Umělecký talent měla děvčata Veškrnova v rodině. Ačkoliv se jejich rodiče vyloženě uměním neživili, předpoklady dívky měly veliké. Jejich maminka byla sekretářkou ředitele dopravního podniku, což se může jevit jako obyčejné zaměstnání, také tomu tak bylo, nicméně krásně zpívala. Jistou roli určitě sehrálo i to, že mluvila skvěle německy a výborně zvládala těsnopis. 

Tatínek byl zase mechanik. Mechanik ale ne jen tak ledajaký, už když byl malý klouček, vyrobil si svůj první klavír. Samozřejmě na něj i hrál a sám si skládal kompozice. Eva Veškrnová dodává, že mimo to byl také konferenciér a psal humoristické skeče. Ačkoliv oba rodiče měli svá zaměstnání, několikrát do týdne oba dva vyjeli na estrády s profesionálními soubory. 

Malá Evička tedy měla k uměleckému prostředí velice blízko, i tak ale toužila po zcela jiné profesi. „Chtěla jsem být lékařkou. Přesněji paní doktorkou, která netrápí děti,“ zavzpomínala v seriálu Patnáct minut slávy Brněnského deníku Rovnost. Lékařkou se možná chtěla stát proto, že sama se už od dětství potýkala se všemi možnými nemocemi. 

Když jí bylo pět let, doktoři jí oznámili, že trpí zánětem srdečního svalu, jehož následky si nese dodnes. Když jí bylo let sedm, přišlo další hrůzné oznámení – holčičce musí odoperovat jednu ledvinu.

„Až když jsem jako dospělá čelila vážným zdravotním potížím, ukázalo se, že mi tehdy v nemocnici omylem odoperovali tu nesprávnou. Celá léta jsem žila, tančila a zpívala s jedinou, nemocnou ledvinou a neměla jsem o tom potuchy,“ vypráví dnes šestasedmdesátiletá sestra slavnější Dagmar. 

Nechtěla se učit matematiku, tak šla na konzervatoř

Kvůli jejím častým zdravotním potížím to neměla ve škole nijak valné, spoustu hodin kvůli doktorům zameškala, a tak když přišlo později na lámání chleba při výběru školy, měla Eva jasno. Začala studovat klasický zpěv, také z důvodu, že tam nebylo potřeba mnohého počítání. Matematika ji totiž vůbec nebavila. 

Ačkoliv studium bylo i tak velmi obtížné, protože měli zhruba třicet předmětů, mezi nimi samozřejmě i akrobacii a gymnastiku, Eva vše zvládla s přehledem. Pilnou a svědomitou studentku nic nezastavilo, a to ani přes fakt, že neměla jednu ledvinu. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a Eva se začala objevovat v televizi v různých hereckých i pěveckých vystoupeních. 

Stala se hvězdou brněnského Národního divadla, kde strávila třiadvacet let. Její kariéru ve čtyřiceti letech ovšem ukončily vážné zdravotní problémy. Herečka byla na vrcholu své kariéry a že by to mohl být konec, si zkrátka nepřipouštěla.

Pila litry kávy, když se nestihla doma vyspat, usnula v tramvaji. „Několikrát jsem byla v klinické smrti, lékaři mi dávali jen pár měsíců života. Těsně před revolucí mi přiznali plný invalidní důchod,“ vzpomíná na zřejmě nejsmutnější etapu svého života Eva, která tehdy uznala, že je čas skončit. 

Splnil se jí dětský sen

Konec kariéry pro ni ale neznamenal konec celého života. Mnoho herců, hereček, zpěváků a zpěvaček se začalo utápět v alkoholu, ona se ale nevzdala. Naopak vyšla svému zdravotnímu stavu vstříc a dnes je z ní propagátorka zdravého životního stylu.

Dokonce přestala jíst maso. „Napřed jsem maso přestala jíst z donucení. Měla jsem smrt na jazyku. Nakonec jsem si ale odvykla natolik, že mi už nechutná,“ říká Eva, která má v Brně dokonce vlastní poradnu.

Dalo by se tedy říci, že Eva si v podstatě splnila svůj dětský sen. Není sice slavnou herečkou a musela kráčet ve stínu slavnější mladší sestry Dagmar (která se pak ještě navíc vdala za prezidenta), ale konečně může skutečně pomáhat lidem.

Zdroje: brnensky.denik.cz, zeny.iprima.cz