Krasosmutnění

Bohužel navazující představení na mostecké oblíbené "Postřižiny" se moc nepovedlo. Nudnou hru nezachrání ani rozený komik Jiří Kraus, který si opět zahrál roli ukřičeného excentrického strýčka Pepina. Aneb když dva dělají totéž , není to totéž. Tím myslím režijní vedení.

První půlka zmatená, nenaplněná. Pokračování o pauze bylo lepší. Je vidět, že herci nepotřebují dalších 20 za sebou aby jim dělali "atmosféru".
Ale pak se všichni nahrnou na toaletu, takže pauza/nepauza.
U druhé půlky jsem měl pocit, že přišel jiný režisér. Lepší. Ale větší emoce, či smutek se nekonal.

Popravdě trochu nuda, příběh mě nedokázal zaujmout. Neucelený děj, spousta vedlejších postav, které nemají co hrát, snad aby dostal příležitost ke hraní celý soubor? Hlavní postava hry v podání J. Kubaščíka mě nijak neoslovila. Dění na jevišti chaotické, plytké. Ještěže je představení poměrně krátké.
Nic, co bych musela vidět dvakrát.

Tato divadelní hra má volně navazovat na "Postřižiny" od Bohumila Hrabala. Toto představení bylo před lety uvedeno rovněž na prknech mosteckého divadla pod režijním vedením Petra Svojtky. Patřilo k mým oblíbeným. Z nové hry nemám ani zdaleka tak dobrý pocit. Není to hereckým obsazením, herci hráli dobře, pokud měli vůbec co hrát. Na scéně je téměř celý soubor divadla, mnohé postavy ze hry jsou odsouzeny k pouhému figurkaření, nemají vůbec prostor k vyjádření charakteru své role, situační scény nedotažené, ploché. Poetiku Hrabalova díla jsem v tomto představení neobjevila.

Bohužel navazující představení na mostecké oblíbené "Postřižiny" se moc nepovedlo. Nudnou hru nezachrání ani rozený komik Jiří Kraus, který si opět zahrál roli ukřičeného excentrického strýčka Pepina. Aneb když dva dělají totéž , není to totéž. Tím myslím režijní vedení.

První půlka zmatená, nenaplněná. Pokračování o pauze bylo lepší. Je vidět, že herci nepotřebují dalších 20 za sebou aby jim dělali "atmosféru".
Ale pak se všichni nahrnou na toaletu, takže pauza/nepauza.
U druhé půlky jsem měl pocit, že přišel jiný režisér. Lepší. Ale větší emoce, či smutek se nekonal.

Popravdě trochu nuda, příběh mě nedokázal zaujmout. Neucelený děj, spousta vedlejších postav, které nemají co hrát, snad aby dostal příležitost ke hraní celý soubor? Hlavní postava hry v podání J. Kubaščíka mě nijak neoslovila. Dění na jevišti chaotické, plytké. Ještěže je představení poměrně krátké.
Nic, co bych musela vidět dvakrát.

Tato divadelní hra má volně navazovat na "Postřižiny" od Bohumila Hrabala. Toto představení bylo před lety uvedeno rovněž na prknech mosteckého divadla pod režijním vedením Petra Svojtky. Patřilo k mým oblíbeným. Z nové hry nemám ani zdaleka tak dobrý pocit. Není to hereckým obsazením, herci hráli dobře, pokud měli vůbec co hrát. Na scéně je téměř celý soubor divadla, mnohé postavy ze hry jsou odsouzeny k pouhému figurkaření, nemají vůbec prostor k vyjádření charakteru své role, situační scény nedotažené, ploché. Poetiku Hrabalova díla jsem v tomto představení neobjevila.

Tato divadelní hra má volně navazovat na "Postřižiny" od Bohumila Hrabala. Toto představení bylo před lety uvedeno rovněž na prknech mosteckého divadla pod režijním vedením Petra Svojtky. Patřilo k mým oblíbeným. Z nové hry nemám ani zdaleka tak dobrý pocit. Není to hereckým obsazením, herci hráli dobře, pokud měli vůbec co hrát. Na scéně je téměř celý soubor divadla, mnohé postavy ze hry jsou odsouzeny k pouhému figurkaření, nemají vůbec prostor k vyjádření charakteru své role, situační scény nedotažené, ploché. Poetiku Hrabalova díla jsem v tomto představení neobjevila.

Popravdě trochu nuda, příběh mě nedokázal zaujmout. Neucelený děj, spousta vedlejších postav, které nemají co hrát, snad aby dostal příležitost ke hraní celý soubor? Hlavní postava hry v podání J. Kubaščíka mě nijak neoslovila. Dění na jevišti chaotické, plytké. Ještěže je představení poměrně krátké.
Nic, co bych musela vidět dvakrát.

Bohužel navazující představení na mostecké oblíbené "Postřižiny" se moc nepovedlo. Nudnou hru nezachrání ani rozený komik Jiří Kraus, který si opět zahrál roli ukřičeného excentrického strýčka Pepina. Aneb když dva dělají totéž , není to totéž. Tím myslím režijní vedení.

První půlka zmatená, nenaplněná. Pokračování o pauze bylo lepší. Je vidět, že herci nepotřebují dalších 20 za sebou aby jim dělali "atmosféru".
Ale pak se všichni nahrnou na toaletu, takže pauza/nepauza.
U druhé půlky jsem měl pocit, že přišel jiný režisér. Lepší. Ale větší emoce, či smutek se nekonal.