Tenhle příběh už jsem vyprávěl mockrát. Když jsem byl malý chlapec s přímo spalující vášní ke čtení, obdarovali mě jednou rodiče velkou encyklopedií jménem Kdy, kde, proč a jak se to stalo. Se svou tehdejší fascinací 2. světovou válkou jsem okamžitě přeskočil dlouhé kapitoly o starověku a středověku a jal se rovnou číst o nástupu nacismu či fascinující brutalitě stalingradského kotle.

Novinky

Tvůrci seriálu Fallout prozradili, co si šetří na druhou sérii

Bylo to na stránkách téhle knížky, kde jsem poprvé zaznamenal jména Hirošima a Nagasaki a z velmi sugestivního popisu prvních (a naštěstí zatím jediných) jaderných bombardování si na dlouhé roky odnesl malé trauma, nebo spíš plíživý strach. A to navzdory tomu, že jsem vyrůstal v době, kdy si velké mocnosti dávaly pauzu od klinče, který je držel v atmosféře možného vzájemného zničení.

Nevím, jestli to máte stejně, ale strach se ve mně často pojí, případně přetavuje ve fascinaci. A možná i díky té zmíněné encyklopedii jsem se následně tolik zamiloval do prvních Falloutů a o něco později začal hltat veškerou postnukleární (naštěstí aspoň prozatím) fikci.

Filmů, seriálů a knih na motivy jaderného holokaustu je obrovské množství a řada z nich docílila hollywoodského věhlasu (například Terminátor nebo Mad Max), já vám v příštích odstavcích doporučím možná o něco méně známé, ale zcela zásadní žánrové kusy, z nichž mnohé inspirovaly a ovlivnily samotný Fallout. Pokud tedy nemáte radioaktivního spadu ještě dost a chcete víc, máte určitě z čeho vybírat.

The War Game (1966)

zdroj: BBC

The War Game je britský pseudodokument o tom, jak se vláda a složky civilní obrany připravují na potenciální jaderný konflikt, následně ukazuje jeho průběh a samozřejmě i dopad. Válka v tomto případě začne čínskou invazí do jižního Vietnamu, k jejímuž potlačení Spojené státy svolí k využití taktických jaderných zbraní.

V následném dominovém efektu sledujeme vypuknutí konvenčního konfliktu mezi zeměmi Varšavské smlouvy a NATO, který rychle eskaluje až k použití strategických jaderných hlavic. Při sledování The War Game je sice poněkud náročné ignorovat zub času, který se na filmu podepsal, černobílé spektrum a pseudodokumentární přístup s vyjádřeními celé řady (fiktivních) postav s jasně patrnou nedostatečnou připraveností na apokalyptickou událost ale pořád nabízí zajímavý vhled do dobové atmosféry.

Když vane vítr (1986)

zdroj: Meltdown Productions

Krátký animovaný snímek vznikl podle komiksové předlohy. Vypráví příběh postaršího páru Jima (čerstvě v penzi) a jeho ženy Hildy, ženy v domácnosti. Idyla anglického venkova je narušována zprávami o zhoršující se mezinárodní situaci, ve které Jim hledá paralely s druhou světovou válkou a vzpomíná na své mládí i nepřátelství s Němci.

Jim i Hilda mají jen velmi povrchní vědomosti o tom, co může znamenat jaderný konflikt, a ve svém domě mají pouze provizorní kryt, ve kterém plánují přečkat to nejhorší. Poté, co k jadernému útoku skutečně dojde, ukazuje příběh opět naivitu a nepřipravenost, vycházející z kusých informací z bezpečnostní brožury a novin. Zdrcující závěr je už jen smutnou třešničkou na dortu.

Vlákna (1984)

zdroj: BBC

Co by to bylo za seznam postnukleárních filmů, kdyby v něm chyběla legendární Vlákna. Jsou o dvacet let mladší než The War Game, i ona ale využívají metodu pseudodokumentárního filmu, doplněného o hrané životní osudy několika obyvatel anglického Sheffieldu. Vlákna jsou patrně nejděsivějším nehororem, který kdy vznikl, od pomalé eskalace, kdy sledujeme běžné životy lidí s rostoucím nebezpečím jen jakoby na pozadí, až po otřesně syrové ztvárnění společnosti po jaderné válce, která má k přitažlivé divokosti Šíleného Maxe zatraceně daleko.

Ve filmu kontrastují srdceryvné osudy protagonistů s chladným hlasem vypravěče a mrazivými fakty, které film vypisuje na obrazovku se strojovým zvukem. Vlákna dávají jasně najevo, že samotným jaderným konfliktem hrůza teprve začíná a záběry na doslova středověkou společnost, která se musí obejít bez technologií, ale postupně zapomíná i jazyk, jsou i po čtyřiceti letech nesmírně působivé.

Den poté (1983)

zdroj: Netflix

Rok před Vlákny vznikla americká obdoba, která ovšem postrádá dokumentární aspekt a je běžným televizním filmem. I ten sleduje osudy několika rodin z kansaského venkova, které měly tu smůlu, že do jejich života promluvila jaderná válka a nadto se jejich domovy nacházejí v blízkosti raketových základen se strategickými střelami Minuteman.

Den poté postrádá mrazivou hrůzu Vláken, přesto je scéna, ve které běžní lidé nevěřícně sledují nečekané starty raket, naprosto nezapomenutelná. Mimo to i v tomto filmu uvidíte postupný rozpad organizované společnosti, kolaps zdravotnictví a dalších služeb a v neposlední řadě i mladého Steva Guttenberga v roli, která rozhodně není komediální. 

Testament (1983)

zdroj: Paramount Pictures

Méně známý americký televizní film rovněž vypráví příběh obyvatel malého města, které je po jaderném útoku odříznuté od informací a okolního světa. Testament je velmi komorní, v podstatě rodinné drama, ve kterém sledujeme zničené představy o budoucnosti a kupící se problémy, jako je nedostatek jídla i jiných prostředků a nevyhnutelné následky nemoci z ozáření.

Dopisy mrtvého muže (1986)

zdroj: Lenfilm

Filmy varující před důsledky jaderné války nevznikaly jen na Západě. Dopisy mrtvého muže pocházejí ze Sovětského svazu a má jej na svědomí režisér Konstantin Lopušanskij, blízký přítel a spolupracovník slavného Andreje Tarkovského, autora Stalkera. Se scénářem Dopisů mu ostatně pomáhal i Boris Strugatskij, tedy polovina bratské autorské dvojice Pikniku u cesty.

Dopisy mrtvého muže postrádají jakékoli pozlátko, jsou depresivní a syrové a všudypřítomný žlutý filtr dává scénám zničeného světa ještě nemocnější a toxičtější podobu. Zatímco je povrch Země téměř dokonale zpustošený, v jaderných krytech přežívají zbytky populace v nedostatku a nepohodlí, zatímco válka bezdůvodně stále pokračuje. Vědec Larsen si píše deník ve snaze zachytit minulost a obětuje vlastní budoucnost, aby zachránil děti odsouzené k záhubě. Film má úplně jinou atmosféru i tempo než jeho západní současníci, i kvůli tomu rozhodně stojí za vidění.

Chvalozpěv na Leibowitze (1959)

zdroj: HarperCollins Publishers

Kniha amerického spisovatele Waltera M. Millera je jednou ze zásadních inspirací pro Fallout, respektive pro jeho Bratrstvo oceli. Vypráví příběh o světě stiženém jadernou válkou, ve kterém se rozlícení lidé snaží zničit zbytky technologií a vědění, aby už nikdy nemohlo dojít k podobné katastrofě. 

Elektrikář Isaac Leibowitz, který pracoval pro armádu Spojených států, zvládne jadernou válku přežít a uchýlí se do bezpečí odlehlého kláštera, kde se skupina mnichů snaží uchránit a uchovat zbytky vědění pro budoucí generace. Kniha se nevěnuje jen bezprostřední budoucnosti po jaderné válce, její příběh, rozdělený do tří částí, zahrnuje více než 1 500 let, během kterých si lidstvo projde novým středověkem i renesancí, aby se opět dostalo do věku technologií a jaderná hrozba znovu nabrala hmatatelné obrysy. Pokud se vám kniha bude líbit, můžete si přečíst i pokračování jménem Svatý Leibowitz a vládkyně divokých koní.

Alej prokletí (1969)

zdroj: Berkley

Román Rogera Zelazneho se odehrává zhruba 30 let po jaderné válce v pustině, která bývala jižní Kalifornií. Místo organizované společnosti zaujaly městské státy, které čelí nelítostnému počasí i vražedným zmutovaným tvorům. Hlavní hrdina, někdejší člen motorkářského gangu, dostane možnost propuštění z vězení, pokud podnikne nebezpečnou cestu, aby dovezl důležitou zásilku vzdáleným přeživším.

I v Aleji prokletí nalezneme spoustu motivů, které se následně odrazily ve Falloutu, ale i v Šíleném Maxovi nebo třeba mém oblíbeném gamebooku Fantom ulice. V roce 1977 vyšel i film, který knihu velmi volně adaptuje, klidně jej ale vynechte.

Na břehu (1959)

zdroj: United Artists

Příběh Na břehu se odehrává v Austrálii, v okolí Melbourne, v první polovině 60. let minulého století. Třetí světová válka a nasazení jaderných zbraní zdevastovaly většinu světa kromě několika míst na jižní polokouli. Život v Melbourne sice prozatím funguje normálně, obyvatelé ale vědí, že tragickému osudu stejně neujdou, protože se k břehům kontinentu blíží smrtící radioaktivní oblak.

I kniha Na břehu dostala o dva roky později filmovou adaptaci, ale také v tomto případě vás spíš odkážu na původní literární předlohu. Smutný příběh o ztrátě posledních stébel naděje skvěle funguje i skoro 70 let po svém vzniku.

Malevil (1972)

zdroj: Warner Books

Francouzský spisovatel Robert Merle má na svém kontě slušnou řádku knih, kromě beletricky zpracovaného deníku Rudolfa Hösse, vrchního velitele Osvětimi, který vydal pod názvem Smrt je mým řemeslem, napsal třeba rozsáhlou sérii románů Dědictví otců, pro naše účely je ale podstatný Malevil. Ve staré tvrzi na francouzském venkově přežije skupinka obyvatel nečekaný jaderný konflikt a postupně se snaží znovu započít s obnovou civilizace i vyřešit střet s nově vzniklým agresivním náboženstvím.

Merle svůj román pojímá jako společenský komentář, zamýšlí se nad tím, jak by vypadala nově budovaná civilizace a jaká nebezpečí by představoval svět bez pravidel.

Chlapec a jeho pes na konci světa (1969)

zdroj: LQ/Jaf Productions

Jméno Harlana Ellisona asi nemusím hráčům příliš představovat, ostatně stojí za povídkou Nemám ústa a musím křičet, která se stala předlohou fantasticky temné postapokalyptické adventury. Chlapec a jeho pes se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, zničené jadernou válkou, a jeho protagonisty jsou eponymní chlapec Vic a telepatickými schopnostmi obdařený cynický pes Blood.

Vic vyrůstá bez rodičů ve světě bez zákonů, zajímá jej tedy jen násilí a sex, s Bloodem ho pojí oboustranně prospěšný vztah - pes pro něj hledá dívky, které by mohl znásilnit, výměnou za jídlo. Chlapec a jeho pes se dočkali filmového zpracování a díky řadě motivů, jako jsou zmutovaní tvorové na povrchu nebo civilizované společenství v podzemí, do značné míry ovlivnil design prvního Falloutu.

Za ranního rozbřesku (1990)

zdroj: HBO

Další televizní film, který vyšel už po konci studené války v atmosféře rozpadu Sovětské svazu. Sovětští protirežimní disidenti odpálí jadernou střelu z Turecka na ukrajinský Doněck. Útok je mylně považován za konání NATO, Sovětský svaz tedy vysílá jaderný protiútok vůči Spojeným státům. Prezidenti obou národů se dokáží spojit a vyjasnit si omyl, další okolnosti ale vedou k ještě větší eskalaci a potenciální neomezené jaderné válce, při které budou využity kompletní arzenály velmocí.

Za ranního rozbřesku je poměrně napínavý thriller ze staré produkce HBO, který se zabývá myšlenkou, co se stane, když vrchní velitel ozbrojených sil ztratí kontrolu a osud světa se dostane do rukou armádního velení.

Cesta (2006)

zdroj: Dimension Films

Cesta od Cormaca McCarthyho je tak trochu divokou kartou, protože není jasné, jaký druh katastrofy proměnil svět v šedivou a mrtvou pustinu. Přesto ale původní knihu i o tři roky mladší adaptaci s Viggo Mortensenem v hlavní roli bezvýhradně doporučuji.

Cesta vypráví dojemný příběh otce a malého chlapce, kteří putují zničenou zemí s touhou najít moře, na jehož břehu snad bude lépe. Svůj skromný majetek vezou v nákupním vozíku, cestou naráží na řadu nebezpečí včetně kanibalů, hlavním motivem je ale snaha otce vštípit synovi zásady a smysl pro dobro ve světě, který ztratil veškeré zábrany a pravidla.

Filmová Cesta má naprosto fenomenální vizuální ztvárnění, které musí ocenit každý fanoušek postapokalypsy a z většiny scén a záběrů na krajinu by se okamžitě daly vytvářet pořádně depresivní obrazy nebo tapety na plochu.

Riddley Walker (1980)

zdroj: Quentin Blake

Velmi originální román Russella Hobana se odehrává zhruba dva tisíce let po jaderné válce. Populace anglického hrabství Kent žije stále ve víceméně středověkých podmínkách, kutá železo z dávno zapomenutých ruin i zbytků staré techniky a vládne jí podivná náboženská sekta, která svou mytologii staví na pomotaných příbězích ze starých dob před jadernou katastrofou.

Zdaleka nejzajímavějším prvkem knihy je ovšem její jazyk, Hoban totiž pro své potřeby vymyslel zbrusu nový dialekt, který používá zkomoleniny starých výrazů, případně fonetickou transkripci slov. Kvůli tomu je ale kniha vhodná jen pro ty, kteří vládnou angličtinou na vyšší úrovni, v češtině bohužel zatím nevyšla vůbec.