Radosti Jany Jůzlové: Nejoblíbenější deskovky 2020–2024

Marvel Champions

Celý svět Marvelu by mi byl nejspíš ukradený, kdybych si nevzala vydavatele komiksů, díky čemuž sdílím domácnost s hromadou komiksových sešitů a figurek, spoustu času jsem obětovala filmům či seriálům… a nakonec i téhle kartičkové hře.

Základní sada obsahovala pět hrdinů a tři padouchy, ale mezitím se nám to doma rozrostlo, protože lze pořád dál dokupovat další a další postavy, a tak samozřejmě chcete ozkoušet, jak jsou udělané a co dokážou. Hlavní kartička hrdinů má „civilní“ a „hrdinskou“ stranu, od toho se odvíjejí možnosti akcí, jinak má každý hrdina svůj balíček kartiček se schopnostmi, vybavením či spojenci. Stejně tak se dají pořídit rozšíření s dalšími scénáři a padouchy.

Pravidla hry jsou celkem spletitá a vyžadují zkušenější hráče, všechny možnosti jsme plně pochopili až tak při čtvrté hře. A od té doby mě to začalo fakt bavit! Herními mechanismy je to klasická kartičkovka: fáze hráčů, fáze padoucha, máte karty, zahrajete karty nebo vykládáte karty, mlátíte padoucha nebo maříte jeho plány, pomáháte si, padouch mlátí vás, posílá své nohsledy nebo dělá jiné nepříjemné věci… nemá smysl detailněji popisovat.

Nejzábavnější jsou postavy. Jsou dobře vymyšlené, každá jiná a se schopnostmi či technikou podle svého komiksového vzoru. I když lze dělat crossovery různých týmů, většinou to hrajeme tak, aby nám postavy ladily. V začátcích jsem tak různě kombinovali hlavně Iron Mana, Captaina Americu, Doctora Strange a Black Panthera, k nim jsme později přidali Hawkeye či Thora. Jednou jsme si dali drtivé kombo Hulk a She-Hulk a vysloveně ráda vzpomínám na pár her, kdy jsme jeli Ant-Mana a Wasp, kteří kromě změny z civilu do hrdinské podoby mají tu hrdinskou podobu buď miniaturizovanou, nebo obří, což bylo bezva. Naposledy nám přibyly postavy ze Strážců Galaxie a náš Groot & Gamora tým s občasnou hostující podporou Rocketa byl nezastavitelný!

Rok vydání: 2019 (základ)
Počet hráčů: 1–4 (většinou hrajeme ve dvou nebo ve třech)
Herní doba: 90–120 minut
Poznámka: Rozšíření jsou bezva, problém může být pouze v tom, že ne všechno vyšlo česky, takže pak doma máte základ v češtině, ale řadu doplňujících kartiček postav či padouchů v angličtině. Samozřejmě to lze kombinovat a hrát s tím, ale občas vám může drhnout terminologie.

Praga Caput Regni

Když jsem ji uviděla poprvé, byla jsem si nezlomně jistá, že ji nebudu schopná hrát. Herní plán mi přišel chaotický a nepřehledný, spousta políček, žetonků a dalších věciček, pravidla strašně komplikovaná a překombinovaná, totálně jsem se v tom ztrácela a byla jsem si jistá, že se mi uvaří mozek a vyteče ušima. Myslím, že to tak musí na první pohled působit na každého, ale byla by škoda se tím nechat odradit.

Ve hře se staví a zvelebuje. Hodně. Za všechno se dostávají body. Za městské budovy a hradby a Královskou cestu a katedrálu a Hladovou zeď a technologie a univerzitu a kdoví co. Je to obří pytel blech, při kterém musíte věnovat pozornost asi tisíci věcí. Při prvním hraní, a vlastně ještě trochu i při druhém a třetím budete mít pořád pocit chaosu, ale nakonec si to sedne a tak při čtvrté hře začnete mít pocit, že aspoň trochu víte, co děláte. A začnete přemýšlet, jak hrát efektivněji a strategičtěji. A začnete si to užívat. Jen v tom nesmíte moc hledat Prahu.

Rok vydání: 2020
Počet hráčů: 1–4 (bohužel jsme zatím vždy hráli jen ve dvou)
Herní doba: 90–120 minut (ve dvou)

Brass: Birmingham

Třetím pytlem blech na hraní je Brass, ten se však na rozdíl od obou předchozích neodehrává ve středověku, nýbrž za průmyslové revoluce počátku 19. století, a je o trochu lineárnější. Ale i zde je nutné dělat a hlídat spoustu věcí najednou, protože jako průmysloví magnáti budujete továrny, přádelny či keramičky a města spojujete nejprve vodními kanály, pak železnicí.

Důležité jsou taky pivovary. Ze tří těchto budovatelských her jsme tuhle hráli zatím nejméně, takže jsem se ještě úplně nerozhodla, jestli ji miluju, nebo nenávidím.

Rok vydání: 2018
Počet hráčů: 2–4 (zatím jsme vždy hráli jen ve dvou)
Herní doba: asi 120 minut (ve dvou)
Poznámka: Existuje také hra Brass (2007) a Brass: Lancashire (2018). Birmingham i Lancashire obě vycházejí z původního Brassu, ve všech případech jde o průmyslovou revoluci, továrny a dopravní cesty. Hrála jsem ale pouze Birmingham.

Heat

Nemám řidičák. Ani můj manžel nemá řidičák. A ani dva kamarádi, kteří s námi nejčastěji hrají, nemají řidičák. A přesto jsme například poslední Silvestr mnoho hodin strávili túrováním motorů, řazením, řezáním zatáček… prostě závoděním v autech. Ba přímo ve formulích!

Ve hře jsou čtyři závodní okruhy, na kterých se odjede určitý počet kol. Hráči mají své osobní karty (kde je hlavně důležitá řadicí páka) a sadu kartiček, což dohromady určuje rychlost jízdy. Průjezd zatáčkami se totiž musí dobře vypočítat, aby vůz nevyjel z dráhy!

Hru lze hrát úplně základně, což je celkem jednoduché, ale lze ji obohatit o různé komplikovanější moduly. Pokud člověk hraje sám nebo v málo hráčích, lze přidat hrou ovládané Legendy, které herní pole obohatí (a většinou vás trochu rozčilují, protože jsou prostě lepší!). Další moduly jsou Garáže (technická vylepšení), Počasí a Stav dráhy, anebo můžete hrát na celý Šampionát pro více závodů za sebou.

Bezvadná závodní hra, různorodá, rychlá, vhodná i pro větší počet hráčů, což se občas hodí.

Rok vydání: 2022
Počet hráčů: 1–6 (hráli jsme ve dvou, ve třech i ve čtyřech), lze hrát i s dětmi, uváděno je od 8 let
Herní doba: ve dvou asi 45 minut, čím víc hráčů, tím delší
Poznámka: Existuje rozšíření Hustý déšť, které přidává dva nové závodní okruhy, sadu pro sedmého hráče a nové události.

Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy Západu (Ticket to Ride Legacy: Legends of the West)

Miluju legacy hry. Ne, že bych je musela hrát pořád, ale jednou za čas si nějakou pěknou legacy kampaň ráda dám říct. Takže když jsme zjistili, že vyšla legacy verze naší oblíbené Jízdenky, prosím! (Ticket to Ride), neváhali jsme a nechali si ji nadělit k Vánocům. A protože by byla škoda to vyplýtvat jen ve dvou, přizvali jsme synovce, který je v Jízdenkách dobrý už od dětství.

Začíná se s poměrně úzkým pásem území na východním pobřeží USA, každý hráč má svou železniční společnost a s ní postupně expanduje na západ. Odkrývají se další území, staví nové tratě, některé i v tunelech, a je kolem toho spousta zábavy: převážíte cirkus, tratě ohrožuje vlakový lupič, v horách jezdí vlak duchů, který vás může proklít, pustíte se do obchodu s akciemi, stavíte mosty v Kalifornii, které může pobořit zemětřesení, a nakonec vypukne i zlatá horečka. A úplně nejlepší věc ze všeho jsou kleštičky a štípání jízdenek…

Místo bodů se zde jako ve správném kapitalistickém byznysu hraje na peníze, zapisují se zisky z každé hry a různé úkoly navíc (pohlednice), vše se ale ukládá do trezoru, takže až do poslední chvíle se neví, kdo vyhraje. Sami jsme se přesvědčili, jak matoucí to může být: v základním peněžním zisku z jednotlivých her byli manžel i synovec mnohem úspěšnější než já (čistě na peníze jsem vyhrála, myslím, jednu jedinou hru), ale když došlo na finální počítání, ohromeně jsme zjistili, že v kampani jako celku jsem zvítězila já. Spoustu peněz jsem totiž vydělala díky speciálním úkolům. Z toho je vidět, že k cíli můžou vést nejrůznější herní strategie.

Rok vydání: 2023
Počet hráčů: 2–5 (hrajeme ve třech celou kampaň)
Herní doba: první hra trvala asi 30 minut, ale každá další je delší a delší, desátá už nám trvala přes 2 hodiny (plus nutno připočíst nemalý čas na rozkládání a skládání hry a potřebujete fakt velký stůl!)
Poznámka pro ty, kdo neznají legacy systém: Takovou hru v podstatě hrajete jen jednou, protože herní komponenty i okolnosti a vlastně i částečně pravidla se při ní neustále vyvíjejí a mění. Objevují se nové věci, možnosti, postavy, neustále něco nalepujete, přelepujete a trháte, otevíráte obálky a dostáváte nové informace. Na konci vám zbyde herní plán a komponenty, které můžete používat k obyčejné hře, ale ten postupně se vyvíjející komplexní příběh se zvraty a překvapením už znovu nikdy hrát nebudete. Však jste si ho za 12 etap celé kampaně užili dostatečně.