Rokycany se pyšní první veřejnou kompostovací toaletou u nás. Stojí za ní projekt rodáka ze Šumavy

Ekologické toalety se v Česku snaží dostat do povědomí Jan Šmatera. Inspiraci čerpal ve Skandinávii, odkud je i kompostovací technologie.

nahled-2

Foto: Biocultus

Skatepark v Rokycanech si připsal prvenství v podobě kompostovací toalety

0Zobrazit komentáře

Startupy v dnešní době přicházejí s mnoha inovativními řešeními, zejména v technologiích. Rodák ze Šumavy Jan Šmatera stojí ale za tak trochu jiným startupem. V Česku se totiž snaží rozšířit trend kompostovacích toalet, tedy takových, které fungují bez potřeby připojení k inženýrským sítím. S nápadem přišel především díky tomu, že jej frustrovalo v české přírodě potkávat ilegální toalety s hromadou pohozených papírových kapesníčků. Aktuálně si jeho projekt Biocultus přičetl první úspěch v podobě instalace prvních veřejných kompostovacích toalet v Česku.

Objevily se v Rokycanech, kde si tamní skatepark připsal možná trochu nečekané prvenství. I proto zahájení provozu kompostovací toalety proběhlo slavnostně za účasti starosty města Rokycany Tomáše Rady, finského velvyslance v Česku Pasi Tuominena a člena rady pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Libora Picka.

Kompostovací toaleta se ukrývá ve vkusné dřevěné budce české výroby, která je opatřena finskou technologií. Jde o kompostovací nádrž s kapilárním dnem od finského výrobce Green Toilet. Nezávislý systém odvětrání je navíc zakončený ventilátorem, který zajišťuje neustálé provzdušňování obsahu nádrže a odvádění nepříjemných pachů mimo kabinu.

Proces ještě podporuje použití dřevěných hoblin, které vznikají jako vedlejší produkt při výrobě kabiny. Splachování pak probíhá trochu netradičně zasypáním biomateriálem, který je po ruce společně s lopatkou vedle toalety. Není tak potřeba plýtvat litry vody, zároveň ale nejde ani o klasickou suchou kadibudku, kterou známe z chalup a táborů a kolem nichž se často vznáší nepříjemný odér.

Kompostování pak probíhá uvnitř nádrže a obsluha, která chodí toaletu udržovat, se nemusí starat o manipulaci s odpadem. Když se nádrž naplní, stačí ji přemístit a nahradit novou. Na plnou nádrž se nasadí víko, které ji uzavře a proces kompostování probíhá ještě asi šest měsíců. Poté lze obsah používat jako klasický kompost.

Dosud se v Česku nacházel jen jeden prototyp toalety od projektu Biocultus, a to na Šumavě v Národním parku na turisticky známém a oblíbeném místě Rovina, kde je spravována obcí Hartmanice a efektivně zapadá do okolní přírody. Na Šumavě se nachází i sídlo startupu a právě v jejím krásném prostředí, při natáčení seriálu Život na Šumavě, jeho zakladateli Janu Šmaterovi došlo, že na většině hojně navštěvovaných míst chybí veřejné toalety.

Inspiraci pro ekologické řešení situace našel ve Skandinávii, kde má tato infrastruktura letitou tradici. „Naším cílem je vytvořit veřejné toalety dostupnější, tak jako fungují například toalety v centrálním parku Helsinek. Záchod je sice pořád záchodem, ale může fungovat udržitelně a nemusí zatěžovat své okolí,“ dodává Šmatera.

Projekt začal běžet v roce 2022, vyvinout produkt pak trvalo dva roky. Výsledkem je praktická kabina, která funguje ekologicky, bez chemikálií a nutnosti napojení na inženýrské sítě. Její interiér je obložen materiálem z povrchově upravených desek vyrobených z recyklovaných Tetra Pak obalů.

Podle serveru Ekonews má nyní Šmatera po Česku rozjednané desítky zakázek na stavbu veřejných toalet. „Máme před sebou pár několik prvních realizací, které jsou od chráněných území až po centra měst, včetně Prahy,“ uvedl pro server. Toalety ale nejsou určeny jen pro veřejná místa, ale také na chalupy, chaty, stále populárnější tiny housy nebo glampingy. Pro ty projekt nabízí menší řešení v podobě zahradní toalety.

Diskuze (0)

Novinka

Anonym