„Ustřihneme-li ptáku křídla, přestane létat, ale nikdy nezapomene, že létal,“ zahájil své vystoupení světoznámý český básník a písničkář. Zazněla na něm také jedna z nejznámějších protikomunistických písní Bratříčku, zavírej vrátka. Jejím autorem je Karel Kryl, který by 12. dubna oslavil 80. narozeniny. 

Píseň je jednou z těch, které se kriticky staví k tehdejší politice. Kryl, známý právě tím, že se rád vyjadřoval ke společenskému dění, se svými provokativními texty řadí k představitelům československého protestsongu. Sám však toto označení odmítal. „Ne, já jsem nikdy neprotestoval. Mám možná tři protestní písničky, ty se datují do dnů okupace. Ale já mám spíš konstatovací věci. To znamená, že dávám věcem jména,“ řekl. 

Přestože jsou Krylovy texty dnes již více než třicet let staré, neupadly v zapomnění. Ještě současná generace umělců zná nejen jeho jméno, ale také tvorbu. „Karla Kryla vnímám jako geniálního, nadčasového a zcela autentického textaře a písničkáře, kterého si čas od času nejen pustím, ale snažím se z jeho tvorby načerpat inspiraci,“ říká český zpěvák Thom Artway. „To, co dokázal tvořit se slovy, je prostě neuvěřitelné. Jeho jméno bude v naší společnosti rezonovat čím dál méně, ale věřím, že odkaz setrvá,“ dodává. 

Chlapi nebrečí, chlapi se perou

Karel Kryl se narodil roku 1944 do knihtiskařské rodiny. Tiskárna Karel Kryl patřila k těm nejlepším své doby. V 50. letech ji však komunisté zavřeli a stroje zničili. „Já jsem to vnímal velice přesně, protože když nám rozmlátili tiskárnu krumpáčem a kladivem, táta mě držel za ruku a říkal: ,Chlapi nebrečí, chlapi se perou.‘ A tak jsem nebrečel, protože se to neslušelo,“ vzpomínal Kryl. 

„Víra není dar, víra je výdobytek“

V následujících letech psal písničky i básničky, rád zpíval a hrál na kytaru. Postupně formoval své názory a pohled na svět. Byl také hluboce přesvědčeným katolíkem. Krylův vztah k víře, v mnoha ohledech možná nestandardní, bezpochyby ovlivnil jeho způsob života. „Pro ,Šéfa‘ není podstatné, kolikrát jsi byl v kostele, ale jak jsi žil,“ pronesl. Stejně tak, jako se ale nebál kritického a upřímného pohledu na společnost, nebál se stejného pohledu ani na sebe samotného: „Jsem katolík. A jako mnohý katolík a mnohý křesťan – špatný katolík.“

V exilu 

Před srpnovou okupací v roce 1968 vystupoval se svými písněmi po celém Československu. V rámci kariéry spolupracoval s Československým rozhlasem a později i s Československou televizí, hrál v klubech a divadlech. 

K nadějím na změnu na počátku roku 1968 byl však skeptický. Jak napsal Vojtěch Klimt, Kryl si nedovedl představit, jak stejní lidé na stejných místech budou dělat něco jiného. „Teď s křížkem po funuse ozývá se něco lidí, chtějí mé písničky. Lidi, kteří se třásli hrůzou, zda písně nejsou příliš silné. Lidi, kteří se báli lámat si vaz, si teď hrají na odvážné, a to je hrůzně trapná fraška,“ popsal Kryl své dojmy z března 1968 v dopise svému příteli Miroslavu Kováříkovi. 

V srpnu téhož roku nastala okupace Československa. Kryl však hrál a skládal i nadále. Mezi jeho nejznámější písně patřily Morituri te salutant, Anděl, Veličenstvo Kat, Karavana Mraků či již zmiňovaná Bratříčku, zavírej vrátka, která reagovala na příjezd sovětských vojsk. 

Komunisté však písně zakázali. Kvůli dalšímu nátlaku ze strany komunistického režimu odjel Kryl o rok později do německého exilu, aniž by věděl, kdy se vrátí. „Jisté je jen to, že Karel Kryl měl spoustu chuti do života a naprosto žádnou chuť nechat se šikanovat, zavřít nebo si nechat vnutit roli národního mučedníka,“ napsal Klimt. 

Nakonec zůstal za hranicemi přes dvacet let a v rámci hudebních vystoupení cestoval po světě. Jako redaktor spolupracoval také s Rádiem Svobodná Evropa. Svůj talent na práci se slovem tak uplatnil nejen v hudbě či poezii, ale také v publicistice. 

Zpátky domů

Po celý pobyt v exilu odmítl přijmout jiné občanství. Za svou vlast stále považoval Československo, kam se před svou náhlou smrtí vrátil. Ani tehdy se ale společnost nevyhnula jeho kritickému hlasu. „To je jedno, jestli je pravice, nebo levice. Krade? Krade. To je to podstatné. A to je úkolem písničkáře. Nikoli jestli je to pravice, levice, choulostivé, nechoulostivé, hodné, nehodné. Mně to je jedno. Někdo krade a je třeba říct ten a onen krade, tenhle ten násilní, tenhle ten vraždí a ten bere svobodu, to je všechno,“ vyjádřil se Kryl k době po sametové revoluci. 

Přestože jeho tvorba často s vážností reagovala na politickou a společenskou scénu, Kryl nezanevřel na humor: „Pak ta doba (po roce 1968, pozn. red.) zrovna nebyla potěšující. To znamená, že to byly spíše písňové texty bouravé, ale z toho by se člověk časem zbláznil, z těch vážných textů. Takže píšu průběžně takové legrácky.“ 

Nejen ve vzpomínkách 

Často se stává, že po dvaceti letech písně ztratí svou podstatu či upadnou v zapomnění. V případě Karla Kryla tomu však není ani omylem. Jeho myšlenky a texty totiž značně přesahují svou dobu. Přetrvávající význam svých slov vnímal po návratu z exilu také sám Kryl. „Já myslím, že mé písně dosud platí jako výstraha, jako varování. Moc si nepískejme, protože veškeré tyto věci se můžou opakovat, a to dokonce i v demokracii nebo v demokratůře, která by mohla nastat,“ varoval.

Od té doby však uplynulo dalších dvacet let. Na otázku, zda jeho slova mají význam i v současnosti, odpovídá Krylova neteř Karla Štruncová: „Karel Kryl je jako Shakespeare, jeho texty jsou nadčasové a platí pro každou dobu. Dodnes je svědomím tohoto národa.“