátno a dnes je k vidění v kostele sv. Václava v Mníšku.
Říká se, že Brandlovi pro něj stála modelem jeho milenka, italská tanečnice Ester, která do Čech přijela s vlašskou operou. Malíř se do ní bláznivě zamiloval a opustil kvůli ní ženu a děti.
Prý ještě dlouho poté, co ho opustila s jiným nápadníkem, Brandl vzpomínal na „sladké podvečery se svojí Magdalenou na Skalce“.
Zatímco krátká pouť může skončit návratem do Mníšku a třeba prohlídkou zámku, delší výlet může pokračovat až do Tetína, místa spojeného s životem Ludmily, kněžny a první české světice.
Pouť Podbrdskem můžete zakončit na vernisáži výstavy o Olze Havlové, a to na Tetíně v kostele sv. Jana Nepomuckého přesně ve čtyři odpoledne. Vedle povídání o bývalé první dámě si užijete hudební vystoupení Petra Hejného a pak už se můžete vydat do Berouna k vlakovému nádraží.
Výlet: Jarní pouť z Mníšku do BerounaStart: Mníšek pod Brdy Cíl: železniční stanice Beroun Délka trasy: 23,5 km Čas: 7 hodin (pěšky) Náročnost: ★★★★✰ Zajímavost: Koda je zvláštní místo se zvláštním jménem. Bývá odvozováno od staroslovanského výrazu pro kouzla či záhady. Docela jinak ale Kodské rokli říkávali první trampové: v roce 1920 tu založili osadu Údolí děsu, což ji řadí k nejstarším trampským osadám v Česku. Pokud se chcete dozvědět, jak údolí přišlo k děsivému názvu, podívejte se na web Údolí děsu. Cesta: Z Mníšku se po zelené značce (a zároveň naučné stezce a poutní cestě z Řípu na Blaník) vydáte na Skalku. Pokračovat budete po Hřebenové cestě přes rozcestí Červený kříž, Jezírko, vesnici Halouny a Svinaře do Litně, spojené s osudySvatopluka Čecha. Za Kornem s vesnickou památkovou rezervací už čeká tajemná Koda s Kodskou jeskyní a pak Tetín. Do cíle, tedy do Berouna na nádraží, vás dovede modrá značka. |
