Slavie, takhle se o titul nehraje

Když jsem kolem nedělní sedmnácté hodiny usedal do malebné kodaňské hospůdky jménem Kopenklub, ještě jsem netušil, že mi místní Carlsberg v ústech pořádně zhořkne. Ale pěkně popořádku.

Já snad ani nevidím problém v tom, že by Plzeň byla herně lepší. Nebyla. Co mě však trápí mnohem víc, je skutečnost, že domácí působili mnohem zapálenějším dojmem. A rozhodně nejsem sám, koho tato skutečnost šokovala. Titul se stylem „zahrajeme si fotbálek“ opravdu vyhrát nedá. Emočně je bohužel současný tým Slavie slabý.

Jak se Slavia prezentovala, viděli všichni, na tom asi není moc co rozebírat. Spíš si kladu otázku, co podobně bezkrevný výkon způsobilo. Podle mě je to tím, že na hřišti chyběl vůdce. A muže narozeného v dubnu 1889 tím nemyslím. Scházel někdo jako Jan Bořil nebo Tomáš Souček, tedy hráč, za nímž celý tým půjde. Kdo má být ale lídrem v současné době? Nedokážu jmenovat ani jednoho borce.

Skutečnosti moc nepřispívá ani to, že pásku měl v tomto utkání Petr Ševčík. Fotbalista je to znamenitý a já osobně jej mám hodně rád. Ale je tohle ideální prototyp kapitána? Borec, který na hřišti působí zcela flegmatickým dojmem a hráč, který je obvykle půlku sezony zraněný. Nemyslím si.

Když jsem už u Ševčíka, moc nepomohlo jeho vystřídání. Ano, efektivita na posledních metrech není zrovna jeho silnou stránkou, ale do jeho vystřídání měli sešívání alespoň optickou převahu a drželi míč. Po jeho odchodu se hra úplně rozpadla. Christos Zafeiris je bohužel totálně z formy a ve svém trápení se snaží spíš o složitá individuální řešení, z nichž vyplývá ztráta. Ano, právě on do utkání emoce vnese, ale přijde mi, že je to spíš ten typ emocí, které jsou pro celý tým kontraproduktivní.

Ostatně stačí se podívat na mančaft soupeře, kde Tomáš Chorý chodil do každého souboje na 110 procent. Já si o něm myslím svoje, ale podobný typ hráče v týmu Slavie momentálně chybí. Mohl jím být Lukáš Červ, ale o toho zájem nebyl a teď už doufám ani nebude. Dost tristní statistikou je i to, že si sešívaní nedokázali ve druhé půli vynutit ani jeden faul soupeře. Vypovídá to mimo jiné o tom, že Plzeň byla u míče většinou dřív.

Po zápase je Miroslav Koubek oprávněně adorován, ale druhou věcí je to, že on i Jindřich Trpišovský jsou defenzivními trenéry. Kdyby musela Plzeň tvořit a Slavia mohla vyčkávat, zápas by dost možná vypadal úplně jinak. Leč karty byly rozdány takhle a Plzeň s nimi dokázala naložit lépe.

Zarážející pro mě byl i fakt, že jsem vůbec neviděl, jakým způsobem chce Slavia na domácí vyzrát. Nejhorší na tom je však skutečnost, že postupem času byla podobná bezradnost vidět i na hráčích Slavie. Já tuto situaci mohl řešit rychlejším přísunem Carlsbergů, ale borci s hvězdou na hrudi tuto možnost neměli.

Měli však možnost vymyslet nějaké kreativní řešení, které strhne zápas na jejich stranu. Nic takového ovšem nepřišlo. Klub se sice snaží hledat tvořivé hráče, ale momentálně jsou z formy. Na jaře bohužel až nepěkně často platí, že pokud to nejde Lukáši Provodovi a Conradu Wallemu, tak to většinou nejde nikomu.

Ani raději nebudu zmiňovat fakt, že po vystřídání byl výkon horší a horší, ale na to jsme si už všichni zvykli. Nejsem si jistý tím, že zrovna El Hadji Malick Diouf je tím pravým, kdo by rozhodnul utkání v Plzni, ale nebyl jediný. Ze střídajících hráčů se utkání nepovedlo nikomu včetně Matěje Juráska.

Trenér Trpišovský přinesl do ligy až abnormální fyzickou připravenost svých hráčů. Tento trend, a data to potvrzují, zachytili i trenéři jiných týmů a Slavii se dnes už v lize fyzicky vyrovná kdekdo. Těžko říct, jestli trenérovo kouzlo už nevyčpělo.

Na druhou stranu mě piva v Kopenklubu asi uklidnila do takové míry, že nesdílím obecnou hysterii a nepřirovnávám utkání k zápasu na Baníku před deseti lety. Někteří pořád zapomínají na to, jak je těžké na půdě Plzně vyhrát. Ostatně nedávno se o tom nepěkně přesvědčila Sparta. Ani to ovšem nic nemění na tom, že výkon nebyl ani náhodou dobrý a tým musí do konce ligy ukazovat větší sílu. Já se jen bojím, že bez opravdového lídra to nepůjde.